Sierra Nevada: Summer edition – 11. den. Muir Trail Ranch, Hiker box :-) a termální jezírka

Ráno se u stanu pásla srnka. Potkali jsme jich přes den ještě několik. Nejhezčí je pohled na srnčí maminku s puntikatým maličkým kolouškem. U trailu se jich pase hodně. A taky jsou tu šedé slepičky, veverky a svišti. Tím, jak klesáme, narážíme i na ještěrky a dnes se nám přes cestu poprvé plazil had.

Polovinu dne jsme slézali dlouhý kaňon, abychom se navečer přiblížili k dalšímu pasu. Do civilizace nám chybí ještě minimálně tři dny… Už se nemohu dočkat, až se umyju. Včera jsme si sice prali trička, ale puch nás neopouští 🙂 🙂

Přebije ho jen divoký česnek, kterého tu roste hodně a chutná jako pažitka 🙂

Dopoledne jsme během brodění řeky potkali kluka, který před dvěma měsíci navštívil Česko během cyklovýletu po Evropě. Svět je vážně malej 🙂

Evolution creek – na jaře tu může být tolik vody, že se musí přeplavat. My měli štěstí na nízký stav.

Krajina během dopoledne změnila vysokohorský ráz na středozemní. Chvílemi jsme šlapali i po písku, voda v řece byla až smaragdová, okolo trailu rostly nízké keře a teplota se pohybovala snad okolo 40 stupňů 🙂

Vedro jsme využili k sušení stanu a spacáků, v noci mezi jezery byla slušná kondenzace. Když si věci přes den vysušíme, večer báječně voní po sluníčku 🙂

Chůzi jsme si opět zpříjemňovali poslechem podcastů Protiproudu.

Okolo jedné hodiny jsme přišli do Muir Trail Ranche. Je to místo, kam si můžete poslat zásoby na další etapy. Vyzvednutí balíku stojí 75 dolarů. Nic víc jsme o tomto místu nevěděli. Doufali jsme, že si zde dáme alespoň oběd. Naše sny se po příchodu rozplynuly.

Ranč působil více punkově, než jsme čekali 🙂 Večeře se podávala jen hostům, kteří zde bydleli v chatkách, a jinak se tu nic neprodávalo… (pokud jsme to dobře pochopili).

Ovzduší bylo hodně cítit koněma. Vůbec si nepamatuji, že by koně tak intenzivně smrděli…

Nicméně po počátečním šoku jsme se brzy aklimatizovali a vlastně to tam bylo prima. A nejvíc super byl HIKER BOX! Doplnili jsme si krémy na opalování, hygienické ubrousky a pořádnou zásobu tyčinek a limonád. Nové chutě přišly akorát včas. A také jsme zde mohli vyhodit odpadky – za to jsme byli opravdu vděční 🙂

Úlovek 🙂 Nové chutě pro zpříjemnění jídelníčku a dne.

Ranč… Dveře s informacemi pro hikery.

Asi 8 minut chůze od ranče měly být termální prameny.

Kvůli návštěvě horkých pramenů jsem musela přebrodit širokou řeku, což se mi dvakrát nechtělo, protože se na ně Tomášek ale celý den těšil, překonala jsem se. Stejně bylo venku šílené vedro a tak jsme si řekli, že poledne přežijeme v „Hot Spring“.

Termální jezírka vypadala jako tři malé díry na veliké rozkvetlé louce. Byly plné hnědé vody – jako veliké špinavé kaluže a smrděly jako kraví trus. Louka byla podmáčená a vytékala po ní hnědá voda, a tak to působilo, jako když jsme ve …. 😀 Ale Tomáš si splnil přání. Dva bazénky byly obsazené a na nás zbyl alespoň jeden, kde sice nebyla kalná voda, ale pramen byl tak horký, že jsme měli problém v něm udržet nohy. A do toho hezky pralo sluníčko. Na zpátek jsme zase brodili řeku, a tak jsem si přišla, jako když si dáváme Kneipovy lázně 🙂 Studená, horká, studená… kvůli bezpečnosti jsme brodili v botech, a tak jsme měli mokré nohy až do večera 🙂

Byla to prima akce 🙂 Zvláštní spojení ticha, klidu, přírody a v dobrém smyslu primitivně vytvořených lázní.

Na trail jsme se vrátili po čtvrté a stoupali do pasu. Zase nám pomohl poslech podcastu. A hodně jsme museli pít. I když jsme dnes měli líný den, ušli jsme 20 mil. Byla jsem ráda, že jsme nebyli vystavení tolik sluníčku, protože to místy má kůže přestává dávat – a to máme krémy s UV 50+.

Kolem sedmé jsme došlapali k jezeru, po jehož břehu již byly rozeseté stany ostatních hikerů. Občas zaslechneme jejich hlasy, ale stany máme daleko od sebe.

V hiker boxu jsme ukořistili dip ze sušených fazolí, vaříme ho s bramborovou kaší. Kdyby nebyl tak pekelně palivý, pochutnali bychom si více 🙂 Jako desert si dáváme karamelovou tyčku a limonádu.

Vaříme a jíme asi deset metrů od stanu. Pak dáme všechny potraviny včetně vaření a aromatické kosmetiky do bear kanystrů a odnášíme do kopce za stan. Je to docela vopruz 🙂 :-), ale chrání to medvědy a i nás.

Když Tomáš filtruje vodu, potká hikera, který nemá od kolene dál nohu. A stejně je tady a „chodí“ s protézou. Mohl by mít pupek a nadávat v hospodě u piva na celý svět, ale rozhodl se svůj život vzít do svých rukou a bojovat. A to je krásné, když k tomu člověk najde sílu 😉

Sierra Nevada: Summer edition - 10. den. John Muir pass, ranní příběh o medvědovi a jak jsme našli RÁJ NA ZEMI
Sierra Nevada: Summer edition - 12. den. Zdolání dvou pasů a pomoc s hledáním ztraceného hikera

Napsat komentář