54. den Te Araroa: Havelock, Pelorus River, Pelorus Bridge (1804 km)

Vyspali jsme se docela dobře, i když místo na stan bylo příšerné a asi bych ho doporučila jen těm, co opravdu otáčí každou korunu. Hlavně si nezapomeňte špunty do uší! Několik kilometrů před tavernou byl klasický kemp, kde bychom si mohli postavit v klidu stan a třeba i vyprat věci a necítili bychom se trochu jako vyvrhelové – navzdory tomu, že se k nám personál restaurace choval opravdu přátelsky 👍😊

U sušáku na prádlo jsme spali. Už od rána se tu na nás konal nálet mušek a ke smradu z kuchyně se přidal ještě zápach z kraviček. Jak je mám ráda, tak po tomhle zážitku těch „vůní“ a zvuků bylo prostě moc. Do údolí navíc padla ranní mlha, a tak jsme měli vlhké spacáky a stan. Jsme třetí den bez sprchy a díky vysoké vlhkosti a vedru se necítíme zrovna nejpřitažlivěji 😕

Ráno jsme šli po silnici a cyklostezce. Výhledy daly zapomenout nevydařené noci. Naším cílem bylo dojít do města Havelock, dokoupit si zásoby na další část trailu a odpoledne vyrazit.

Kocháme se. Lepší místo na snídani jsme si nemohli přát!

Ze silnice a cyklostezky jsme sešli na trail. I když jsme si museli vyšlapat kopec, pohled na hory, které omýval oceán, za to stály.

Jižní ostrov ❤

Vody po cestě je zatím dost, a tak se s ní nemusíme tahat. S sebou si bereme jen minimální množství – třeba 700 ml.

Okolo desáté jsme došli do města. Tomáše napadlo, že se zeptáme v kempu, zda jim můžeme dát 5 dolarů a za to si tam uvařit vajíčka a přebalit věci. Pán na nás koukal dost vyjukaně, ale nakonec svolil.

V místním malém krámu jsme koupili jídlo. Ceny byly vyšší, ale balík se sem dle nás nevyplatí posílat. Jídlo postavíme opět na vajíčkách, tortilách, máme hodně ořechů, muesli tyčinek, nudlí, čokolády, vloček – hikerská klasika.

Od 11:15 – 13:15 jsme byli v kempu. Museli jsme čekat do 12:00 než bude zpřístupněná kuchyně – správce kempu ji uklízel. Opakoval nám, ať tam hlavně neděláme bordel a ať používáme jen jeden dřez. Znovu a znovu nám to říkal. Asi měl hodně špatné zkušenosti s lidmi, protože byl ohledně zachování pořádku až neurotický. Obecně s Tomášem nemáme problém druhé přesvědčit, že jsme slušní lidi, ale tady to byl tedy oříšek 🙈🙈🙈

Zatím mám dojem, že nám tady 30% lidí fandí a 70% lidí si myslí, že jsme špína a hajzlové. Už se těším, až tuhle hikerskou roli odhodím a nebudu muset někoho přesvědčovat, že mu vědomě nezpůsobím nějakou škodu.

Navzdory tomu nám přišlo město Havelock jako malé sympatické městečko „amerického“ střihu.

Solidní kolíky ke stromkům 🤣🤣🤣

Škeble patřily mezi hlavní motivy města.

Škoda, že nejíme mořské plody. Tady bychom si asi pochutnali.

Město podobné těm v Americe 😊

Po nákupu studené kafe. Z Tomáše už jsem udělala závisláka 😂

V kempu jsme zabalili jídlo na 5 dní – to je čas, za který chceme Richmond park přejít. Někdo to jde 7 – 10 dnů. My chceme být rychlejší – více jídla než 5 kilo neunesu, resp. bychom měli hodně těžké batohy a terén má být komplikovaný. My si balíme 5 dní = 5 kilo jídla na osobu. Jako referenční vzorek máme jednoho hikera, který to šel vloni, psal blog a my víme, že chodíme podobnou rychlostí.

Ještě jsme se v kempu vykoupali – dolar na osobu za sprchu.

Naše první kroky vedly po dálnici. Šli jsme sice jen asi 2 kilometry, ale těžké batohy a vedro nás zmáhalo víc, než jsme čekali. Šlo se pomalu. Stále ve střehu – provoz byl hustý.

Pak jsme sešli na prašnou cestu. Objektivně se mělo jít dobře, ale nás váha batohu plného jídla a vedro úplně odrovnaly. Jako bychom byli přikovaní k zemi. Což jsme z části i byli, protože se nám rozteklý asfalt lepil na boty a hůlky 😂

Pořád jsme zastavovali a šli jako šneci. Kilometry neubíhaly. Na cestě nebyl skoro žádný stín. Později jsme zjistili, že bylo ve stínu 34 C… i přes pastviny jsme se neskutečně TÁHLI. Hlavně já 😂😂😂 I když se pastviny zdají jako lehký terén, je to jen klam. Půda je rozbořená od kopyt, a tak si musíte dávat pozor na každý krok! Navíc jsme přelézali snad deset plotů, jenž dělí jednotlivé pastviny.

Když jsme se konečně dostali do stínu lesa, ohlušily nás Cikády. Měřili jsme zvuk a chytlo to 50 decibelů.

Večer jsme u kempu viděli moc pěkné koupání 👍

Od místa na spaní nás dělí poslední kilometr. Hurá!… za Tomášem auto s vytěženým dřevem. Ta tu vidíme na denní bázi.

Ve vkusně – černé (!) COCA – COLA deštníky a prakticky zařízeném státním kempu se nám dostalo ohromně vřelého přivítání. A vychlazené Coly 👍😋😋😋 Koupili jsme si místo na stan za 16 dolarů a vydali se k němu. Až později jsme zjistili, že dražší místa na spaní měla méně kousavých mušek (cca 25 dolarů na osobu namísto 8 dolarů). My sice měli ohromně fotogenické místo na stan, prakticky jsme však nemohli být venku kvůli MILIONŮM útočných Sandflies.

Kouzelné místo plné much.

OMLOUVÁM SE ZA VŠECHNY PŘEKLEPY A PRAVOPISNÉ CHYBY. NA BLOG MÁM MINIMUM ČASU, ČASTO NEMÁM PROSTOR SI TO PO SOBĚ ZNOVU PŘEČÍST. Internet je tu nezřídka pomalý tak, že ani nevidím fotky, co jsem nahrála – asi i vinou mobilní aplikace se mi nenačtou.

Takže „sorry jako“ 🤣🤣🙈🙈🙈 a děkuji za shovívavost ❤

53. den Te Araroa: Nejlepší burger na Zélandu (zatím) a nevydařené spaní; Queen Charlotte Trail 2, Black Rock, Anakiwa, Queen Charlotte Tavern (1771 km)
55. den Te Araroa: První den za námi; Richmond Forest 1, Captains Hut, Middy Hut, Rock Hut (1835 km)

Napsat komentář