2017: PCT – 25. den na trailu; kemp KOA u Acton, Hikers Heaven

Pán chápal až do rána, ale celkem jsme se vyspali, i když už od šesti na lavičce nahlas žvanili nějací hikeři. Přišlo mi to neohleduplné.

Kemp KOA u města Acton jsem vzala na milost. Ráno byla dokonce možnost kávy 🙂 Ach, ta mi tady tak CHYBÍ. Tomáš říká, že mám kolem 9:30 svoji naštvanou – abstinenční hodinku 🙂 A je to tak 🙂

Tomáš si dopoledne povídal s ostatními hikery včetně našeho nového kamaráda z Čech, se kterým jsme si předali pár cestovatelského know how.

Já jsem ještě prala a sušila prádlo, myla nádobí, vyprala jsem v pračce boty – stálo to i s práškem 2, 5 dolaru – a ten pocit z čistých bot! Ostatní mají boty už tak zničené, že bych se je bála dát do pračky… Naše jsou jako nové 🙂 A uschly za hodinku. S botami zn. Salomon jsme zatím spokojeni. Nikde se nepářou, jen nám přijde, že začínají být po více jak 600 Km „prochozené“ v tom smyslu, že na pevném povrchu máme tvrdší dopady než dříve.

V kempu se včera dost prášilo, hlavně, když tu místní pracovníci jezdili traktorem po té, co jsem vyprala sebe a prádlo a hlavně ho pověsila … Grrrr, ale jinak fajn. 

Když jsme sem včera přišli, zastavil místní správce a řekl nám: Vítejte 🙂 Jedno slovo, úsměv a hned má člověk lepší pocit. I když měly na recepci frmol, i tak byly recepční milé. A za 4 dolary za balík si sem můžete nechat poslat poštu – nám sem došla solární nabíječka, akumulátor a ponožky. Pobyt vyšel na 15 dolarů. Sprchy byly v ceně. Také zde perfektně fungovala WiFi.

Původně jsme mysleli, že tu zůstaneme déle, ale už nás to zas táhne dál, a tak dnes ve tři chceme vyrazit na další cestu. Asi za 10 mil má být malý obchod s potravinami, které už nutně potřebujeme, a za 80 mil pořádný obchoďák.

Teď nás tu drží nahrávání videí…

Alespoň nějaká videa a blog jsme doplnili a ve tři jsme vyšli.

Po těch stoupácích z posledních dnů nás dnešní kopečky nerozhodily. Šlo se dobře a rychle, za tři hodinky jsme byli ve městě. Krajina byla zase úplně jiná, viděli jsme obrovské hnědé skály zasazené ve zlatém písku… Vasquez Rocks.

„Městečko“ Agua Dulce tvořily ranče s honosnými domy, které obklopovaly obrovské ohrady pro koně. Bylo to jako z jiného světa.

V obchodě bylo draho, nechali jsme tam zase přes sto dolarů, ale nakoupili jsme si „poctivé“ kvalitnější jídlo jako třeba slané a sladké vločkové kaše, pečivo, rajčata, salsu, sýry, proteinové tyčinky atd. Museli jsme přehodnotit stravovací strategii, ale o tom napíši samostatně 🙂

Když jsme přišli k obchodu, potkali jsme jeden pár, se kterým jsme se už bavili – Laundrymat a Pajka. Řekli nám, že spí v míli vzdáleném Hikers Heaven a že je to tam dobré. K tomu se hned přidal mladý kluk, že dělá v HH dobrovolníka a že nás tam odveze, až si nakoupíme.

Po nákupu jsme ho ale už ne potkali, a tak jsme se po 15 minutách rozhodli jít míli do HH pěšky. Do HH jsou běžné odvozy z města, ale před nami je víc jak 2 000 mil, tak ta jedna nás vážně nevytrhne 🙂 🙂

Po sedmé hodině jsme došli do HH, kde už bylo asi 50 lidí, a přišli jsme si jak na hippies seanci v šedesátých letech. Na velké zahradě byly mezi kaktusy desítky stanů, venku posedávali lidi, hrála hudba, pilo se všechno možné, kouřilo se všechno možné… Běhalo tam asi pět psů od směsky bojových plemen po baseta, v ohradě byli koně a mezi stany běhaly slepice!!! Byl to naprostý MAZEC.

Hned u vstupu nás přivítala hlavní trail angel Mamma (zbytek jména jsem přeslechla), zkontrolovala, že jsme PCT hikeři – ukázali jsme naše povolení a pak nás provedla svým královstvím…

V HH byly sprchy s toaletními potřebami, toalety, internet, kuchyně, obrovské hikerboxy rozdělené dle zaměření – jídlo, vybavení, oblečení – já jsem tam našla úplně nové ziplockové pytlíčky, které jsem potřebovala (opět se potvrdilo, že trail ti dá, co potřebuješ) – mohli jste si sem poslat balíky s jídlem, odvezli by vás, kam byste potřebovali a hlavně by za vás vyprali prádlo… Stačilo dát špinavé věci do koše se jménem a oni vám je vrátili vyprané. Já bych o to třeba nepožádala, že by mi to bylo už trapné, ale jistě neměli o klienty nouzi.  Přispěvek za tuhle celou parádu byl dobrovolný. My jsme využili jen flek na spaní a Tomáš se vysprchoval, a tak jsme ráno nechali jako dar 10 dolarů.

Starali se o nás dobrovolníci – průměrný věk tak 60 let. Ráno si nás vyfotili, my se zapsali do registru a dokonce nás hodili autem na trail, že mám prý těžký batoh 🙂 Po nákupu máme opravdu naloženo. Batoh ztěžkl, ale je to dobrý pocit mít s sebou tolik jídla.

Hikers Heaven je regulérně ráj pro všechny hikery 🙂 My jsme ale rádi často sami, a tak jsme druhý den už v šest ráno pádili dál 🙂

Spali jsme na míli 455 a ušli 20 km.

2017: PCT - 24. den na trailu; konečně sprcha a první Čech na trailu
2017: PCT - 26. den na trailu; čím dál větší teplo...

2 Replies to “2017: PCT – 25. den na trailu; kemp KOA u Acton, Hikers Heaven”

  1. Eva Švanda says: Odpovědět

    Ahoj Leni…tady dnes vedro na padnuti,vsichni sotva dychame a neumim si predstavit s plnym batohem absolvovat mnoho km…jste skvely,smekam…
    Jinak jak jsi psala o povoleni ohledne PCT(jak jste dokladali v kempu),co to obnasi?
    Drzte se!!!

    1. Evi, povolení obnáší to, že sledujes web organizace, co se o trail stará a co vyhlásí datum, kdy se můžeš zaregistrovat na trail, protože na něj pouští jen 50 lidí denně a v to datum se tam snažís online zaregistrovat – je to kalendář s daty od cca duben – září, což dělá hodně lidí, tak se to na hodinu zaseklo, ale na štěstí se to povedlo 🙂 a pak se očekává, ze dáš dar – třeba chceme dat 100 dolarů na udržování trailu. Když máš tohle povolení, tak muzes do všech národních parků, kudy vede trail – jinak by sis zas musela samostatně žádat… Krásný den!

Napsat komentář