Ráno jsme vstali v šest. Ani to nebolelo, únava z nevyspání přišla až po obědě.
Celé město už bylo od včera připraveno na oslavy Dne nezávislosti. Každý Američan měl na sobě alespoň kousek oblečení s motivem americké vlajky. Hikeři, které jsme potkali na trailu, měli malou papírovou vlaječku na batohu. Na druhou stranu jsou i ti, pro které jsou oslavy blázinec, a co mizí do přírody nebo jsou rádi, že budou v ten den v práci.
Tomáš se ještě znovu díval do hikerboxu, a než jsme se sbalili, bylo skoro sedm hodin (tragicky pomalí). Do deseti, než se uzavřela hlavní silnice kvůli průvodu, jsme ale měli času dost 🙂
Před odchodem jsme ještě přes WiFi místní realitky nahráli video na YouTube a koupili si na benzínce snídani. Velká káva a dva fantastický muffiny stály necelých pět dolarů – dobrá alternativa, jak se levně nasnídat. Muffiny chutnaly úžasně – velké kusy borůvek, vláčné a tak akorát sladké 🙂
Po snídani jsme stopovali. Odvoz zpátky na trail jsme chytli hned. Hodil nás Fred, který jel akorát do práce. Kvůli nám si zajel alespoň 6 mil. Byl ohromně vtipný – Američani, které jsme zatím potkali, měli ohromný smysl pro humor 🙂
Fred je právě z těch lidí, kteří se dnes místo oslav těšili do práce 🙂
Hned na začátku trailu jsme měli trail magic – někdo nám nechal u cesty balení asi 24 Coca Cola. Jak milé 🙂
Další dnešní trail magic bylo krmítko pro hikery. Byly v něm báječné věci jako bonbóny, miniaturní cestovní balení kosmetiky, sušené maso a kartáčky na zuby. Akorát jsem si říkala, že potřebujeme koupit kartáček a mýdlo!!! Trail ti dá, co potřebuješ 🙂
Pak jsme našli v potoce plechovku piva.
Přes den jsme dojídali včerejší večeři – ovoce. Papája, grepy a mandarinky z Mexika jsou tady za dobrý peníz a jsou vynikající.
Je tu opravdu krásně. Přes den potkáte jen málo lidí.
Večer pozval jeden pán hikery včetně nás k sobě na kempovací místo, a tak jsme ušetřili 16 dolarů. Dali jsme mu za to alespoň dvě hodně kvalitní a drahé tyčinky – alespoň symbolické poděkování.
Trail byl dnes docela do kopce, ale i tak se pohybujeme do výšky jen 1850 m n.m.
Místní atrakce – termální teplé prameny a jezera.
Lázeňský styl 🙂
Okolí resortu je překrásné.
Den jsme zakončili v nefalšovaném venkovním bazéně horského resortu Drakesbad, kam pouští hikery. Ty bláho, to je najednou luxus 🙂
Tekla v něm teplá voda z termálních pramenů a první půl hodinku jsme ho měli s Tomášem jen pro sebe. A byly zde sprchy a ručníky a mýdlo a šampón a tekla horká voda.
Za využití bazénu majitelé resortu chtějí, aby si u nich dotyčný koupil jídlo. Menu stojí 15 dolarů. Moc se nám taková částka 2×15 dolarů platit nechtěla, ale řekli jsme si, že by to nebylo čestné si jídlo neobjednat.
Když jsme šli od bazénu do restaurace, viděli jsme v trávě nádherné srnky. Vůbec se nás nebály.
Otočili jsme se a všimli si, že u bazénu zapadlo auto. Hned jsme šli slečně v malém pickupu pomoci. Auto jsme vytlačili z bažiny a ze slečny se vyklubala Slovenka! Řekla, ať si za odměnu na ni dáme pivo 🙂 Když jsme přišli na zahrádku restaurace, zjistili jsme, že i celá obsluha je ze Slovenska 🙂 A do toho nás oslovila od vedlejšího stolu holka a ptala se, zda jsme Češi – od 8 let žije v Austrálii, kam se přestěhovala z Karlových Varů, a nyní jde PCT.
Během několika minut se z anonymní oblasti vytvořila úplná Československá enkláva 🙂 🙂
A do toho někdo zavolal, že je za domy MEDVĚD!!! Nééé, to se mi snad zdá 🙂 A byl tam. Nemotorné legrační medvídě se zlatou srstí. Byl překrásný. Viděla jsem ho z dálky a bylo to to nejrozromilejší zvíře, jaké jsem za poslední dobu viděla :-). Bál se ale, a tak se zase vrátil do lesa. Medvěd je ten hnědý flek u stromu nalevo 🙂 na fotce.
Když jsem se vrátila dopít pivo, stála před hospodou srnka. Normálně tam stála jakoby nic. Tak z toho jsem už nemohla 🙂 Už je těch zážitků dnes na jednoho člověka až moc!
Veverka někomu bere jídlo z batohu 🙂
Plni dojmů jsme se v půl jedenácté sešli ještě s číšníkem Davidem, abychom mu poskytli informace o PCT, na které se chtěl zeptat.
Když jsme se o půlnoci vraceli půl míle do stanu, svítily srnkám po straně cesty oči. Bylo to pro mě docela strašidelné vidět tolik očí najednou. Byla jsem ráda, když už jsme byli ve stanu 🙂
Na jeden den toho bylo až až 🙂
Spíme na míli 1348 a ušli jsme 32 km.
VYPADÁŠ ÚŽASNĚ, TO BUDE TA RADOST Z IPY 🙂
Ano! A že byla sprcha a že mužů sedět a že jsem viděla medvěda a všude ty krásné srny…
🐻🦌🦌🦌🦌