Sierra Nevada: Summer edition – 11. den. Muir Trail Ranch, Hiker box :-) a termální jezírka

Ráno se u stanu pásla srnka. Potkali jsme jich přes den ještě několik. Nejhezčí je pohled na srnčí maminku s puntikatým maličkým kolouškem. U trailu se jich pase hodně. A taky jsou tu šedé slepičky, veverky a svišti. Tím, jak klesáme, narážíme i na ještěrky a dnes se nám přes cestu poprvé plazil had.

Polovinu dne jsme slézali dlouhý kaňon, abychom se navečer přiblížili k dalšímu pasu. Do civilizace nám chybí ještě minimálně tři dny… Už se nemohu dočkat, až se umyju. Včera jsme si sice prali trička, ale puch nás neopouští 🙂 🙂

Přebije ho jen divoký česnek, kterého tu roste hodně a chutná jako pažitka 🙂

Dopoledne jsme během brodění řeky potkali kluka, který před dvěma měsíci navštívil Česko během cyklovýletu po Evropě. Svět je vážně malej 🙂

Evolution creek – na jaře tu může být tolik vody, že se musí přeplavat. My měli štěstí na nízký stav.

Krajina během dopoledne změnila vysokohorský ráz na středozemní. Chvílemi jsme šlapali i po písku, voda v řece byla až smaragdová, okolo trailu rostly nízké keře a teplota se pohybovala snad okolo 40 stupňů 🙂

Vedro jsme využili k sušení stanu a spacáků, v noci mezi jezery byla slušná kondenzace. Když si věci přes den vysušíme, večer báječně voní po sluníčku 🙂

Chůzi jsme si opět zpříjemňovali poslechem podcastů Protiproudu.

Okolo jedné hodiny jsme přišli do Muir Trail Ranche. Je to místo, kam si můžete poslat zásoby na další etapy. Vyzvednutí balíku stojí 75 dolarů. Nic víc jsme o tomto místu nevěděli. Doufali jsme, že si zde dáme alespoň oběd. Naše sny se po příchodu rozplynuly.

Ranč působil více punkově, než jsme čekali 🙂 Večeře se podávala jen hostům, kteří zde bydleli v chatkách, a jinak se tu nic neprodávalo… (pokud jsme to dobře pochopili).

Ovzduší bylo hodně cítit koněma. Vůbec si nepamatuji, že by koně tak intenzivně smrděli…

Nicméně po počátečním šoku jsme se brzy aklimatizovali a vlastně to tam bylo prima. A nejvíc super byl HIKER BOX! Doplnili jsme si krémy na opalování, hygienické ubrousky a pořádnou zásobu tyčinek a limonád. Nové chutě přišly akorát včas. A také jsme zde mohli vyhodit odpadky – za to jsme byli opravdu vděční 🙂

Úlovek 🙂 Nové chutě pro zpříjemnění jídelníčku a dne.

Ranč… Dveře s informacemi pro hikery.

Asi 8 minut chůze od ranče měly být termální prameny.

Kvůli návštěvě horkých pramenů jsem musela přebrodit širokou řeku, což se mi dvakrát nechtělo, protože se na ně Tomášek ale celý den těšil, překonala jsem se. Stejně bylo venku šílené vedro a tak jsme si řekli, že poledne přežijeme v „Hot Spring“.

Termální jezírka vypadala jako tři malé díry na veliké rozkvetlé louce. Byly plné hnědé vody – jako veliké špinavé kaluže a smrděly jako kraví trus. Louka byla podmáčená a vytékala po ní hnědá voda, a tak to působilo, jako když jsme ve …. 😀 Ale Tomáš si splnil přání. Dva bazénky byly obsazené a na nás zbyl alespoň jeden, kde sice nebyla kalná voda, ale pramen byl tak horký, že jsme měli problém v něm udržet nohy. A do toho hezky pralo sluníčko. Na zpátek jsme zase brodili řeku, a tak jsem si přišla, jako když si dáváme Kneipovy lázně 🙂 Studená, horká, studená… kvůli bezpečnosti jsme brodili v botech, a tak jsme měli mokré nohy až do večera 🙂

Byla to prima akce 🙂 Zvláštní spojení ticha, klidu, přírody a v dobrém smyslu primitivně vytvořených lázní.

