87. den Te Araroa: Změna plánu… ; Bypassing Takitimu and Longwood Forest (2927 km)

Probudili jsme se v pět ráno a hodinu řešili letenky 🙈🙈🙈 Z vícero důvodů jsme se rozhodli Zéland opustit o 14 dní dříve, než máme letenky. Přebookování původních letenek přes Singapur – zpáteční letenky jsme museli mít koupené kvůli vízům dopředu – by stálo cca 18 000 Kč a bylo by přes Hong Kong, což v situaci, která teď ve světě panuje, rozhodně nechceme 🙈. Koupili jsme si proto úplně nové letenky přes Katar.

Ráno pršelo, stan jsme sbalili až před půl osmou. Deset kilometrů dlouhá cesta k silnici nám trvala několik hodin, protože jsme na trailu řešili spoustu zařizování, co vyvstalo s tím, že máme nový termín odletu. Bookovali jsme letadlo do Aucklandu, ubytování v Aucklandu atd. Na silnici jsme se proto dostali až v poledne.

Původně jsme odtud měli stopovat pro doplnění zásob jídla na další dny do městečka Te Anau. Když jsme o tom včera přemýšleli, rozhodli jsme se v souvislosti s celkovou situací ve světě a s tím, že máme doma zvíře, které momentálně potřebuje péči 2x denně, naše plány upravit. Mufák potřebuje naši pomoc a i když se o něho stará Tomášova mamka a naše sousedka Terezka – obě jsou naprosto úžasné a obě nám výslovně zakázaly se kvůli králíčkovi vrátit dříve – cítíme se nezodpovědně, že si „užíváme“ a nejsme s ním a ostatní s ním mají tolik práce. To všechno zavdalo příčinu tomu, že si to tu již delší dobu neužíváme tak bezstarostně, jak jsme si užili třeba PCT.

Dalším z důvodů bylo, že prostě nechceme skoro poslední kilometry na Jižním ostrově, který se nám celkově líbil, trávit v bahně. Poslední les je totiž hodně bahnitý, což nám potvrdili už čtyři různí lidi. Bahno nad kotníky až ke kolenům… Myslím, že kdybychom nestrávili tolik dní na Severním ostrově chůzí v bahně, šlo by tohle brát jako zpestření, ale po Severním ostrově to už prostě zažít nechceme 🙈🙈🙈 Na poslední dny tady chceme mít dobré vzpomínky.

Z toho všeho jsme usoudili, že si půjčíme kola, daný úsek objedeme – abychom se přemístili vlastními silami – a ušetřené dny nám umožní dostat se o týden dříve domů.

Na stop do Te Anau jsme měli výjimečně štěstí. Auto nám zastavilo do deseti minut. Starší pár z Dánska měl šest dětí, byli silně věřící a o Bohu s námi diskutovali velice intenzivně. Vysadili nás ve městečku, kam jsme jeli i v domnění, že zde uvidíme alespoň část z fjordů.

Městečko pro nás bylo velikým zklamáním 🙈 Jestli chcete vědět, jak OPRAVDU vypadá blbá nálada, tak se přijeďte podívat sem 🤣🤣🤣 Jakoby město pokrylo nějaké kouzlo. Lidi vypadali, že na něco čekají … Město bylo šedé, lidi chodili bez energie. Měli jsme z toho fakt stísněný pocit. Vážně hodně divné místo!

Ve městě jsme řešili půjčení kol a to jak osobně, tak jsme volali i do dalšího města v okolí. K našemu překvapení jsme narazili na to, že nám žádná půjčovna kol nechtěla kola půjčit. OSLOVILI JSME 5 (!) PŮJČOVEN. Buď nám nechtěli kolo půjčit z důvodu špatného stavu silnice, kde bychom měli jet, nebo řekli, že nemají kapacitu nám kolo dovést na určité místo (a pak zase odvést – ani když jsme jim za to nabízeli peníze!) nebo nám napálili extrémně vysokou částku – 2 kola / 2 lidi / 1 den / doprava kola na určité místo a vyzvednutí = 13 200 Kč (!!!) 😂😂😂

