Ráno jsme vstali už po šesté. I když bychom si mohli ještě poležet, nějak v ty dny volna nemohu dospat.
Hned jsme vyrazili najít kavárnu s možností dobít si elektronická zařízení a nahrát videa. Přes google se mi žádný tip neobjevil, jen na místa, kde už se ráno podává snídaně. První kavárna byla už v sedm ráno plná místními obyvateli, a tak jsme šli do druhé, která byla uvedená v naší aplikaci.
I když byl personál opravdu milý, moc se mi tam nelíbilo. Klimatizace jela na plný pecky, a tak byla zima, hudba hezká, avšak hrála dost nahlas a jídlo výborné, ale drahé – za dvě burrita se zeleninou, vajíčkem a sýrem a dvě kafe jsme dali 20 dolarů. WiFi skoro nejela…
I tak jsme tam strávili přes dvě hodiny, pak si donesli nabíječky do místního outdoorového obchodu, který umožňuje hikerům dobít si věci, došli nakoupit, přebalili u pošty v parku na lavičkách jídlo, najedli se – jogurt s cukrovým melounem a s medem, usušili ponožky (to už Tomáš říkal, že je tedy trochu moc sušit věci v tak hezkém parku 🙂 ) a půlka dne byla pryč.
Víte, jak udělat z mikrosimky do telefonu nanosimku? Ustřihnete jí 🙂
Ve městě bylo všechno hektické. Vůbec to není o tom si něco užít. Na spousty věcí – třeba kde co ve městě je – si musíte přijít sami a to zabere moře času… Zpětně si pak říkáte, proč jsme neudělali tohle a tohle, ale v tu chvíli, kdy ty zkušenosti sbíráte nebo jste v časovém presu, vás to řešení nenapadne. Nové zkušenosti nás stojí hodně peněz a času, a tak doufám, že je využijeme ještě alespoň ve zbývajících 1,5 měsících. Na druhou stranu se tu děje tolik neuvěřitelných věcí, co vám čas zase ušetří (rychlé stopy apod.).
Přebaleno!
A ještě jsme museli vyřešit odvoz na trail… A to by nebylo PCT, aby vám někdo nepomohl! Tomáše ve městě odchytil trail angel Jeremy a zeptal se ho, jestli nechceme odvézt! V jeho trucku to vonělo trávou, kterou tady smíte legálně kouřit na veřejnosti, ale srdce měl obrovské. V roce 2015 ušel za 5, 5 měsíce celé PCT (respekt!) a protože ví, jaké je být hikerem, rozhodl se teď dělat jim radost 🙂 Ve městě nakoupil tři přenosné ledničky jídla a bude s nimi objíždět místa, kde by lidé trail magic nečekali. Za odvoz jsme mu dali 8 dolarů. Je neuvěřitelné, co dělá pro druhé a alespoň symbolicky jsme ho v tom chtěli podpořit.
Odpoledne jsme šlapali do tak dlouhého kopce, že jsme ho do večera nevyšlapali 🙂 🙂
Po deseti mílích jsme si v sedm večer postavili v temném lese stan, navečeřeli se a šli brzo spát.
Komáři útočili jako diví. Za síťkou stanu je ještě hodinu po jeho postavení slyšet permanentní bzučení třeba 30 komárů. Na nohách mám už tolik štípanců, že jsme se definitivně rozhodli, že budeme proti nim od zítra používat krém, i když je plný chemikálií.
Ňufík 🙂
Spíme na míli 1509 a ušli jsme 16 km.
Ne a ne si zvyknout na Tomase a jeho knirek 🙂 Musi to byt narocne s temi vousy 🙂