Ráno jsme se probudili do deště, ale kdybychom na Zélandu čekali jen na dobré počasí, tak nevyjdeme nikdy 😂
Vstali jsme v 5:40 a v 6:15 už nás paní domácí vezla na trail. Měla to cestou do práce. Hustě pršelo, alespoň chvíli být ještě v pohodlí auta… ☺
Když jsme vystoupili, vzali jsme si poncha a hledali trail. Je to tady fakt příšerně značené!
Na štěstí nám hodně pomáhají mapy.cz. Zatím ještě nikdy nezklamaly. Tam, kde Google maps ukazují cestu, stane se, že není nebo je zarostlá bushí. Tam, kde Google ukazuje „žádná cesta“, vás mapy.cz vyvedou bezpečně ven. Prostě máme nejlepší mapy na světě 😍
Nemůžeme se rozhodnout mezi ponchem a pláštěnkou na batoh. Když fouká silný vítr, poncho nás omezuje v chůzi. Ve vedru a vysoké vlhkosti se v něm brutálně potíme. Na druhou stranu dobře chrání batoh a máme ho oblečené do pár vteřin… navíc i dobře chrání mobil a můj foťák.
Ke snídani jsme si koupili čokoládu za 6 dolarů. Nic lepšího v zapadlém krámku neměli. Bohužel byla prošlá, takže žluklá… ale za ty prachy a když máš hlad to musíš sníst. Brrrr 🙄
Potřebovali jsme mít energii na delší přechod útesů. Mně to dalo docela zabrat. Místy se úseky smekaly a šlo se mi fakt blbě. Do toho se počasí chovalo jako na Apríla, takže se střídal déšť a sluníčko. Ke všemu postupně stoupala voda díky přílivu. Stihli jsme to přejít „za pět minut dvanáct“.
Objektivně pro kluka to nebezpečný nebylo. Já jsem trochu kopyto 😇
Část cesty po útesech jsem nadávala jako špaček. Tomáš už za těch 15 let, co jsme spolu, ví, jaká jsem… se vším mi trpělivě pomáhá a díky němu můžu překonat těžší části ❤
Ve městě jsme si užívali pohled na krásně architektonicky řešené domy u pláže.
…a taky pohodlí chodníků, přítomnosti všeho, co by člověk mohl potřebovat a také příjemné cesty po pláži.
Návštěva jakéhokoliv místa s jídlem jsou pro nás Vánoce! Děsně nás baví zkoumat nové potraviny 😋
Ale zpravidla na to není čas, takže se snažíme rychle zorientovat, nakoupit a vypadnout. Nejtěžší je to večer, když jsme unavení k smrti a chodíme po obchodu jako zombie a nákup trvá nesmyslně dlouho 🙄 Každý obchod je jiný, a tak máme novou bojovku najít v něm to, co potřebujeme.
Na pláži byla pohodička. Navíc se počasí pro dnešek definitivně umoudřilo a po několika dnech máme zase sluníčko.
Obecně je tu nejlepší počasí únor/ březen. To je důvod, proč jsme začali později než ostatní. Do Vánoc je počasí extrémně nestabilní, což se negativně odráží na zážitku z chození hlavně po ostrově na jihu. Tam chceme být až v polovině ledna.
Když jsme na pláži jen jednou za čas (a ne tři dny za sebou), užíváme si to plnými doušky ☺
Na Facebooku jsme se přidali do skupiny Čechů a Slováků na Zélandu. Hodně lidí nám nabídlo pomoc včetně úžasné Léni, která zde bydlí už 7 let. Cestou jsme se u ní zastavili na příjemné návštěvě. Trail jí vede téměř za barákem 😁
Dostali jsme ochutnat vánoční cukroví a dokonce nám Léňa koupila i Plzeň.
Lahvička Plzničky pro každého 😊
Povídali jsme si o životě na Zélandu. Jsme rádi, když máme zdejší život zprostředkovaný od někoho, kdo tu žije dlouho a spokojeně. A je také fajn si o všem moci popovídat otevřeně a česky.
Lenka nám říkala, že je na severu mnoho hezkých míst. Škoda, že trail vede tak nešťastně…
A také nám ukázala nejlepší burger ve městě 😋
Odpoledne jsme viděli srny a jelena.
Dnes jsme šli pěkným trailem.
Takováto cestička by nás bavila stále 😉
Z pláží plných mušlí budu nadšená asi až do konce našeho pobytu.
Dnes máme za cíl přejít Karepiro Bay – to znamená, že se potřebujeme dostat z jedné strany zálivu na druhou. Přes moře.
Voda se přechází tak, že člověk počká, až bude maximální odliv – tím pádem nejnižší hladina vody, kterou musí překonat.
V našem případě měl tento bod nastat v cca 19:20 – je na to aplikace. My si řekli, že zkusíme jít zhruba o 90 minut dříve a pokud by voda byla víc jak po prsa, vrátíme se a počkáme. Na štěstí to pěkně vyšlo a voda byla jen nad pas. Oproti Sierra, kde se přecházeli řeky, tady je úplně minimální proud a hladina je klidná. Takže je přelézání víceméně bezpečné a jde hlavně o to nenamočit věci. I tak máme ale respekt.
Zpětně se dá říct, že hrůzy v Sierra nás připravily lépe na to, co nás čeká tady. Máme více zkušeností a umíme lépe číst vodu.
Mořští šneci. Jsou jich tu snad stovky.
Téměř maximální odliv otevře brány moře pro pěší.
Tečka ve vodě je Tomáš. Úsek s větší hloubkou byl na štěstí dlouhý jen pár desítek metrů.
Jedno místo, tři výhledy. Oceán nebo pastviny?
Máme rádi ten moment „docházení“. Denní „povinné“ kilometry jsou odšlapané. Můžeme zvolnit a všechno nechat víc přirozeně plynout.
Jinak tu máme tvrdý časový režim 😆
Večer jsme šli přes další pěknou pláž.
Na obzoru jsou vidět kopce. Úplně napravo je místo, které jsme dnes procházeli.
Hřeje nás u srdce, kolik jsme toho dneska ušli a navíc strávili tak báječný čas s Lenkou, měli čas na oběd a navíc prožili i hezké chvíle na pláži.
Místo, kde jsme, je plné luxusních plážových domů. Nemůžeme se na ně vynadívat.
Večer jsme si vzali pokoj přes Airnb. Byl to úplně obyčejný pokoj, ale hlavně, že jsme měli postel, elektriku a vodu. A rychlý Internet 😉
Netuším o jakých hrůzách Sierry to píšeš. My se nikde po pás nebrodili. Ale je pravda, že jsme šli trošku později v sezóně ;-).
Ale držíme palce.
Zdravím, na Youtube je mnoho videi z brutálních přechodů Sierry – v rámci brodění vody. Já sdílím třeba jedno, kde v cca 4. minutě je vidět, jak je voda rozbouřená. Včera jsme mluvili s Američanem, co šel PCT letos a měl tak strašnou vodu, že i on vysoký chlap v nejlepších letech se bál, že umře. Přesně, jak píšeš, záleží na době, kdy tam jsi, a už týden hraje roli. My byli vloni na místě, kde jsem se v roce 2017 bála, že umřu, a v 2018 to byl potůček s vodou po kotníky. Děkujeme za sledování. Je to boj 😊https://m.youtube.com/watch?v=8tf1AwuyHnQ&list=PLr67rHZqnroJg3p8jvCEevpbM7W1BlWdG&index=42&t=0s