2017: PCT – 26. den na trailu; čím dál větší teplo…

Dnes jsme došli ze 455 na 478 mil.


Pohybujeme se okolo 1 000 m n.m., a tak se hodně oteplilo. Dnes bylo ve stínu 30 stupňů.

Velké ohrady pro koně jsou charakteristické pro celé městečko.

V Hikers Heaven jsme ráno ještě rychle prošmejdili hikerboxy s odloženými věcmi hikerů, ale obsah už není tak vzrušující jako na začátku.

Ranní rozloučení s Hikers Heaven probouzejícího se do dalšího slunečního dne (a zřejmě i do další party)…

Ráno jsme vyšli okolo šesté, ale zdrželi jsme se objednáváním náhradní baterky do foťáku, protože ta moje asi odešla. U silnice jsme chytli signál a internet pro realizaci objednávky přes Amazon, snědli sladké pečivo a měla jsem i kávu od Starbucks v plechovce. A dokonce tam byl i koš, kam pak vyhodit odpad – jak málo stačí člověku ke štěstí 🙂

Možnost vyhodit odpadky je zásadní, jsou úseky, kde je zázrak najít odpadkový koš.

Cesta pak vedla střídavě nahoru a dolů, přešli jsme asi tři kopce. Trail občas lemovaly nádherně rozkvetlé keře. Po tom, co jsme zažili v předchozích dnech, se šlo dobře.

Užívali jsme si výhledy 🙂

Po přelezení prvního kopce se v udolí objevilo spoustu kytiček, dlouho jsme nic takového neviděli 🙂

Divoká okurka 🙂

Zase jsme potkali tuhle legrační ještěrku 🙂

V poledne jsme si udělali pauzu na oběd, ale nemohli jsme najít stín. Pomohli jsme si deštníky pověšenými na keřích.

Objedvali jsme chléb, sýry, rajčata a zbytek salsy ze včera.

Na trail jsme se vrátili v půl druhé. Teplotu jsme trochu podcenili, sluníčko stále pálilo o sto šest a začala nám docházet voda. Trail vedl zase do kopců. Díky nízkým keřům okolo jsme nemohli najít stín. Dávali jsme si krátké přestávky a dopíjeli zteplalou vodu, což v hicu není žádná hitparáda. Přišla na mě docela krize. Vědomí o nedostatku vody v takových podmínkách mě docela vykolejilo a hlavou se mi začalo honit všechno možné.

Po asi 4 mílích jsme na štěstí narazili na vodu. Hurá!!! Tekla v malém pramínku, který jsme si nasbírali do lahví a byla příjemně studená. Na místě jsme se potkali i s našimi známými hikery, se kterými jsme se ten den míjeli.

Byl to naprosto fantastický pocit, mít zase dostatek vody.

Tomáš sbírá vodu.

Pozdě odpoledne se už teplota zlepšila a keře začaly vrhat stíny. Šlo se mnohem lépe. Obvykle se tu dá jít od šesti do jedenácti dopoledne a pak od čtyř hodin dál. Stmívá se brzy, už v osm je skoro tma. 

Opravdu pěkně se jde tak od šesti večer, to je už člověk i dobře „rozchozený“.

Večer jsme došli k požární stanici, kde jsou tak hodní, že vám dovolí si venku nabrat vodu. Jinak bychom ji museli mít na mnoho kilometrů s sebou. Natočili jsme vodu a umyli si u kohoutku i nohy – to by se to možná nemělo, ale po celém dnu jsou úplně černé a je to veliká úleva.

Spíme ve křoví u silnice blízko bzučících drátů vysokého napětí. Něco tu rachtá ve křoví. Vzpomněli jsme si na příběh, který nám vyprávěl náš nový známý z Čech, že jeho kamarádce na PCT něco v noci lomcovalo stanem a pak to na její stan hodilo písek. Napadlo nás, že by to mohl být třeba kojot, který jen zahrabával svoji „potřebu“, jak to dělají třeba psi 🙂

Spíme na míli 478 a ušli jsme 38 km.

2017: PCT - 25. den na trailu; kemp KOA u Acton, Hikers Heaven
2017: PCT - 27. den na trailu; 15 litrů vody za den, krize (teplotní)

Napsat komentář