V tomto případě to začalo naší chybou, že jsme do telefonu řekli, že jsme TA hikeři a chceme si půjčit kola a poprosili je, zda by je dovezli do bodu A a my je odevzdáme v bodě B. Dle naší zkušenosti je zde TA hiker ve většině případů vnímavý jako baťůžkář = nemá peníze, lidi se s vámi úplně odmítají bavit. Takže to tu až na výjimky nezmiňujte! Na náš dotaz bylo odpovězeno, že by to bylo drahé a nebudeme na to mít peníze. Když jsme je natlačili, aby řekli cenu, odvětili, že by to bylo 800 dolarů na den. Byla to vyloženě vymyšlená částka, aby to s námi nemuseli řešit… řekli jsme, že jim dáme 400 dolarů – 220 dolarů cena za pronájem kol na den a zbytek za dopravu. To pro ně nebylo vůbec atraktivní… – 6 600 Kč 🙈🙈🙈 Docela nás to zarazilo, když si představíme, že je zde jen o 10% vyšší životní úroveň než v ČR a 400 dolarů asi „nejsou žádné peníze“… 😐

Obecně chápu, že je zde vše dražší – větší poptávka než nabídka, ale je nepříjemné, že zde s vámi občas zachází jako s onucí. Nevím, jestli mají tolik špatných zkušeností s hikery?

Ohledně cen – že je zde tak často zmiňuji. Obecně jde o to, že v USA je vytvořena komunita lidí okolo trailu a ti vás nezištně podporují. Je to tradice a americký způsob uvažování – chtějí být součástí vašeho příběhu. Ujít tolik tisíc kilometrů je pro člověka náročné a pokud má takovou podporu, obrovsky ho to motivuje. V rámci PCT je podpora hikerů standard – hiker není jako běžný turista. Má JINOU pozici. Takto jsme to vnímali my v roce 2017. 50% úspěchu, že jsme dokázali ujít 4500 km, byli lidi okolo trailu. Zde máme jinou zkušenost a proto to tak často zmiňuji. I lidé zde jsou úžasní a pomáhají, ale nefunguje to jako v USA – z mnoha důvodů – je zde málo lidí, trail je mladý, není zde vybudována tradice, komplikovaná situace ohledně pozemků, více uzavřená mentalita atd. A tak zde máme pozici turisty baťůžkáře, kterých zde „otravuje“ hodně, a každý i asi na základě všech lidí žijících po karavanech čeká, že budeme otrapové s minimálním rozpočtem na cestu. Což netvrdím, že u někoho neplatí… A taky nechci, aby to působilo, že máme Bůh ví jaký rozpočet 🙈🙈🙈 Te Araroa se promuje jako trail „první třídy“, „trail snů“, ale jsou to občas jen slova, necítíme zde to zázemí.

Když jsme ani během několika hodin nesehnali kola 🤨🤨🤨, což nás před tím vůbec nenapadlo, že by se mohlo stát, rozhodli jsme se, že daný úsek odstopujeme… stop nám zabral několik hodin. Nejdříve nám zastavil Američan z Washingtonu, který nám řekl, že má v Čechách zámek, jenž jeho rodině před cca 200 lety vzali, pak nás kousek svezl „místňák“ a nakonec jsme hodinu (!) čekali na další stop, než nás svezl Ind. Na Zélandu poznáš v nouzi Inda. Kdykoliv tu máme krizi, zjeví se Ind 🙈🙈🙈

Tenhle nám zastavil v dodávce, kam jsme se na štěstí vtěsnali. Měl přes hlavu kapucu od mikiny, velké brýle a byl zarostlý. Díky mnoha pupínkům na jeho čele jsem si nebyla jistá, jestli „nebere“. Prsty na rukou ale oteklé neměl… No ty bláho. Nasedli jsme k němu do auta a on začal vyprávět, že jede z Queenstownu a že je tam hodně „drugs“ a proto tak vypadá… Cože? Po chvíli jsem se ho znovu ptala, zda je tam fakt hodně „drugs“ a on řekl „tracks“ – jako treků 🙈🙈🙈 Takže jsme si nerozuměli. Aha 🤣😇😇 Pak jsem se ptala na jeho „homeland“ a řekl Indie. Tak v pohodě! Vezl nás 80 km a nakonec z toho byla moc pěkná konverzace. Byl to milej chytrej kluk a líbilo se mi, jak krásně mluvil o Zélandu jako o zemi, co mu dala šanci na lepší život a že si toho váží. Škoda, že takový přístup nemá každý cizinec, kterému cizí země poskytne lepší zázemí 😉😉😉

