Zima mi v noci překvapivě nebyla, i když jsme spali v mracích, bylo vlhko a zkondenzovaná vlhkost mi kapala v noci ze stanu na čelo 🙂 Pomohly tomu i padající kapky ze stromu, pod kterým jsme si postavili stan. Nešťastný výběr spotu byl dán tím, že v dobu, kdy jsme k Majklovi přišli, byly už všechny rovné spoty obsazené.
Triko s dlouhým rukávem, mikina, dvě bundy, rukavice a čepice z umělého peří udělaly dobrou službu. Jsem ráda, že jsem si tuhle kombinaci vyzkoušela na Sierru, kde teploty v noci klesnou asi pod nulu.
Vstávali jsme do mraků a drobného deště. Tohle je sunny Kalifornia? Sbalili jsme mokrý stan a v nepromokavém oblečení vyrazili na další část trailu. Asi za hodinu se mraky svalily z vrcholků kopců a vysvitlo sluníčko, které nám připomnělo, proč jsme tady – nechat se mimo jiné opájet krásami panenské přírody. Ach ta panoramata 🙂
Máme vážné podezření, že je tahle pěkná kytička obávaná Eriodictyon parryi, ale stále si nejsme jistí, protože má podle nás trochu jiný tvar květů.
Cesta se nesla v nudném duchu do chvíle, než jsme v poledne na hodinku zakempili u místa s vodou. Postavili jsme stan, který jsme potřebovali usušit, a taky rozložili spacáky. Na místě jsme narazili na partičku hlučných asi 25letých Američanek, kterých se už tři dny nemůžeme zbavit. Jejich afektovaný projev nás ubíjí. Když pak dorazili další mlaďoši a zapálili si jointa, usoudili jsme, že je čas vyrazit.
Odpoledne už byla cesta na štěstí mnohem záživnější. Nízké keře, kterými byly pokryty hory před tím, nahradila krajina s kytkami, kaktusy a jen pár dřevinami.
Hodně se oteplilo, a tak jsme vytáhli deštníky.
Asi po pěti mílích byla hlášena keška s vodou. Mlaďoši strašili, že bude prázdná, ale byla tam! Ten pocit, když narazíte v poušti na vodu a vědomí, že to pro vás udělal někdo úplně cizí, jen aby vás podpořil v tom, co děláte, byl moc hezký. Čisté štěstí 🙂
U kešky jsme pobyli asi půl hodiny a vydali se na asi tři míle vzdálené místo, kde byla hlášená další keška s vodou. Tank byl opět plný 🙂
Tohle místo proměnila trail angel Mary v malou oázu s knihovnou. Byly zde dvě lavice se stoly na sezení, odpadkové koše (úžasná věc zbavit se po pár dnech všech odpadků, které si poctivě nesete s sebou!) a zmíněná nádrž s vodou. Všechno pečlivě popsané. Tipuji, že by Mary mohla učit angličtinu 😉 Dokonce jí napadlo zasadit vedle knihovny strom, aby udělal v budoucnu stín.
K večeři jsme si udělali kuskus s kari, olivami a parmazánem a zabalili ho do tortily. Chutnalo to skvěle. Protože jsme opět narazili na naši hlučnou partičku, našli jsme si flek na spaní o kus dál. I přes ty stovky metrů se ale nesly jejich skřeky 🙁
Během dne jsme si všimli, jak jsme po týdnu strašně špinaví. Je to tu trochu přežívání. Už chápeme Američany, co si v oblečení lehají přímo na zem. Ono je to tady vážně jedno 😉
Dnes jsme se dostali na míli 145. Za celý den jsme potkali asi deset lidí, většinu dne chodíme sami. Na štěstí.
Kaktusy jsou bomba. A nechápu jak víte, které keře jsou jedovaté, a že se jim máte vyhnout. No jste úžasní. Už jsem se dívala jaký kus jste šli.
Je úžasné jak o té cestě píšete a co prožíváte. Těším se na každý další den, který si přečtu. Ještě mi tu chybí maličkost a bylo by to dokonale. :). Mapka kde budete zaznamenávat vaší cestu, kde se zrovna nacházíte 😘