Spalo se dobře. Z kempu jsme se dostali až po sedmé. Dali jsme si krátkou snídani s Joem.
Nejdříve jsme procházeli městem, a pak se přes rušnější silnici dostali k „lesu“.
Ještě ve městě nás oslovil starší týpek, kam jdeme atd. Docela dobře jsme pokecali. Ať si to každý přebere, jak chce, ale určitě nám tady pomáhá, že jsme bílí a že jsme pár. I když jsou oblasti, kde si jako bílá přijdu v menšině. Teď to nemyslím vůbec nějak špatně, ale vycházím ze zkušenosti, jak tu na nás lidé reagují… dle toho, co nám zde místní vypráví, vztahy s původními obyvateli dořešeny nejsou, resp. jsou, ale část lidí tady je vnímá jako problematickou skupinu obyvatel, o čemž se ale nemluví nahlas, protože to není politicky korektní 😉 Zároveň si stěžují na imigranty z Afriky atd.
Cesta lesem začala desítkami schodů nahoru. Tím, že jdeme zpravidla jako první, „vychytáváme“ pavučiny. Člověk se soustředí na pavučiny, pavouky, kořeny, funí, potí se jako prase a tlačí se do každého kopce. Les je hustý a cestička vede nahoru a dolu a poslední část do kopce nám dala fakt zabrat. Člověk má pocit, že ten les snad neskončí nebo co… ?
Když jsme vyfuňeli nahoru, čekalo nás 1 400 schodů dolů. Celkem „legrace“ i pro moje zdravé nohy. Tomáš TRPĚL díky nemocným kolenům.
Ranní Huntley
Na první fotce dole kostel. Domy ve městě už nebyly tak honosné.
Vánoční schránka ozdobená jako sobík 😊
Cedule po cestě nabádají k bezpečné jízdě. Zdá se nám, že tady obecně řeší dost alkohol… nejen za volantem, ale celé oblasti – třeba u pláže – mají zákaz pití alkoholu.
Rostou 😊
Bush – zelené peklo 😆
1 400 schodů dolů
Na schodech jsme potkali hodně běžců. Je to oblíbená aktivita. Když jsem viděla, jak běží mladý pár dolů, říkala jsem si, že je to docela o rozbití úst. A slečna se dole bohužel fakt vysekala… našli jsme jí u auta s rozbitým kolenem a rukama. A nebyl to hezký pohled.
Kytky tady vypadají úplně jako u nás v Čechách.
Po vyjití z lesa jsme si šli opravdu krásnou cyklosteskou 20 km do Hamiltonu. Pohoda, sluníčko, astfalt a spoustu happy lidí na kole. Nechápu, že nám přezdívku „Smile“ zrovna já 😊 Úsměvy vypadají jinak 😂
Cestou jsme šli s naším americkým kamarádem Joem a vyslechli si celý jeho neuvěřitelný životní příběh, jak ho prováděla žena a on si teď dává do pořádku srdce a duši. Opustil ženu, prodal velikou farmu, vzdal se všeho a přes rok cestuje, dokud se „neuzdraví“. Je to příběh hodný Hollywoodu. Už je to alespoň 3. takový velký příběh tady.
Joe nám říkal, že nemá rád, když se stále lidé na něco vymlouvají. On opustil úplně všechno. Taky říkal, že se už nikdy nechce nechat ovládnout situací – ať už trailem nebo i třeba tím, že ho někdo okradl. Mnoho zajímavých myšlenek. Určitě rozvedu v dalších dílech. S Joem jsme strávili krásný čas. Navíc jsme se fakt zasmály nad historkami z PCT, které on také šel. I když z těch jeho „vodních“ spíš mrazilo. Správce parku jim totiž v Sierra doporučil cestu, kde se málem utopili.
Navečer jsme přišli do krásného předměstí Hamiltonu. Cesta vedla podél řeky, kde byly postavené výstavní domy. Lidé nás zdravili, svítilo sluníčko, všechno kvetlo, pěkná cesta… prostě dokonalý čas 😊 umocněný tím, že jsme věděli, že zítra si dáváme VOLNO a to vám DÁVÁ KŘÍDLA 😂 … Radost tudy procházet… v centru města jsme se rozloučili. My šli dokoupit jídlo a pak se ubytovat. Byli jsme už dost unavení.
Cestou do Hamiltonu jsme objednali ubytování přes Airnb. Je to dost stres vybrat si dobře, je x faktorů – cena, vzdálenost od centra, jak to tam vypadá, služby… Člověk chce maximalizovat zisk ve smyslu vytěžit z toho co nejvíc – za ty prachy, ale máme často omezené informace. Při rezervaci jsme klikli jen na 1 osobu a když paní viděla, že jsme dva, chtěla doplatit zbytek… nejdříve jsme chtěli rezervaci zrušit, protože za 2 noci to byla celkem pálka (160 dolarů), ale pak jsme se s ní domluvili, že jí zbytek samozřejmě doplatíme na místě a že se omlouváme, že aplikaci ještě neumíme na 100% používat. Když jsme k ní došli, vznikla celkem trapná situace, že nás nechtěla pustit domů, než jí dáme zbytek peněz HNED 😱 Nechtěla nás pustit vůbec přes práh. No ty bláho… MERRY CHRISTMAS 🤣
Asi měla blbou zkušenost… zachovali jsme klid a vše vždy s úsměvem 😊 Doplatili jsme to na verandě a večer se už váleli v posteli. Jo!
Ahoj Leni, klobouk dolů, krásně píšeš a perfektně vystihuješ situace. Taky díky, že jsi vzpomněla na strejdu, určitě má „tam nahoře“ radost a sleduje vás. Tomovi zase děkujeme za krásná videa.
Uvedený životní příběh vašeho amerického kamaráda Joa mě až dojal a z jeho zkušeností opravdu můžeme (máme) vycházet i my. Určitě vás to také „nakoplo“. Myslíme na vás …