Ráno jsme přemýšleli, jestli nezůstat v posteli trochu déle, ale nakonec jsme už v půl osmé byli na snídani a v půl deváté se vydali na stopa. Chodíme tu pozdě spát, a jak už to trvá dlouho, nemůžeme se ráno vyhrabat z pelechu 🙈🙈🙈 Já jsem usla asi po jedný ráno a budík byl na 6:30.
Dnes stopujeme na začátek trailu, který je na druhé straně jezera. Cesta je dlouhá asi 80 km.
První auto nám zastavilo po té, co jsme stopovali JEDNU HODINU (!) 🙈 a odvezlo nás jen 15 km. Paní si šla zaběhat, děti dala do školky a pak zjistila, že si zapomněla mobil. Takže jediný důvod, proč nás vzala, byl, že si od nás zavolala do školky a pro případ, že by se něco stalo, nahlásila kontaktní číslo na manžela. Bylo to docela průhledný, ale aspoň nám to trochu zvedlo morálku. Stopování NESNÁŠÍM…
Když nás vysadila, zastavilo nám po asi 10 minutách další auto. Syn a otec z Británie. Syn jezdil na Zélandu na kole a měl velice vážný úraz, proto za ním přijel otec. Když se uzdravil, projíždí Jižní ostrov autem. Chovali se moc mile a přišli mi jako dvojka z filmu Trainspotting 🤣🤣 Na první pohled raubíři, ale uvnitř milí.
Další stop vypadal beznadějně, než nám zastavili Číňani, co žijí v Austrálii. Sem přiletěli na 3 dny na dovolenou – je to jen 2000 km. Starší pár nevěděl, kde je, a ani kam chtějí jet… Byli úplně zmatení. Prostě si půjčili auto a vyjeli 🙈🙈🙈 10 minut laborovali nad mobilem a mapou, a pak byli tak hodní, že nás odvezli značný kus cesty, aby nám pomohli. Nechali jsme se vysadit na místě, kde začala prašná cesta – nemohli jsme po nich chtít, aby si zašpinili auto od prachu, když tam vůbec nejeli 😅
Na prašné cestě nám brzy zastavili Američani. Američany miluju. Jsou hyper podporující, milí, pozitivní… skvěle jsme pokecali o trailech tady a v USA ♥️
Když nás vysadili, zbývalo asi 12 km k začátku trailu. Cesta byla hezká a výhledy úžasný. A my se smířili s tím, že to budeme muset dojít pěšky… po zhruba hodině, co jsme šli, se nám podařilo stopnout mladičký pár z Brazílie. Extrémně hodní, bylo jim snad 25 let 🙂
Na start trailu jsme se dostali ve 14 hodin. Po tom děsném začátku pro mě malý zázrak. Díky stopu jsme ušetřili cca 120 dolarů za loď, co by nás jinak převezla. A to není málo. Přesto si nejsem jistá, zda bych se příště zachovala stejně. Stop byl docela vopruz 🙂
Výhledy během naší cesty okolo jezera 🚶♂️🚶♀️🏃♀️💃
Docházení na začátek trailu, než jsme stopli poslední auto – modré jezero, jasné nebe, hory 👍♥️
Tento úsek trailu, který jsme šli, byl naprosto VÝSTAVNÍ. Pěkná pěšina, jako zpestření sem tam nějaký mnoha metrový vodopád 😂, přes řeku mosty, … rovná cesta, radost se projít ☺
První dnešní chata byla opravdu moc pěkná, přesto jsme se rozhodli v pět hodin pokračovat dál. Za pár dní nebude pravděpodobně úplně pěkné počasí, proto chceme využít příznivých dnů na hikování co nejvíce.
Druhá část trailu byla bohužel mnohem horší, než jsme čekali 🙈 Valnou část trailu jsme se prodírali přes přerostlé křoví, větve, bahno a když už jsme se dostali z lesa, šli jsme přes močál 🙈 Proč tady vedou trail přes močály? Paradoxem je, že vedle lesa, kde jsme šli, vedla zvířecí – kravská stezka a hodně lidí ji (spíše vlivem omylu, že je to trail) využívalo. O to víc byl zarostlý původní trail… kravská stezka byla vedena logicky a taky pěkně na sluníčku. Někdy mají krávy víc rozumu než lidi 😂
Okolo osmé večer jsme dorazili před druhou chatu. Už z dálky jsme cítili kouř 😡🙈 Díky ohni bylo okolí chaty solidně „vyuzené“ a tudíž jsme si tam v tom smradu nechtěli stavět stan. A mimo oplocenou část chaty byla země podmáčená. Docela jsme si zanadávali na ty, co si udělali oheň… A když jsme přišli blíže, zjistili jsme, že je to náš francouzský přítel Jonatan!!! Radost ze setkání byla obrovská 🤗🤗🤗
Postavili jsme si stan daleko od chaty a kouře (chata byla malá a Jonatan tam seděl se dvěma hikerkami – nechtěli jsme „křenit“ 🤣🤣🤣) v místě, které se nám zdálo nejméně mokré. Výhledy okolo nás byly vážně krásné… Večer se udělala zima, a tak jsem na sebe natáhla všechno oblečení, co mám – vyjma nepromokavé bundy a kalhot – a šla jsem spát.
I v létě tady večer užiju čepici a rukavice 😴😴😴
Ahoj, díky za info 😊, budu Vám držet palce – tak to už je opravdu za rohem ✈. Možná ale přiletíte do kapek deště, včerejší azuro vzalo za své, prší ale klasická zima není, no ale až se dotknete rodné hroudy, bude stejně vše hezké, ať bude slunko nebo déšť – budete doma. Jinak paní co si zapomněla mobil, pobavila, stejně jako číňani, co nevěděli kde jsou 😆. Ty jo – vy se už musíte hrozně moc těšit domůůůůů —– 👋👍🙂
Ahoj Jirko, dnes nám taky prsi. Nicméně je to snad 8. déšť za cca 95 dnů našeho pobytu. Když se na to dívám zpětně, měli jsme na počasí veliké štěstí. A vlastně déšť bereme už víc v pohodě, než dřív. Když jsme tu někdy během deště mluvili o „desti“, tak jsme tu byli za blázny, že těch pár kapek vůbec řešíme 🙂 Fakt je, že jsou tu oblasti, kde za den spadlo tolik vody jako v CR za rok. Pěkný den