Na trail jsme se vrátili po čtvrté a stoupali do pasu. Zase nám pomohl poslech podcastu. A hodně jsme museli pít. I když jsme dnes měli líný den, ušli jsme 20 mil. Byla jsem ráda, že jsme nebyli vystavení tolik sluníčku, protože to místy má kůže přestává dávat – a to máme krémy s UV 50+.

Kolem sedmé jsme došlapali k jezeru, po jehož břehu již byly rozeseté stany ostatních hikerů. Občas zaslechneme jejich hlasy, ale stany máme daleko od sebe.

V hiker boxu jsme ukořistili dip ze sušených fazolí, vaříme ho s bramborovou kaší. Kdyby nebyl tak pekelně palivý, pochutnali bychom si více 🙂 Jako desert si dáváme karamelovou tyčku a limonádu.

Vaříme a jíme asi deset metrů od stanu. Pak dáme všechny potraviny včetně vaření a aromatické kosmetiky do bear kanystrů a odnášíme do kopce za stan. Je to docela vopruz 🙂 :-), ale chrání to medvědy a i nás.

Když Tomáš filtruje vodu, potká hikera, který nemá od kolene dál nohu. A stejně je tady a „chodí“ s protézou. Mohl by mít pupek a nadávat v hospodě u piva na celý svět, ale rozhodl se svůj život vzít do svých rukou a bojovat. A to je krásné, když k tomu člověk najde sílu 😉

Sierra Nevada: Summer edition - 10. den. John Muir pass, ranní příběh o medvědovi a jak jsme našli RÁJ NA ZEMI
Sierra Nevada: Summer edition - 12. den. Zdolání dvou pasů a pomoc s hledáním ztraceného hikera

8 Replies to “Sierra Nevada: Summer edition – 11. den. Muir Trail Ranch, Hiker box :-) a termální jezírka”

  1. Marek Laga says: Odpovědět

    Ahojte, jeste tak dodatecne dotaz k vasem putovani.
    Kdyz jste se citili tak nekomfortne dlouho nemyti, proc jste jednoduse neskocili do jednoho z jezer nebo potoku a alespon se neoplachli cistou vodou? Omlouvam se za zbytecny dotaz, ale dlouho mi to vrta hlavou:))

  2. Ahoj Marku, zbytečný dotaz to není!:))

    K samotnému mytí – každý den jsme se večer otřeli mokrým ručníkem, takže to není, takže že bychom se vůbec nemyli:-)

    Důvody proč neskočit do vody jsou následující:
    * přes den vlastně člověk nemá čas – snažíš se dostat do dalšího údolí, přeš další sedlo, vyhnout se případně špatnému počasí…. vykoupat je zdržení 20 minut = 2 km:-) …a ono se to za 120 dnů nasčítá:) To ale přeháním, samozřejmě by to čas od času stálo za to…. a taky se občas na trailu vykoupu…ale chce to teplou vodu, což v horách moc často není:-). Když má voda 4 stupně, tak by to bylo tak ideální na vychlazení nápoje:-)
    * hlavním důvod ale je, že vlastně bez nějakého mýdla se pořádně neumyješ v té studené vodě neumyješ…prostě to nejde (to je lepší právě ten mokrý ručník)…a ty by ses nikdy neměl mít přímo ve vodě mýdlem = tím zatěžuješ vodní ekosystém. V horách je to obzvláště problematické, jelikož jsou tam ekosystémy o dost citlivější. Navíc v USA Tě vyloženě k tomu nedělat to vyzývají, což je dle našeho opravdu rozumné.
    * třetí důvod je, že Lenka (nyní její vlastní slova, zasmáli jsme se nyní oba:-) ), že je prase:-)) Já k tomu dodám, že prase tedy není…..ale i tak jsem to měl naspat:)

    Moc jsi nás potěšil, že blog čteš…a že naše úsilí se sepisováním má smysl:) Už abychom byli zase na dalším trailu. Na trailu je vlastně život lepší, přímější…jednodušší…a když se tak vracím k původní myšlence, tak vlastně v přírodě se opravdu člověk nemusí mýt zcela každý den, jelikož je to zbytečné… jak se umyješ, tak např. v prašné Kalifornii jsi za 20 minut zase jako prase:))

    Plánuješ nějaký trail?:)

