2017: PCT – 22. den na trailu; ráno na hoře Mt Baden Powell a nabídka okurky od Japonců

I když jsme postavili stan v nadmořské výšce 2 300 m n.m., bylo teplo, sucho a spalo se prostě parádně. Po osmé jsme vytuhli a probudili se až po páté hodině ráno. Než jsme se vypravili, bylo 6:15. Oblékli jsme jen trička s krátkým rukávem –  a už takhle brzy ráno bylo i takhle vysoko teplo.


Do osmi jsme pokračovali ve šplhání na vrcholek hory. Cesta byla za trest. Jít tři dny do kopce člověka solidně vyšťaví a taky trochu demotivuje. V osm jsme konečně stanuli u americké vlajky – ten moment přinesl na chvíli uspokojení a vztek z cesty nahoru se na pár minut rozplynul… Ale opravdu jen na pár minut 🙂

Trail, který následoval, nás vedl občas dolů, ale převážná část byla opět do kopce. Poslední tři dny jsou cesty hodně moc prudké, jde se pomalu. Máme problém dostat se na 20 mil denně a jsme z toho otrávení. Kvůli uzavírce trailu jsme dnes šlapali také pár mil po silnici – brali jsme to ale spíš za odměnu. Teda spíš já, Tomáš chůzi po silnici nemá rád.

Ráz krajiny nám trochu připomínal Korsiku.

Příroda, kde jsme se dnes pohybovali, byla nádherná. Ale všechny pohledy jsou vykoupené potem. A u Tomáše bolestí. Oba máme puchýře, ale Tomášovy mají snad 3,5 cm. Má je na patě z vložek do bot, které si nechal udělat speciálně na míru kvůli bolestem v kolenou, jenž ho dlouhodobě trápí. Když si pral boty, nechal si vložky omylem na slunci, ty se teplem roztavily a ztratily tvar. Taková smůla 🙂 A jak si je zformoval znovu, vznikly z toho na patách obrovské puchýře. Také se nám zdá, že už je znát obnošení bot a dopady na pevnější povrch než je třeba písek, jsou teď mnohem bolestivější.

Radost nám dělají sladké limonády, které si děláme z vody a ze směsí, které jsme si koupili. Dnes jsme jich vypili asi sedm 🙂 🙂 a dostali do sebe 250 gramů cukru, který nás na kopl ještě i na další den. Světlé chvíle dne…

Dnes nás také pobavila japonská výprava, kterou jsme v horách potkali. Ptali se nás, jestli jsme PCT hikeři a pak nám nabídli okurky! Jak milé…

Studánka potěší.

Tyhle zvláštní rostliny tady vidíme docela často.

Z našeho armádního pokladu nám zbyly ještě sušenky pro patrioty – s tvarem Sochy svobody nebo americké vlajky. A byly výborné – máslové.

A pro změnu do kopce…  A do kopce.

Spíme na velikém kempovišti. Je tu docela hodně hikerů, ale v půl deváté večer je tu ticho jak v hrobě. Jsou to náročné tři dny.

Našli jsme si privátní místečko 🙂

Pokud nejsme v poušti nebo v požárech zničených a suchých oblastech, potkáváme desítky veverek. Jsou vážně legrační 🙂

Spíme na míli 395. Dnes jsme ušli 21 mil.

2017: PCT - 21. den na trailu; šlapání do kopce nás už nebaví, příjemné místo pro hikery - Wrightwood a výšlap na Mt Baden Powell
2017: PCT - 23. den na trailu; trail ti dá, co potřebuješ - MOTIVACI, pohádkový den

2 Replies to “2017: PCT – 22. den na trailu; ráno na hoře Mt Baden Powell a nabídka okurky od Japonců”

  1. Sušenky fakt vtipné 🙂 A ta kytka je bomba, to jsem nikdy neviděla 🙂

Napsat komentář