13. den Te Araroa: Převoz přes záliv. Marsden Oil Refinery, Ruaraka River Crossing, Waipu, Waipu Cove Camp (412. Km)

Ráno jsme se probudili „na budíka“ před půl sedmou, ale vstali jsme až po sedmé. Z postele a tak hezkého a útulného pokojíčku se nám moc nechtělo. Spalo se dobře.

A mohla jsem si tady uvařit ráno kafe. To tu obvykle stojí 4,5 dolaru, a tak jen za večerní a ranní kávu jsem ušetřila 9 dolarů.

Dnes se potřebujeme dostat na druhý břeh zálivu. Přesně k té rafinerii, na kterou jsme se dívali večer při západu slunce. To znamená najít LOĎ.

Už cestou do zálivu jsme volali Peterovi, na kterého jsme dostali kontakt jako na trail angela, co převáží lodí hikery. Řekl, že by na místě mohl být za 3 hodiny a ať zavoláme, kdyby v přístavu nikdo nebyl.

Necelé 4 kilometry nám trvalo dojít k přístavu, kde jsme doufali, že bude někdo, kdo nás převeze na druhý břeh – a nebudeme muset čekat na Petera. Protože jsme došli až kolem deváté, logicky tam už nebyla žádná loď … jen parkoviště s asi 7 auty… takže tu všichni byli dříve 🤨 Odjíždějící do práce minuli! Objet to autem je 60 kilometrů.

Zkusili jsme znovu zavolat Peterovi a hurá – bude u nás už za deset minut.

Kvůli nám Petr loď dovezl! Najednou se objevil s traktůrkem, za kterým táhl loď. Nastoupili jsme a on s lodí vjel – nacouval až do oceánu, takže jsme si nenamočili nohy.

Peter procestoval celý svět a to, jak jemu pomáhali lidé za jeho mladí, vrací už přes 6 let lidem zde na trailu. Když někdo potřebuje, doveze loď a odveze ho. Cena je 10 dolarů. Neuvěřitelné. Skvěle jsme pokecali hlavně o trailu a o politice. Inspirativní člověk. A obrovský dík! Bez něj bychom tam mohli trčet fůru hodin. Paradox je, že ho začaly ohledně převozu popotahovat úřady, a tak má problémy za to, že někomu pomáhá.

Na druhé fotce níže je vidět hromada dřeva, která se vozí do Japonska na výrobu papíru. Dále jsme viděli klády dřeva, které se vozí do Číny a Indie.

Po výstupu z lodi jsme se kvůli špatné navigaci chvíli motali po areálu rafinérie, až jsme vyšli na silnici a pak na pláž.

A zase mě ty mušle chytly a chůze po pláži mě opravdu bavila. Je to jako chodit na houby, člověk z písku vytahuje ty nejhezčí kousky. Dvě hodiny můžete čumět do písku a stále máte na co. A tady jsou mušle EXKLUZIVNÍ.

Po asi pěti kilometrech jsme dorazili do kempu. Před tím jsme se zase motali kvůli obcházce ptačí rezervace, která byla špatně značena. Člověk chce dodržet všechny příkazy a zákazy a protože je v tom někdy sám a nejsou vyšlapané cesty nebo je písek a vítr schovají, je to zásek na hodinu.

Ke všemu jsme museli přebrodit širokou řeku, která se vlévá do moře. Na štěstí jsme akorát chytli odliv a vody bylo maximálně těsně po zadek. Tomáš dobře vychytal cestu. Po prvním prodění jsme se navíc naučili hladinu lépe číst.

V poledne jsme se šli schovat před sluníčkem. Tomáše bolela hlava, tak jsme si dali na tři hodiny pauzu, aby si lehnul ve městě pod strom. Vypadal úplně přehřátě.

Odpoledne jsme pokračovali před pláž, a pak po klasické silnici. Když se pláž střídá se silnicí a nejsme na ní tři dny, baví mě na ní chodit 😉

Ceny potravin na malých městech nejsou bohužel již tak příznivé jako v centru velkých měst.

Dokoupili zásoby jídla na večeři a jeden den a šli spát do kempu. Na štěstí jsme dostali slevu 25 % pro hikery. Noc stála 29 dolarů. Spaní tu leze extrémně do peněz 🤨, na druhou stranu nebudu lhát, že možnost smýt z kůže večer vrstvy opalovacího krému není příjemná. V noci je teplo, a tak potřebuju spát jen v tričku a spodním prádle – což by se do spacáku/ quiltu nemělo kvůli zamašťění, tak se alespoň umyju.

Vánoční strom ve městě ☺

Kempy obecně jsou tu pěkné a nic mi v nechybí.

Kravičky jsou zvědavé, ale pomazlit se nedají. Bojí se.

Večer jsme v kempu narazili na dva starší Francouze, které jsme potkali už včera. On je profesionální fotograf a fotí vybrané části trailu. Domluvili jsme se, že nám v květnu pošle fotky 🙂 Cestuje po celém světě – jen do června bude ještě v Pakistánu, na Madagaskaru nebo v Bhútanu. Jsem zvědavá, jaké budou jeho fotky ☺ Asi mu pak taky pošlu ty moje 😅 Bylo fajn si u večeře popovídat s někým, kdo jde, co my. Úplně z něj čišela VÁŠEŇ pro věc. Také jsme se shodli, jak je večer těžké něco napsat, že po zalehnutí do stanu automaticky usíná…

…. už jsem nějak unavená, tak dobrou 😂

Byl to hezký den!

PS: teď tady proběhl asi potkan 😆

Dnes jsme ušli 31 km.

12. den Te Araroa: První velké brodění. Horahora River Crossing, Ocean Beach, Taurikura (381 km)
14. den Te Araroa: Takový normální den (díky za každý normální den na Te Araroa). Mangawhai, Aotearoa Surf (457 km)

Napsat komentář