    1. Z vlastni zkusenosti vim, ze ono staci si jen tak do te vody stoupnout a dlanemi oplachnout. Krom pocitu alespon castecne cistoty je clovek pak jak polety zivou vodou, prokrveny a v tech vedrech to zvedne moralku. Ale jak sami rikate, je to hodne pomijive a zalezi na kazdem, jestli mu to stoji za ten cas 🙂 Mydlo je samozrejme out, to chapu.
      Jinak ja jsem moc vdecny za takove blogy. Urcite si postupne projdu vsechny Vase zapisky. Treba takovy Jakubuv cestovni denik uz ctu po druhe 😀 Je to prijemne odreagovani a ve fantaziich to mam projite s vami se vsemi uz tak 5x :), takze jen tak dal 😉
      Ja vlastnim 2 male deti a tim jsou mi dlouhe treky na spoustu let zapovezeny. Pote tam ale budu patrit k tem „starickum“, nad kterymi tak zasnete. Jina cesta uz ted neni 😀 Ja mam k dispozici uz jen kratsi traily a sny.
      Tak se drzte a at se Vam uz konecne podari zorganizovat i to CDT

      1. Marku…a nechceš si projít minimálně část PCT po kusech? …třeba i na 3 týdny? … Tady v ČR to vypadá, že se to musí chodit celé…ale to je blbost. Jde o osobní zážitek, ne o to „jak někdo říká…jak to chodí někdo“. My třeba poměrně na trailu valíme, jdeme rychle, nezdržujeme se…. ale to je jen náš způsob – způsobů je ale správných tolik, kolik je lidí…. Hlavní je, aby Tě to bavilo…. Pro nás např. Te Araroa na Novém Zélandu byla potvrzením toho, že je potřeba jít vlastní cestou…a nepodléhat „ideálům“, že se něco „má“ a „nemá“. Kvůli tomu, že jsme chtěli jít celou Te Araroa od začátku do konce, tak jsme vlastně zahodili několik týdnů našeho života na asfaltu a zpětně bych tu danou část nešel. To se mi ještě nestalo na u žádného trailu! Nikde..:.-)

        Pokud můžeme doporučit, tak si udělej 3 týdny dovolené a odjeď na konkrétní část trailu. Je lepší jít kousek (a naschvál neříkám PCT) nádherného trailu v USA, než ten kus nejít:) V USA jsme potkávali lidi, kteří PCT šli 20 let! Každý rok třeba 14 dnů…a postupně to spojovali. To jsou pro mne maximální borci – taková vytrvalost a láska k trailu:) Pokud budeš potřebovat pomoci s plánováním, tak se mna mne klidně obrať, rád pomůžu:)

        PS: Pokud chceš vidět atmosféru, tak jsme natáčeli i videa… jelikož to bylo naše první natáčení, kdy jsme videa stříhali přímo na trailu…a poprvé s GoPro…. tak je bohužel kvalita hroší.. Za to se omlouvám, ale účet i tak splní…ten, kdo chce na PCT jít, tak má skvěle možnost vidět podmínky na trailu – a to chronologicky, což je důležité při plánování:). Co se týče kvality záběrů, tak USA 2018 už bylo lepší…a samozřejmě Te Araroa 2020 zase o něco lepší:)

        https://www.youtube.com/c/EasyTrail/playlists

        1. Po kusech me to moc nelaka. Mne se u techto ucelenych tras libi, ze to clovek projde na jeden zatah, ze to je ten hlavni cil a ta vyzva. Vse ostatni je jen turistika 😀 Ja bych se desil i toho, ze bych musel neco preskocit a pak se tam vracet, trebaze bych hned navazal. To kouzlo by najednou zmizelo.
          Pred par lety jsem sel SNP a prosel jen cca 2/3 trasy. To ze me to mrzi je jasne a navrat planuji, ale znovu a pekne od zacatku!:) Taky bych mohl rict, ze uz to mam vlastne temer projite, protoze po castech jsem ty ostatni useky v minulosti jiz sel, ale nazvat to prechodem SNP nemuzu. Takhle to nefunguje 😉
          To uz jsem vic nakloneny tomu nedrzet se striktne stanovene a pojmenovane trasy a nezajimave useky (jako treba ten asfalt na NZ) proste obejit jinudy, kde me to bude vic lakat.
          Treba ta slavna Sierra a snih. Ja bych se mozna nepresouval dal, ale zkusil bych ten usek obejit v nizsich polohach a pripadne, jak bych se osmelil:), se do ni opakovane zkousel vracet. To je ale muj pohled, ktery nezna mapove podklady pro tu oblast a nevi, jak a jestli to tam tak jde a stalo by to za to.
          Tim Vas ale nijak nekritizuji za Vas pristup. Zvolili jste jiny a i diky tomu jste si Sierru uzili bez snehu a v plne krase.

