44. den Te Araroa: DÉŠŤ & bahno – novozélandské kombo; Tararua Day 2, Mud…, Makahira Center, Levin (1536 km)

Půl hodiny po vyjití začalo pršet. Nejdříve jen tak poprchávalo, a pak se spustil intenzivní mnoho hodin trvající déšť.

Ten začal sílit akorát v okamžiku, kdy jsme vstoupili do „lesa“ / bushe. Nejdříve jsme si mysleli, že nás koruny stromů alespoň trochu před deštěm ochrání, po pár metrech jsme ale pochopili, že jsou naše představy úplně liché 🙈🙈🙈

Navlékli jsme si návleky, nepromokavé bundy, z poncha udělali pláštěnku a vyšli jsme… Na začátku jsem déšť brala docela sportovně – počet dní, co nám tu pršelo, by se dal spočítat na prstu jedné ruky, což je na Nový Zéland úspěch. A tak by bylo trapné, kdybychom si kombo deště a bahna nedali alespoň jednou…

Když už pršelo dvě hodiny, začal mě humor trochu přecházet… cesta byla hodně blátivá, kde nebylo bláto, dělaly se kaluže, naše rychlost se SUPER zpomalila… Ještě na začátku jsme šli 3,2 km za hodinu, pak jsme byli rádi za kilometr za hodinu. Intenzivně pršelo a kvalita cesty se zhoršovala. Sice jsme dnes měli ujít jen 20 kilometrů, ale náš cíl se zdál nekonečně daleko… Chvílemi mě začala přepadat beznaděj.

Možná jsme měli zůstat na chatě – na druhou stranu předpověď hlásila, že začne pršet až v deset a my doufali, že se do té doby významně posuneme k našemu dnešnímu cíli – Outdoorovému centru. Když bude dneska pršet, bude cesta zítra ještě bahnitější, což by také nebyla žádná výhra… Ke všemu má být následující tři dny pěkně, což se nám hodí k přechodu další sekce. Těžko říct, co by bylo lepší.

Po několika hodinách v dešti, kdy už nám napršelo i do kapes naší nepromokavé bundy a měli jsme úplně mokré nohy, déšť na chvíli ustal. Hurá! Rychle jsme se ve stoje najedli, abychom měli alespoň nějakou energii (a RADOST 😊).

Než jsme se přiblížili k cíli, museli jsme překročit snad víc jak 10 potoků. U téhle sekce je třeba dávat pozor na přívalové deště, aby se voda nerozvodnila tak, že ji člověk nebude schopný překročit.

V poledne jsme se konečně začali blížit k cíli. Ještě jsme prošli pastvinami, než jsme došli do Outdoorového centra.

Stále lilo jako z konve. U domu, kde bylo místo pro pár stanů a kryté sezení se sprchou a toaletemi, už v suchu seděla skupinka Francouzů. Po našem příchodu jim nebylo vůbec blbé, že měli svými krámy zabrané dva stoly a ani se neuráčili nám uvolnit místo na sezení…

Potřebovali jsme doplnit zásoby jídla na další tři dny, a tak jsme se rozhodovali, jestli zůstaneme tu nebo pojedeme do města a tam si pronajmeme SUCHÝ pokoj. Majitelka domu jela za hodinu po našem příchodu do města a my se rozhodli, že se s ní svezeme a zůstaneme tam. Dali jsme jí pět dolarů a i když nám na začátku sdělila, že nás vezme jen půl cesty, myslíme, že jí bankovka obmněkčila, protože nás dovezla až do kempu 👍 Její reskce působila tak, že jí příliš hikerů za její pomoc peníze nenabízí…

V kempu jsme si koupili nejdříve místo na stan, tráva ale byla hodně podmáčená a my měli všechno mokré, a tak jsme se nakonec přestěhovali do chatičky. A bylo nám dobře 😊😊😊

Došli jsme nakoupit – po více jak 40 dnech cítíme, že začínáme mít jídlo opravdu vyladěné. Koupili jsme vločky na vločkovou kaši, bílou čokoládu, muesli tyčinky s arašídovým máslem a slaným karamelem, třešňový koláč, muffiny a věci na bagety – bagety, salát Coleslaw s dresingem, 18 vajíček, 4 vegetariánské burgery z červené řepy (sýr už nám leze ušima), banány, jablko a třešně. K tomu kuskus s limetkou a kokosem – v New World ho mají na váhu 👍, kousky kokosu, hrozinky v jogurtu, džus a smoothie. A 10 balíčků instantní Mocca kávy. Takže samé mňaminy.

V kempu jsem chystala jídlo na zítra, vajíčka vařila v pánvi, protože tam nebyl hrnec, … prali jsme a sušili a Tomáš mi dělal pedikúru – příště mám jít prý rovnou ke kováři 😂😂😂

Do 22 hodin jsme měli co dělat 😅 Ale pak jsme si šli zodpovědně lehnout, protože když se nevyspím, pozoruji, že jsem po obědě úplně mrtvá.

Na široké a vysoké matraci se nám spalo naprosto skvěle 👍