Ráno jsem se probudila unavená, což mě přimělo k rozhodnutí, že už si někde musíme OPRAVDU odpočinout. Přece jen nám už není dvacet 🙂
Vyšli jsme do vlhkého rána a na úzké cestičce na nás po dlouhé době začali útočit komáři. Že by poslední kapka do našeho poháru trpělivosti?
Hustý les naštěstí brzy vystřídalo husté borůvčí, stromy prořídly a výstup na další horu nám zajistil pěkné výhledy.
Svítilo sluníčko, sbírali jsme borůvky, šlo se dobře a krajina Washingtonu nás i přes dotěrné mouchy a komáry bavila.
Měli jsme v plánu navštívit městečko Traut Lake a zdálo se, že bychom mohli stihnout jeho návštěvu ještě večer, což nám přidalo na motivaci.
Od dopoledne jsme míjeli několik krásných jezer a také jsme potkávali hodně hikerů – ať už těch, co jdou celé PCT nebo jeho části, či se v přírodě rozhodli strávit jen den.
Mladí a neklidní 🙂
Dnes jsme se kochali pohledy na opravdu nádherná jezera…
Když jsme se večer blížili k silnici na stopa do Traut Lake, byli jsme už pořádně hladoví a unavení. A v tom se před námi objevil úžasný trail – popelnice s jídlem! Naše hladina endorfínů stoupla na maximum.
Dobrou náladu nám srazila absence jakýchkoliv aut na silnici… Za 3/4 hodiny neprojelo ani jedno.
Naštěstí jsme na silnici potkali pár, který si zde dával večeři po absolvování trailu, a Tomáš je oslovil, zda by nás neodvezli. K našemu štěstí řekli, že dojí své jídlo a do města nás odvezou. Ufff…
Nikolas má se svojí manželkou čtyři děti (!) a volný čas tráví rádi v přírodě 🙂
Ve městě jsme stihli nakoupit večeři a ustlat si na zahradě jedné trail angelky 🙂
Spíme na míli 2 226 a ušli jsme 50 km.