          Na videa jsem nahlizel jen obcas, protoze to louskam v praci a tu nemam takovou moznost:-D Casem se k nim mozna vratim. Uvidim. Preci jen radeji ctu a koukam na obrazky:)

          1. Tomáš says:

            jj, pro nás je také lepší jeden zátah…cítíš se prostě „na trailu“ a i kondice je lepší…. nehledě na to, že jsi pak více vzdálen od nesmyslů globální civilizace:)

            Bohužel Sierra obejít po úpatí Sierry nejde…tohle je prakticky jediná cesta přes Sierru…maximálně bys musel jít ze západu na východ…pak po asfaltu kousek na sever…zase z východu na západ…ale bylo by to stejné. Stejně musíš přes ty hory (a nebo jít vyloženě údolím, kde je silnice…ale tam zase nebude tedy moc krásy:) ).

            My měli fakt smůlu, že jsme tam byli v nejhorším +- týdnu, kdy začal tát sníh nad 3000m (i v noci byly plusové teploty). Pokud bychom tam byli dřív/později, tak by se nám toto nestalo. Každopádně když mi tam Lenka doslova držela na provaze…a já nemohl dělat nic jiného než ho držet taky, tak jsem si říkal, že to fakt už není legrace…. a když to dopadlo dobře, tak jsem si uvědomil, že to taky mohlo dopadnou tak, že by ji voda strhla…já bych skočil za ní….a kdybychom se na následujících 50 metrech nezasekli, tak bychom skončili v divoké řece, která i různě mizela pod sněhem… (v tomhle bychom mohli skončit: https://youtu.be/dtNP6PuFTic?list=PLr67rHZqnroJg3p8jvCEevpbM7W1BlWdG&t=413 – a to konkrétně, tu nehodu jsme měli hned za tímto místem. V následujících sekundách je tam pak záběr jak překonávám rozbouřený potok pomoci provazu… a tady se to stalo).

            To, že tohle byl nejhorší úsek…a pak že už by to bylo jen lepší, to jsme nevěděli. Neměli jsme tu zkušenost a nikde k tomu nebyly materiály. Proto jsme rádi, že můžeme našimi materiály pomoci k tomu, aby se někomu nestalo to, co se mohlo stát nám:-)

            Zpětně to bereme jako perfektní zkušenost (co Tě nezabije, to Tě posílí:-)) ). Hodně nám to pomohlo právě na Novém Zélandu, kde to vlastně bylo v určitém pohledu ještě horší:)

  3. Tak s tou mou naivni alternativou projit Sierru jinudy to mam alespon vysvetlene:)
    A ja te chapu, clovek ma zodpovednost za sveho partnera a kdyby se neco stalo, cely zivot by si to vycital. Jasne, ze jste udelali v ten moment dobre.
    Ty videa maji fakt neco do sebe. Budu si to muset jeste takto projit s vami jednou 😀

    1. Ta videa lépe vystihují realitu, jasně…neumím točit..je to na GoPro…celé se to bohužel klepe (ale my se fakt nezastavili:D). Když máš reálně 20-30 minut záznamu za den, tak kdybys stál, ta je to hromada mil! Tak jsme v tu dobu přemýšleli:-)…ale ona to byla vlastně realita… kdybych stál, tak určitě za 4 měsíce ujdeme o 200+ mil méně:) Navíc jsme měli pekelné štěstí u Mt. Jeffersonu…tam jsme byli snad poslední, kdo to mohl jít… jelikož to za námi hned zavřeli…a lidé, kteří jsme den předtím potkali, tak to museli vynechat:) Navíc jsme ve Washingtonu měli opravdu nádherné počasí…týden poté už padal sníh:-)

      Když se pak případně podíváš na Nový Zéland, tam tam už jsou záznamy lepší…trochu jsme se poučili:)

      Ještě k videím: Záznamy jsou chronologické, nic jsme tam neprohazovali…nechtěli jsme přidal na dramatičnosti… snaha byla udělat videa, která mohou pomoci někomu, kdo PCT půjde. Když byl den nudný, tak je video nudné… prostě naturální video:) Každopádně když se zpětně dívám, tak jsme tam straně moc chtěli to dojít, je to z těch videí vidět. Byli jsme skoro v transu:) Prostě perfektní zážitek!:)

Napsat komentář