Podařilo se nám vstát v půl šesté. Venku (i ve stanu) bylo vlhko a chladno, navhlé spacáky, oba jsme spali v péřovkách. Byla nám strašná zima. Tomáš nosí ráno rukavice… Prostě takové normální ráno v polovině srpna 🙂
Věříme, že i když je ve Washington počasí kruté a deštivé, že je to jenom studená fronta. Dobrá zpráva je, že když se rozední, je obloha azurově modrá.
To ale trvá zhruba dvě hodinky. Slunce ještě nemá takovou sílu. Když nás konečně zahřeje (nepodařilo se to ani stoupáku, který jsme si na začátek dne dali), cítíme se šťastni.
Pak se před námi znovu objeví sopka Rainier a oba myslíme na to, jak neskutečně krásně tady je. Sopky a hory působí jako kulisy – jakoby by byly na obzoru namalované. Nemůžeme se vynadívat.
V poledne se k té kráse přidala ještě azurově modrá jezera s průzračně čistou vodou. U jednoho z nich obědvali.
Také se začali množit denní hikeři, potkávali jsme jich desítky. Někteří jsou prima, ale jsou i tací, co ani nepozdraví… Skladba lidí je pestrá. Mezi turisty jsou i hodně staří lidé, kteří tu jsou v perfektní kondici. Na trailu jsme dnes potkali jednu těhotnou paní – byla odhadem v 6. – 7. měsíci a s pupkem šlapala do relativně dlouhého kopce. Měla můj obdiv. Také jsme potkali malé dětičky, které už měly svůj baťůžek a hikovaly s rodiči. Ty děti, co měly batoh větší, se tvářily hodně otráveně 🙂 Na trailu je také mnoho psů. Američani psy milují 🙂
Náš objev z hiker boxu – instantní kokosová voda. Vynikající 🙂
Po obědě jsme zase šplhali do kopců a dali si 9 mil dlouhou hřebenovku. Počasí vyšlo na jedničku, a tak jsme se tentokrát nemuseli bát strávit několik hodin ve výšce okolo 1 900 metrů. Po zážitkové stránce byl dnešek znamenitý den… Pro nás to byla jedna z nejkrásnějších částí PCT vůbec, což potvrzovaly i dnešní davy turistů.
Zážitek kazí zima, která se zase večer přihlásila. I když je teplota vyšší než včera a předevčírem, usínám v triku s dlouhým rukávem, mikině, péřovce a v rukavicích. Na nohách mám legíny.
Jíme teď mnohem více – jednak, abychom měli energii na šlapání a já si vytvářím tukovou vrstvu kvůli zimě, což se mi úspěšně daří. Ládujeme do sebe hlavně Snickers, Twix a další sušenky. Pijeme čokoládu. Na druhou stranu jsem dnes dělala chutnou večeři – housky se sýrem, rajčetem a slunečnicovými semínky. Včera jsme vše koupili ve městě. Zdá se, že to tu lidé moc nedělají a jedou si instantní potraviny, i když si včera mohli nakoupit něco relativně čerstvého. My včera koupili zase několik úplně nových potravin, které jsme ještě nejedli. Oba rádi zkoušíme nové věci.
Dnes sdílíme kempoviště se dvěma dalšími páry. Tady ve Washingtonu, kde je černý i hnědý medvěd (a u hranic s Kanadou – tj. za cca 300 mil i medvěd grizli), mi společnost přes noc vůbec nevadí.
Spíme na míli 2 334 a ušli jsme 47 km.
Jste neskutecne vytrvali,obdivuhodni a neustale s davkou pozitivniho humoru,ktery me stale dostava a to na Vas neskutecne obdivuju!Myslime na vas kazdy krok a s kazdym krokem nase obzory pres PST rostou alespon touto cestou poznani.Dekujeme za skvelou dokumentaci!!!
Jste neskutecne vytrvali,obdivuhodni a neustale s davkou pozitivniho humoru,ktery me stale dostava a to na Vas neskutecne obdivuju!Myslime na vas kazdy krok a s kazdym krokem nase obzory pres PCT rostou alespon touto cestou poznani.Dekujeme za skvelou dokumentaci!!!
Evi, moc díky za podporu. Bylo to těžký, ale podařilo se. Nejdřív uleva, ale už mi to chození zase chybí 🙂 brzy na viděnou 🙂
Ahoj, já se také přidávám k obdivu po týdnu odříznutí od internetu a také trochu od civilizace díky mému týdennímu pobytu za zdmi bývalého kláštera v Jindřichově Hradci …. Krásné fotky, příroda, městečka, a při tom stále dobrá nálada. Co tě nezabije, to tě posílí. Myslíme na Vás a držíme palce. Táta a spol.
Děkujeme 🙂