V noci jsme nemohli moc spát, postel byla příšerná – proleželá a velikostí tak pro jednoho člověka… Z motelu jsme vycházeli až o půl deváté.
Motel byl ale jinak pěkný s perfektním zázemím. Pokoje sice byly maličké, ostatním místnostem, které jsme sdíleli s dalšími hosty, ale nechybělo nic. Ani vánoční stromeček!
„Trail“ dnes vedl městem a vzal nás i na vyhlídku, kde jsme byli včera. Tentokrát jsme si to ale museli vyšlapat po svých 😅 I dnes na nás město Wanghanui působilo milým a pozitivním dojmem.
Parník v dáli 👍
Baráčky na předměstí
Vtipná značka auta
Když jsme město definitivně opustili, čekalo nás až do odpoledne chození po silnici. Myslela jsem, že mi to nebude vadit, ale po pár hodinách jsem z toho začala být šílená. Proč mrhat časem na silnici? 🙈🙈🙈
Korunu tomu dalo vedení trailu přes frekventovanou dálnici. V ten okamžik jsme si řekli, že tenhle úsek budeme stopovat, protože chodit po dálnici není prostě normální – a hlavně bezpečné. Ani po dvaceti minutách nám ale bohužel nikdo nezastavil 😅😅😅, a tak jsme šlapali po svých. A čas na dálnici se docela táhnul. Člověk taky musí být 100% koncentrovaný a snažit se vyhodnocovat rizika.
Strašidlo v zatáčce – nevíme, zda je nejlepší nápad dát do zatáčky postavu, které se řidiči akorát leknou.
Po dálnici následovala vedlejší silnice, která vedla přes zapadlé farmy až k oceánu. Cítila jsem se jako na KONCI SVĚTA. Foukal extrémně silný vítr a cesta byla monotónní. Viděli jsme farmáře, který přemísťoval stádo krav a omlouval se nám za prach.
A taky jsme zachraňovali ježka. Byl vyhublý a motal se na silnici, tak jsme mu dali vajíčko natvrdo. Nejdříve si schoval čumáček do trávy a dělal se neviditelným, což nebyl ❤ Pak ale začal čenichat a vajíčko s chutí zbaštil. Pak měl tendence si lehat na silnici, tak jsme ho přenesli do trávy a ještě mu dali vodu. Když jsme za pár set metrů viděli ceduli upozorňující na jedy zde v přírodě, napadlo nás, že mohl být ježeček přiotrávený… Jiný den jsme viděli ptáka, který se tak zvláštně motal. Mysleli jsme, že ho srazilo auto, ale asi byl také otrávený.
Dnes jsem si mohla konečně pomazlit jehně. Stálo samo v ohradě a hrnulo se k nám se s námi poňuchat. Prostrkovalo hlavičku ohradou a žadonilo o pohlazení. Hned bych si ho vzala do postele 😀
Až na poslední hodinu a půl jsme se dostali na pláž. Ale nebyla to obyčejná pláž… vypadala totiž fakt mysticky. Oceán omýval černý písek a na mnoho kilometrů byly rozházené bílé kmeny stromů, které sem naplavila řeka. Krajina vypadala jako ze scifi.
Mnoho kilometrů dlouhá pláž
Dnes máme přecházet dvě ramena řeky, která u/do oceánu teče. Kvůli tomu jsme si načasovali příchod k druhému rameni v 17:00, kdy byl největší odliv – tudíž by v řece mělo být nejméně vody. Dle aplikace by řeka měla jít nejlépe přebrodit v místě, kde se vlévá do moře. Prošli jsme část koryta a nakonec si opravdu vybrali ústí řeky. Voda nebyla na štěstí příliš hluboká – cca ke kolenům, nicméně byl silný proud. S Tomášem jsme si díky tomu mohli dát cvičení přechodu řeky. Stála jsem za Tomášem a držela se ho za batoh a jakoby do něho mírně tlačila – podpírala ho. On dělal postupně kroky do strany ke druhému břehu a já je po něm opakovala. Ve dvojici jsme měli mnohem větší stabilitu a více rozráželi proud vody 👍
Když jsme přebrodili řeku, vydali jsme se do kempu. Konečně máme dnešek za sebou! Za stan jsme platili jen 8 dolarů – úžasná nevídaná cena. V aplikaci, co používáme a co má mnoho vad, ale přesto je nejlepším nástrojem, co můžeme mít, bylo uvedeno, že je kemp pro TA hikery zdarma… ale to nebyla pravda a majiteli utíkalo hodně peněz. Lidé si večer postavili stan a už nešli nikam zaplatit. Pomohli jsme mu to v aplikaci změnit. Kontaktoval totiž prý ty, co aplikaci vydávají, ale oni to nezměnili…
Trasu jdeme dle aplikace Guthook a dle Mapy.cz. Mapy.cz jsou mnohem lepší než Google maps! TA má ještě vlastní aplikaci, ale ta není moc dobrá. Nicméně je užitečné si v rámci TA webu přečíst všechny poznámky k trailu. Lidé za TA webem nám tvrdili, že je díky jejich poznámkám možné jít trail bez mapy, ale to je naprostý NESMYSL! Na počasí máme aplikace Klara, Windy a zkoušíme Meteostat.
V kempu jsme se navečeřeli. Když šel Tomáš ze sprchy, potkal dva starší manžele, co se s ním dali do řeči a pozvali nás na kávu. Mně se dvakrát nechtělo, protože jsem si chtěla lehnout do stanu a odpočívat – dnes jsem rozflákala mobil o silnici, takže mám kompletně rozflákaný display 😡😡😡, ale paní prý už dala postavit vodu, tak jsem nechtěla dělat „Zagorku“ a šli jsme k nim do karavanu.
Na štěstí jim bylo dobře rozumět, i když to byli Kiwi 😊 Strávili jsme s nimi asi 2,5 hodiny, parádně si pokecali o životě a trailech. Bylo jim přes 70 let, ale měli mnoho energie a brutální smysl pro humor. Fakt jsme se nasmáli. V některých oblastech bylo cítit, jak jsou místní lidé izolovaní. Paní si nedovedla představit, jak můžeme vyrůstat bez pláží nebo žít v bytovkách. Pro lidi tady je to opravdu těžké pochopit, že někdo nebydlí v domě – v baráku 🤨 My jsme chválili Česko, jak jsme mohli. A bylo to upřímné.
Dnes je úplněk. Jsem zvědavá, jak se nám bude spát.
