V noci jsme se moc nevyspali. Tomáš byl nervózní z plesnivé matrace a já z toho množství pavouků všude okolo mě. Alespoň jsem se otočila, abych toho největšího neměla u hlavy 🕸🕷🤷♀️ Určitě všichni pavouci celou noc mysleli jen na jedno – jak mi ublížit 😂😂😂
Cesta byla náročná už od božího rána. Pokračovala totiž „opičí“ stezka. Přeskakování potůčků, přelézání spadlých kmenů, vyhýbání se bahnu a kamenům, vyrovnávání nestabilního povrchu… lezení nahoru a dolů. A hlavně nahoru 🤣😅🙈
Nemohla jsem se VŮBEC probrat. Zkoušela jsem druhé kafe a hodně cukru v limonádách, ale vzbouzela jsem se dvě hodiny. V deset mě začala bolet hlava. Přes opičí dráhu se cesta děsně vlekla. Les byl pěkný, ale už se trochu okoukal 🙈😇 Po 4 náročných dnech se na nás začala lepit únava a nepomohlo, ani když jsme se snažili hodně jíst.
Dnes jsme narazili – a to zcela výjimečně – na parádní místa na spaní v lese 😊 Za celou dobu bych takových v lese spočítala na prstech jedné ruky.
Na to, že to měla být dnes „easy walk“, jsme se zase museli soustředit na každý krok na 1000%. Relativně dál mimo město a bez mobilního signálu se zranit nechceme.
Pozůstatky železnice – tipuju, že se zde vozilo dříve dřevo.
Mosty mě tady baví. Co kus, to skoro jinak technicky řešený 🤔
V turistickém „centru“ s informační cedulí, sezením a toaletemi jsme si uvařili vločky. Čeká nás poslední výstup – 800 m nahoru – a už nemáme tyčky, a tak jsem udělala hodně kaše pro energii.
Hned po obědě jsme začali stoupat. S plným břichem a únavou mi to vůbec nešlo. Chtělo se mi strašně moc spát! Musela jsem se opravdu vnitřně tlačit, abych ten kopec vyšla. Šla jsem pomalu a měla pocit, že ty dvě a půl hodiny jdeme věčnost. Za to Tomáš šlapal jako fík. V největší krizi jsem si pustila Michaela Jacksona a myslím, že kdyby nebyly nakopávací songy tohoto největšího génia pop music všech dob, šlapu tu horu ještě teď 😂😂😂
Zase bojujeme s bahnem…
Konečně nahoře – dokázala jsem to. Hurá! V dáli na kopcích vidíme déšť, bylo správné rozhodnutí přejít hory co nejdříve a povedlo se nám to 😉
Lísteček vyrůstající z kmene pod značkou.
Po delší době vidíme opravdu vysoké stromy.
Sešup dolů – tentokrát ale máme i „klasickou“ cestu bez kmenů a jiných nástrah – cesta vede dolů, ale je rovná, nejsou to schody.
Exponované místo s vykácenými stromy.
Schránka – tak ta se povedla 🐝🐝🐝
Máme to za sebou! Jsme vděční, že vyšlo počasí, a tak byl přechod bezpečný. Byl to pro nás zatím technicky nejtěžší úsek náročný i tím, že co jdou jiní dva dny, my umíme ujít za den. Tím pádem můžeme mít lehčí batohy = méně jídla = lépe se jde. A taky když má být 3 dny jasno, dokážeme to přejít a eliminovat riziko špatného počasí. Navíc tu nechceme trávit více času, než je nutné – chceme se zpátky vrátit do práce atd.
Kamarád 🙂 Vyloženě za námi běžel, když nás viděl. Bohužel jsme pro něj nic neměli. Zbylo nám jen trochu vloček a nudle – akorát na večeři. Jinak jsme kompletně vyjedení. Super plánování zásob 😊
Večer jsme přišli na místo, kde se dalo přespat za 10 dolarů na osobu, což je opravdu málo. Kempy začínají alespoň na 15, spíše však 18 – 20 dolarech na osobu a to si člověk musí postavit stan.
Zde jedna rodina pronajímala vytvořené zázemí pro hikery – sprchy, toalety, společenská místnost + kuchyň a spalo se v nepoužívaném kostele. Tak v kostele jsme spali poprvé. A největší bonus – a tajné přání vyslyšeno – konečně jsme byli úplně sami. Všechno jsme měli pro sebe- takový luxus.
Byl to dlouhý den, ale všechno nakonec dopadlo na jedničku 😎
