32. den Te Araroa: Lodě a změna plánu; Owhango, Hitchhiking to Tongariro Holiday Park (1096 km)

Z motelu jsme vyšli před desátou. Nechtělo se nám, ale musíme být disciplinovaní… mně se ohromně líbily prostory motelu, světlé stěny a balkónek a velká postel, ve které bych proválela den. Ale to si schovám na příští dovolenou. Pojedeme asi na Bali a strávíme ji na skútru 😅😂

Opustili jsme hotel a šli koupit jídlo na 3,5 dne. Ve městě je supermarket New World. Ve srovnání s minulým městem mi přišly ceny v obchodě stejné značky vyšší. Už se v tom fakt nevyznám 🐵 Platili jsme 90 dolarů.

Po nákupu jsme pokračovali na trail a ještě měli v plánu se stavit objednat lodě – za cca 5 dnů by měla přijít sekce, kde se asi 150 km jede po řece na lodi. Nejdřív jsem z toho měla trochu vítr, ale když nebude pršet, mohl by to být hezký výlet 😆 V Čechách jsme trénovali na Sázavě.

Cestou do firmy, co půjčuje lodě, nám došlo, že jsme si asi měli koupit jídlo, které by nám dovezli s loděmi 😅 Před startem je totiž asi 80 km dlouhá sekce a když jim jídlo nedáme, budeme si muset vzít extra jídlo už na 80 km. Tomáš vymýšlel všechny možné varianty, jak to vyřešíme – například, že bychom pokračovali a on by pro jídlo zítra dostopoval…

Když jsme přišli na místo, dozvěděli jsme se, že termíny, kdy jsme lodě chtěli, jsou vyprodané. Další komplikace byla, že firma tlačila na to, abychom se před vyplutím zúčastnili školení… pozdější termín vyplutí by pro nás znamenal zbytečné čekání, domluvili jsme se proto, že školení a zároveň i start pronájmu lodi proběhne již 5.1.

To pro nás znamená změnu plánů… nakonec Tomáš vymyslel, že se z následující sekce pokusíme ujít co nejvíce kilometrů a 4.1. si dostopujeme do města, dokoupíme zásoby na vodu a 5.1. začneme. Aby to nebylo jednoduché, tak nás čeká přechod Tornariro crossing, který je extrémně závislý na počasí. To má být hezké zítra, a tak jsme se rozhodli, že dnes dostopujeme do kempu pod horu, zítra jí s Boží pomocí přejdeme a pak se pokusíme ujít co nejvíc kilometrů.

Původně jsme chtěli dnes ujít cca 23 km do města, odkud bychom dostopovali do kempu k hoře. Protože jsme ale lodě řešili až do cca oběda, dostali jsme strach, abychom se k místu pod horu dnes dostali včas. Chvíli jsme šli pěšky, a pak se rozhodli výjimečně stopovat.

(Jestli vám to přijde zmatené, tak dnešek zmatený byl 🤣🤣🤣 A já si v podobných situacích, kdy se rychle mění podmínky, vůbec nelibuju, ale Tomáš na štěstí všechno vymyslí ❤)

Jelikož nás stopování napadlo pozdě – až na trailu – šli jsme po vedlejší silnici, kde se zrovna dobře nestopovalo 😅, jelikož tam nejezdila téměř žádná auta. Potkali jsme jen skupinku Indů, kteří se vraceli z koupání, a řekli nám, že jedou jen asi 2 km.

Když jsme za půl hodiny míjeli jejich ubytování, viděli nás a křičeli, jestli nechceme džus nebo pivo. Poděkovali jsme, ale odmítli. A oni zavolali, že nás hodí do města !!! (Ve 100% nevědomosti, kde je další město 🤣) Nadšeně jsme souhlasili. Nastartovali auto a jeli jsme. Po pár kilometrech se asfaltová silnice proměnila v prašnou nerovnou cestu. Začalo nám být trapně, že se chudáci upsali k takovému nelehkému úkolu a vybízeli jsme je, ať nás klidně vyhodí. To ale nechtěli a statečně s námi drandili 13 kilometrů po naprosto hrozné cestě. Myslím, že by nás i vysadili dříve, ale cesta byla tak úzká, že nebylo kde se otočit.

Naši jízdu ještě komplikovaly ovce, které se ztratily, takže chudáci část cesty běžely před autem.

Za cestu jsme jim nabídli peníze a to je oba strašně rozesmálo 🤣 Dlouho jsem neviděla nikoho se tak upřímně smát 😂 Když jsme se loučili, všimla jsem si jejich SPZ, která nesla jméno hinduistického boha Šiva. Tak to mi přišlo fakt hustý.

Pak jsme šli 5 km na silnici, odkud jsme stopovali dál. Asi po 5 minutách zastavil potetovaný starý týpek s dredy. Když otevřel dveře od auta, vypadly plechovky piva a u místa spolujezdce měl vodku, ale působil střízlivě – jel na rockový koncert a kvůli nám si zajel několik kilometrů! Pak proběhly ještě další dva stopy a kolem páté jsme byli u cíle. Rychlejší, než jsme čekali 😆 A samí prima lidi.

Kemp, odkud jdeme, stál 44 dolarů. Je tu skoro vše, co potřebujeme, jen mě mrzelo, že v kuchyni nebyly talíře – to mi přijde celkem zásadní věc… – tudíž jsem nemohla udělat zapečený chleba se sýrem – naši trailovou pochoutku. Sýr už nám totiž leze ušima a tohle je super zpestření.

Zítra nás čeká náročný den, snad se nám podaří brzy usnout, abychom mohli bez problémů vstát 😎

31. den Te Araroa trail Nový Zéland: Silvestr! Timber trail 2nd part, Taumarunui (1032 km)
33. den Te Araroa trail Nový Zéland: Obávané Torngariro Crossing; Red Crater, Ngauruhoe, Ruapehu/ km (1140 km)

Napsat komentář