V neděli ráno jsme vstali po šesté, abychom se co nejdříve nasnídali a vyrazili stopovat. Byla to ale zbytečná akce, za hodinu projela dvě auta a nikdo nás nevzal. Domluvili jsme se s majiteli Hikers Hut, že nás na začátek trailu za deset dolarů v půl desáté odvezou. (V tom se samozřejmě na silnici začalo objevovat více a více aut… A také do městečka přišla srnka.)
Na trailu jsme byli až po desáté s plnými batohy jídla a to i když jsme toho dokupovali jen minimálně. Váhu tvořily potraviny objednané z Amazonu a den jídla jsme nashromáždili díky hiker boxu. Kilové Nutely, která by tady stála alespoň 15 dolarů, jsme se ale vzdali a vrátili ji zpátky. Nechtěli jsme ji táhnout.
A hned jsme vyrazili hezky do kopečka 🙂
Před námi byl na vrcholkách hor vidět opar z dohořívajícího požáru. V Kalifornii mají obrovský problém s velkým množstvím dřeva v lesích. Sami vidíme, kolik je v lese popadaných suchých stromů. Spadlé jehličí někdy v lesích tvoří mnohacentimetrové „koberce“. Z tohoto důvodu jsou zde paradoxně vítané menší dobře kontrolovatelné požáry, které dřevo v lese spálí. Pokud je takto shořelé větší množství zalesněné plochy, zabrání to vzniku velkých rozsáhlých požárů. (Příčinou požárů je zde často blesk.)
Cesta je dnes suchá a kamenitá, přesto zde v prachu poletuje spoustu velkých motýlů. Jsou nádherní.
Prameny s vodou jsou dobře značené. Oproti minulým letům je díky enormní nadílce sněhu vody na trailu dost. Všechno zlé je pro něco dobré 🙂
V půl třetí jsme si u potoka dali pauzu. Množství komárů je odpoledne ještě snesitelné, a tak se dá najíst i v jejich přítomnosti.
I obyčejný toastový chleba s pomerančovou limonádou umí potěšit 🙂 Z Etny si s sebou neseme asi kilové balení sýra. Obsahuje hodně bílkovin a kalorií. V Kalifornii jsme se nejčastěji setkali se sýry typu Chedar, Swiss – chutná jako ementál – a Jack. Jack je nejpodobnější sýrům, které známe z Česka, a chutná nám nejvíce. Ten náš macek je do druhého dne je pryč…
Pistácie z hiker boxu bodly 🙂
Navečer jsme přišli do místa, které nám svým divokým rázem připomínalo Korsiku. V horách jsme byli sami. Po skalách tekly proudy vody, na cestě se tvořily potoky a okolo trailu kvetlo mnoho kytek. V tomhle místě roztál akorát čerstvě sníh. Příroda byla jako na jaře.
Jsme v krajině horských jezer.
Rostliny mi připomínají brambořík.
Růžově kvete vřes 🙂
Poprvé v životě vidíme plavat černé mloky v horském jezírku. Maličkost, která je však pro mě i Tomáše velkým zážitkem.
Tahle část trailu se nám líbí.
Proudy vody omývají skály a proměňují trail v potok.
A je to tu zase. Musíme přes sníh! Neee….
Poslední míle šlapeme zase do kopce. Kulisy naší cesty tvoří shořelý les. Při výběru fleku na spaní si dáváme pozor, aby v jeho okolí nebyl žádný suchý strom.
Místo na stanování, se kterým jsme počítali, je už obsazené, a tak si stavíme stan přímo na cestě o pár desítek metrů dál.
Tomáš staví stan 🙂 S výběrem tohoto modelu od Zpacks jsme maximálně spokojení. Stan je prostorný a lehký.
Večeříme na zemi.
Dnešní den bych zařadila k náročnějším. Jsem ráda, že jsme navzdory pozdnímu startu ušli alespoň 19 mil.
Spíme přímo na trailu na míli 1616 a ušli jsme 31 km.
Ahoj, opět nádherný a úžasný. Zdravíme Vás oba s Polabské nížiny:)