Vzhledem k tradici mají americké kempy vysokou úroveň, zatím se nám všude líbilo 🙂 Kemp v Idyllwild, kde jsme teď, je dostatečně prostorný a má hezké toalety i sprchy na žetony. Za jeden žeton za dolar získáte asi pětiminutovou příjemně horkou sprchu. Běhá zde hodně veverek a prospěvují ptáčkové. (Ve výjimečných případech zde můžete narazit i na chřestýše.)
Včera darované banány 🙂
Dnes jsme vstávali kolem šesté a v sedm už stáli na stopu. Chvíli to trvalo, ale nakonec nám zastavila milá paní učitelka angličtiny. Měla hodně malinkaté auto, ale své věci si kvůli nám přestěhovala do kufru. Vyprávěla, že její syn šel PCT minulý rok a letos je na Aljašce.
Protože paní učitelka musela odbočit mimo náš směr, stopli jsme si ještě lady ve Volkswagenu, která také mířila do práce a dovezla nás až na místo, kde jsme včera skončili (chceme si trek odšlapat poctivě celý a nepřeskakovat). Výpravěla, že její prarodiče byli z Finska a protože její tatínek hodně pracoval, jezdívala s nimi často do přírody. Během cesty nám vyjmenovala zvířata, která tady můžeme potkat (Američani dělí hady na „dobré“ a na chřestýše, u kterých ale pokaždé zdůrazní, že chřestýš nikdy neútočí, leda byste na něj přímo šlápli, a že na něj narazíte jen opravdu zřídka, spíše ho můžete slyšet – my jsme ho zatím viděli a slyšely jen jednou, hady jsme už přestali řešit, jen si dáváme pozor, kam šlapeme 🙂 ). Také jsme probrali politiku, elektromobily a kauzu Volkswagen. Paní říkala, že je po tom, co na Volkswagen prasklo, její auto už neprodejné, leda by ho musela prodat v Mexiku, kde emise neřeší 🙂 🙂
Dnešní část trailu nám učarovala. Vedla nás přes skaliska a po vršcích hřebenů. I když to byla ve vedru zpočátku makačka, nakonec jsme byli odměněni krásnými výhledy.
Hory, auta, stromy, skály, šišky,… Všechno je tady obrovské 🙂
Co nás za celý den nejvíce potěšilo, však bylo opětovné satkání s našimi přáteli Bamboo a Baby Carrot. K nim se přidaly ještě dvě prima slečny, z nichž si jedna vysloužila trail name Dirty Avocado.
Během poledne jsme s nimi poseděli ve stínu a skvěle se bavili. Po pár dnech v přírodě vám ke štěstí stačí jen dobré místo na sezení a trochu jídla. My jsme měli zbytek nachos z minulého dne, které jsme jim dali, a oni byli úplně nadšení a fotili se s nimi 🙂
Posledních asi šest mil jsme docházeli sami, protože máme rychlejší tempo, a konečně narazili na obávanou pouštní květinu Puddle Bush (rostlina, o které jsem psala v předešlém příspěvku, to tedy nebyla – a to jsme jí obcházeli celé dny obloukem :-))
Puddle bush vypadá a voní jako marihuana. Říká se, že vám po kontaktu s ní naskáčou bolestivé puchýře.
Část trailu byla zavřená kvůli požáru, a tak jsme potkávali suché ohořelé stromy. Požár prý vznikl v jednom domě a než se hasiči ze dvou míst domluvili, v čí je to kompetenci, tak oheň přeskočil přes silnici a shořelo dalších dvacet domů.
Vlhká místečka zdobily desítky malých kytiček jak z našich skalek.
Z trailu jsme došli zase na hlavní silnici a asi po deseti minutách nám zastavila moc hodná slečna, která prý bere hikery pravidelně. Odvezla nás zpět do městečka Idyllwild, kde jsme strávili ještě jednu noc.
Dojeli jsme asi v půl seštý a vyzkoušeli druhý supermarket u pošty, který nám včera doporučil cizí pán v tom dražším obchodě. Supermarket byl obrovský a měli v něm i hodně vegsndkého jídla! Nakoupili jsme si veganské klobásy, salám i sýr.
Na trailu se říká, že musíte využít každou příležitost k tomu se najíst, aby vás nestihl permanentní hlad. My jsme zatím v pohodě 🙂 Jíme opravdu hodně.
Večer nám zavolalo cizí číslo a José na druhé straně ohlásil, že jsme vyhráli luxusní pobyt v Los Angeles a na Hawai. Zdvořile jsme odmítli. My na to přece neskočíme, jsme z Čech 😉
Parada,super cteni! Palec hore,ze nepreskakujete! Tesim se na dalsi clanek 🙂
Díky za podporu! Moc nám to pomáhá :*
A ty už máš taky přezdívku?
Ještě ne, ale Tomáš mi říká Angry Frog 🙂 🙂