Ve městě jsme dokoupili zásoby na posledních cca 80 km trailu a pak se šli ubytovat do kempu.

Navštívili jsme už tolik míst a měst, že mi to začalo splývat. Občas se v hotelovém pokoji přistihnu, že přemýšlím, kde vlastně jsem 🤣🤣🤣 Během krátkých a rychlých návštěv měst si připadám jako v počítačové hře – najdi co nejrychleji vše, co potřebuješ. Mezi regály supermarketů chodíme jako roboti 😂

Jsem ráda, že máme stopování za sebou. Je pro mě dost nepříjemné žadonit o svezení. Člověk tady musí jít za hranici své komfortní zóny. Na druhou stranu mu to pomáhá si uvědomit, že když nejde o život, jde fakt o …

86. den Te Araroa: Pohodička; Mavora Lakes/River (2756 km)
88. den Te Araroa: Zpátky na pláži. Kruh se uzavírá; Colac Bay, Mores Reserve Riverton, Oreti River (2965 km)

4 Replies to “87. den Te Araroa: Změna plánu… ; Bypassing Takitimu and Longwood Forest (2927 km)”

  1. Ahoj, hezké shrnutí – udělali jste dobře, nezkazili jste si poslední okamžiky. I tak jste toho zažili až dost. To okolo kol již zmiňoval v minulosti Tomáš, je to …. no asi tak, no comment 😂. Tak zítra? Přeji Vám ať máte klidné cestování domů, ať Vám vše klapne a co nejdříve dáte tlapky na rodnou zem. Šťastnou cestu světošlápci 👋😊

  2. Ahoj Jirko, zdravíme z Kataru! Zvládli jsme 18hodinový let a už jen 4 hodiny do Prahy. Tak vše snad dobře dopadne 😊 Moc děkujeme za podporu. Letíme s Katar Airlines a zatím nejlepší linky, co jsme letěli. Na letišti v Aucklandu byly jen komplikace-vyhodili nám želé a pak takové pochutiny- sušená rajčáta, olivy a sýr v oleji. To nám přišlo jako buzerace. Chtěli vyhodit i těstovinový salát s tím, že obsahuje tekutiny. Prostě nesmysl! Ale již jsem se vyvztekala 😆😆😆 Moc zdravíme!

    1. Vyhodili to z odbaveného zavazadla? Jestli z příručního, tak cokoli s obsahem tekutin (kromě lahviček do 100 ml a celkem do 1 l) vyhazují na mezinárodních letech všude (kromě Izraele), ale je možné, že si toho někdy nevšimou (ovoce obvykle prochází).

  3. Začalo to malými nedorozuměními, po kterých mi řekl, že by bylo dobré dát si pauzu, která se podle mě změnila v rozchod. Už mě nehledá. To ve mně vyvolalo smutek, protože jsme spolu od střední školy a on byl moje první a jediná láska. Hledal jsem pomoc všude na internetu a pak jsem viděl mnoho lidí, kteří publikovali svědectví o Dr Sunny. Prostřednictvím jednoho z komentářů jsem získal jeho kontakt a hovořil jsem s ním o své situaci a vysvětlil mi proces usmíření a jak mi pomůže se s ním usmířit do tří dnů. Je to přesně měsíc, co jsem ho kontaktoval a všechno bylo perfektní a musel jsem poslat tuto zprávu, protože si zaslouží všechna ta dobrá slova za to, že mi pomohl. Nechám zde jeho kontakt ve vší počestnosti E-mail: drsunnydsolution1@gmail.com nebo ho kontaktujte na Whatsapp +2348082943805

Napsat komentář