2017: PCT – 32. den na trailu; 70 Km s jedním zdrojem vody

Vyspali jsme se dorůžova, ale zaplatili jsme za to docela vysokou daň – hodina chůze v horku bez vody. Možná to zní zvláštně, ale neměli jsme dosud moc času na odpočinek, a tak jsme spali jako zabití a probudilo nás až sluníčko v 6:15.

Vycházeli jsme za půl hodiny, když už pořádně pálilo. Žár občas zmírnil stín keřů a dopoledne, kdy jsme ušli prvních 13 mil, nás zachránil opar, který zabránil slunečním paprskům ukázat se v plné síle.

Po cestě byly úžasné spoty na spaní 🙂

Cesta byla docela náročná, začínáme stoupat do kopců.

Už snad třetí den jdeme kolem větrných elektráren… Už známe asi všechny druhy vrtulí 🙂

Hadi se lidí bojí, je třeba mít respekt, ale ne obavy 🙂 Rychle si na ně zvyknete.

Šli jsme až do dvanácté, než jsme přišli k jedinému zdroji vody, který je během 70 Km, které nyní jdeme. Ve stínu keřů a stromů u malé nádrže, kam přitékal pramínek vody, odpočívalo už asi 20 hikerů. Povídali si a v jednu odpoledne všichni vesměs spali. I pod stíny stromů je teplota vysoká. Na ujití pár mil spotřebujete spoustu vody, (kterou nemáte), a tak je lepší počkat alespoň do tří, než přejde největší vedro.

Myslela jsem, že se vstupem do hor situace s vodou zlepší, ale zatím se tomu tak nestalo. Kdybychom nenarazili ani na tenhle zdroj, asi bychom vůbec nemohli jít.

Čas travíme nejraději sami, ale díky nedostatku vody jsme tady přes poledne zůstali. Potkáváme teď stále více lidí. Jsme v bublině ostatních hikerů, ze které se nemůžeme dostat. Je těžké předběhnout tolik lidí, protože všichni po těch stovkách kilometrů chodí opravdu rychle 🙂 Je nepříjemné se na trailu stále s někým pouštět, proto je lepší jít sám, protože když má někdo tempo jako vy, pouštíte se dokola… Dlužno dodat, že až na výjimky jsou zde lidé v pohodě a chovají se mile 🙂

A stejně jenom spí… 🙂

Všichni teď míříme do Kennedy Meadows, místa, které je takovým milníkem mezi pouští a horami. Odtud půjdeme do Siery (pohoří Sierra Nevada) – opravdu vysokých hor, kde je momentálně 6-8 metrů sněhu. Datum, které je stanovené pro vstup do Siery z hlediska bezpečnosti, vychází tento rok na 15.6. 

My chceme vyjít o pár dní dříve, abychom „utekli“ tomu obrovskému paku lidí. Je to lepší i z hlediska hledání míst na spaní atd.  Jsme v kontaktu se dvěma lidmi, kteří už v Sieře jsou týden a píší, že je to opravdu moc náročné. Chodíte celý den ve sněhu a také traverzujete – jdete po úbočí hor. Člověk musí být opatrný, aby mu neuklouzla noha. Problémem je brodění řek, které mají díky enormnímu nášupu sněhu extrémně silný proud a jsou hodně vysoké – voda je vám třeba i po krk. A také už musíme mít kanistr na jídlo kvůli medvědům. Kanistr váží kilo. Nesmeky a cepín přidají další gramy k váze batohu. Objednali jsme i boty do vody – další váha… A co je na tomhle úseku pozitivní? Úžasná příroda a dostatek vody 😉

Snažíme se teď hodně jíst, abychom měli dost tuku na těle kvůli mrazu a jíme proteiny, abychom měli hodně svalů = síly. A také jsme si objednali pár vychytávek, abychom mnoho nocí ve sněhu přežili. Řekla jsem totiž Tomášovi, že jsme Češi, a tak na tu zimu v noci prostě musíme vyzrát 🙂 Dáme vám vědět, jestli se to osvědčilo 🙂

Během pauzy jsme se naobědvali, vyčistili asi 10 litrů vody a ve tři se vydali dojít deset mil. Cesta byla s tolika litry vody náročná. V šest alespoň klesla teplota a šlo se pěkně. Došli jsme na moc pěkné kempovací místo mezi stromy a s měkkoučkou travou pod námi.

Bacha, náš nový stůl 🙂

Snažím si užít poslední příjemně teplé noci, během kterých můžu spát jen v tričku :-) a myslím na všechny lidi, kteří mají třeba zdravotní omezení a nemohou se sem přijet podívat…

Spíme na míli 593 a ušli jsme 37 km.