PCT – 44. den na trailu; zpátky na trail před Kearsarge pass

Ráno jsme nemuseli vstávat!!!

Přesto jsme se vzbudili po sedmé – Tomáš chtěl dodělat videa, dojít na poštu pro balík s jídlem a já jsem začala balit.

Cestou z pošty mi Tomáš koupil latté se sojovým mlékem. Neuvěřitelné, co se dá v takovém zapadákově, kde je jeden podnik na snídaně otevřený do 11 h, sehnat…. Přišla jsem si jako ve filmu, když mi takový „zázrak“ donesl.

Balík je tady. Začínáme dávat jídlo do bear kanystrů. Přišel i Shon s Kristýnou, kteří si také do Independence odskočili pro balík s jídlem. Pozvali jsme je k nám na pokoj, aby si mohli potraviny v klidu přebalit a po mnoha dnech se i osprchovat.

V Motelu Courthouse se nám líbilo. Majitel byl velice milý, vstřícný a tolerantní.

Město Independence je opravdová díra. Přes den si můžete nakoupit jen na dvou benzínkách, večer se zde otevřou tři restaurace. Nabídka služeb vedlejšího města Bishop (cca 25 mil) je neporovnatelná… Na druhou stranu nás zde ubytování stálo „jen“ 65 dolarů (řekli jsme si o slevu a měli to bez daně) a na zahradě motelu jsme mohli být až do odpoledne. Do tří jsme zde totiž čekali na balík s paměťovými kartami. (Pokud se v motelu ubytujete, tak si sem můžete nechat poslat balíky s věcmi zdarma. Některá jiná místa chtějí za balík od 5 dolarů více. My jsme včera objednávali karty a dnes je už do motelu doručili.)

Při procházení městem máte pocit, jako byste se ocitli ve filmových kulisách. Tahle stará americká města nás strašně moc baví. Stále je na co se dívat 🙂

Když jsme konečně obdrželi balík, vydali jsme se na poštu poslat deštníky, které v Sierra nebudeme potřebovat, a pak jsme vymýšleli, jak se dostaneme zpátky na trail. Chvíli jsme zkoušeli stopovat, ale moc aut naším směrem nejelo. Tomáš vymyslel, že budeme obcházet lidi na benzinové pumpě a prosit je, jestli by nás tam (za peníze) neodvezli. Prvních několik pokusů nebylo úspěšných, ale nakonec jsme narazili na jednu starší hippiesačku, která jela s kamarádkami kempovat a slíbila, že nás alespoň popoveze. Řekla, že sjede ještě pro piva a pak, že se pro nás staví. A slib dodržela 🙂

Kemp, kam měla namířeno, jí nevyhovoval, a tak se rozhodla, že popojede až tam, odkud jsme potřebovali vyjít my. Takové štěstí (naši kamarádi sem museli se spolujízdou okolo 30 dolarů…) Když její kamarádky viděly, v jakém stavu máme obličej, nabízely nám jelení loje (už hodně pijeme a mažeme se, tak to je lepší 🙂 ) A také nám daly broskev. Mňam.

Z parkoviště jsme si navečer vyšli asi 3 míle pod pás, který jsme brzy ráno chtěli přejít. Uprostřed sněhu jsme našli suché místečko, najedli se mimo spaní kvůli medvědům a šli brzo spát.

Večerní společnice nám dělaly dvě srnky. Zvířata se tady lidí opravdu příliš nebojí. Je hezké pozorovat jejich reakce na člověka.

PCT - 43. den na trailu, pro zásoby do Independence, Kearsarge pass, Motel Courthouse
PCT - 45. den; dva pasy v jeden den - Kearsarge Pass, Glen Pass

Napsat komentář