Sierra Nevada: Summer edition – 12. den. Zdolání dvou pasů a pomoc s hledáním ztraceného hikera

V noci se spalo úplně báječně. I když jsme měli stan blízko u vody, probudili jsme se bez kondenzace – v teple a suchu 🙂 V noci mě probudil pouze vlčí hlad, ale nechtělo se mi jít lesem k uschovaným kanystrům s jídlem. 

Vstali jsme až v šest. Včera jsme si z hiker boxů vzali i pár raw a organických plochoutek. Ten, kdo je tam dal, o svém jídelníčku opravdu přemýšlel. Jsme rádi za každou novou příležitost ochutnat něco nového. Třeba raw tyčinku z konopných semínek a třešní 🙂

Hned ráno jsme překonali první sedlo. Ještě před tím jsme míjeli tábor s koňmi. No nevím, nejsem si jistá, že to ty koně baví. Viděla jsem stáda koní v Bulharsku, která se proháněla svobodně po horách  a vypadala šťastně. Bulharské hory jsou ale mnohem méně strmé…

Odměnou za ranní výšlap pasu nám byl krásný pohled na horská jezera, jenž jsem vnímala ještě v polospánku 🙂

Skály zrcadlící svoji krásu v jezeře.

Počet druhů kytiček zde v horách spočítáte na prstech jedné ruky. Ale i méně může být více 🙂

Po výstupu do sedla jsme celé dopoledne už jen klesali. Cesta vedla okolo řeky, příroda se zelenala a šlo se dobře i přes velké teplo, které se ohlásilo už v sedm hodin ráno.

Ranní pohledy na jezera 🙂

Kromě jídla jsme si z hiker boxu včera vzali i tyto prášky, které by měly mít blahodárný vliv na naší fyzickou i psychickou stránku. Jednu pilulku jsem zkusila a za pár minut začal kofein v ní obsažený dobře fungovat. Příval energie se dostavil, možná, že jí bylo až moc 🙂

Zajímavá zkušenost, ale není zdravé, když nemůžete jasně poslouchat vaše tělo 😉

Dnes jsme brodili Bear Creek. Na jaře může dát veliké problémy řeku přebrodit. My měli štěstí na slabý proud a nízký stav hladiny. Nicméně voda byla studená pekelně 🙂

Značka PCT 🙂

Během tvorby trailu se spotřebovalo mnoho trhavin. Stopy po nich jsou zde velice běžné.

V poledne začalo stoupání. A také až neúnosné vedro. Šli jsme, ale každých patnáct minut dělali ve stínu pauzy. Hodně jsme pili. Na štěstí tady ještě stále taje sníh a potoky jsou plné vody. Nosíme s sebou proto jen půl litru.

V chození do kopců nám také pomáhá poslouchání podcastů. Člověk zaměstná mozek, aby ho oblafnul před fyzickou námahou 🙂

Dnes jsme poslouchali opravdu skvělý rozhovor s Jaroslavem Homolkou. Moc vám všem doporučuji si ho také poslechnout 🙂

Dnes se krajina hodně zelená 🙂

Když jsme vystoupali nahoru na horu, začali jsme pro změnu zase klesat. Nejdříve bylo klesání lesem pozvolné, pak nastoupily switch backy. Díky nim se zdála cesta nekonečná 🙂

Zase jsme potkali koňaře…

Cestou dolů jsme prohodili pár slov se skupinkou starších dam, které jsme na trailu míjeli. Byly u vytržení z našeho přízvuku. Už po několikáté se nám stalo, že Američani náš akcent považovali za atraktivní 🙂

Před třetí jsme se konečně doplazili k řece. Vyprali jsme si ponožky, uvařili bramborovou kaši a hodně limonád. Vaření, praní a krátký odpočinek zabral asi hodinu a půl. V řece jsme si vymáchali i tričko. Když jsem si ho vzala mokré na sebe, bylo do deseti minut suché.

Jsme tuhý 🙂

Most byl silně cítit karbolkou. Obvykle tuto retro vůni miluji, ale v kombinaci s dnešním vedrem a únavou mi příliš nesedla.

Když jsme se okolo čtvrté chystali k odchodu, cítila jsem se naprosto mrtvá a mimo formu. Bylo mi hrozně. Hodinky ukazovaly jen 30 C, ale já měla pocit, jako když jsem na poušti. Cesta vedla na štěstí částečně ve stínu lesa. Zase jsme často stavěli. Stoupali jsme do Silver Pass. Vyšli jsme desítky kamenných schodů nahoru…

Na jednom z míst jsem si v řece opět namočila tričko, abych se zchladila. Udělalo se mi líp. Šli jsme pomalu, ale se snižující se podvečerní teplotou jsme se dostali docela do tempa.

Houbičky a kytičky skoro jako u nás 🙂

Cestou do kopce nám zase ohromně pomohli podcasty. Doporučuji si udělat čas i na rozhovor s Pavlem Moricem.

Když už jsme to chtěli pod sedlem zakempovat, potkali jsme hikera, který ztratil svého parťáka a prosil nás, abychom mu předali vzkaz, pokud na něho narazíme. Vzali jsme to jako misi 🙂

Navzdory únavě jsme došli až k sedlu, přešli ho a šli ještě dokonce o míli dál. A tam, i když se krajina zdála opuštěná, jsme ho potkali a vzkaz předali 🙂

Dnes jsme ušli sice jen 22,5 míle, ale v opravdu těžkých podmínkách. Nevšimla jsem si, že by zde někdo tak moc chodil… Navíc jsme i pomohli konkrétním lidem, a tak usínám z hřejivým pocitem 🙂

Západ slunce nad Silver Passem.

V dáli kouř z požáru Yosemitského parku.

Dnešní den přesně korespondoval s tím, co jsme poslouchali v podcastech. Pokud se chceme posunout, musíme překonat bolest (ať už fyzickou nebo psychickou) a nepohodlí o fous víc, než na co jsme zvyklí. Jde o posouvání hranic, které se nám zpětně vrátí a pozitivně odrazí v tom, co děláme.

Usínáme zničení, ale spokojení. A také se vzpomínkámi na naši rodinu.

Sierra Nevada: Summer edition - 11. den. Muir Trail Ranch, Hiker box 🙂 a termální jezírka
Sierra Nevada: Summer edition - 13. den. Reds Meadow Store a hladký přesun do města

Napsat komentář