PCT – 77. den na trailu, snídaně v Seiad Cafe Valley, palačinková výzva a špatně koupené boty

Vstali jsme v 5:38 a vyšli v 6:15. Dnes máme namířeno do velkého údolí s miniaturní vesničkou Seiad Valley. Vlastně to není ani vesnička, ale pár baráků podél silnice – kemp, pošta, obchod s potravinami a kafe.

V kavárně se koná známá pancaková výzva, během které musíte spořádat 2, 5 kila amerických lívanců během 2 hodin. Počet hikerů, kterým se to dosud podařilo, by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Strawberry Pie, který se o to dnes pokusil, jejich řadu nerozšíří. Jak už jsem psala, americké lívance jsou suché, hutné, kynuté a ohromně nedobré. My jsme jich s Tomášem nesnědli dohromady ani kilo. Tuto výzvu nepokořila ještě ani jedna žena. Slečna, která se dnes pokusila přepsat dějiny, teď zvrací za restaurací…

Do Seiad Valley jsme si nechali poslat nové boty v totožné velikosti, kterou nosíme. Tomášovi sedí, ale mně bohužel ne, a tak nejen, že mě čeká přes 63 mil s totálně ošoupanými podrážkami, ale ještě tu musíme hodinu čekat, než začne úřadovat pošta.

Balík s botami si posíláme do státu Oregon, kde jsou nulové daně z prodeje zboží, a tak budou boty trochu levnější a spolu s příspěvkem na poštovné od Amazonu se nám tato akce finančně vrátí.

Snídaně byla ale výborná, i když už nás díky tomu, že teď jíme hodně a často, nedostává do takového rauše. Měli jsme omeletu se zeleninou, sýrem, žampiony a k tomu smažené brambory a pečivo – „muffin“. Americký muffin vypadá jako rozkrojená placatá houska potřená velkou dávku másla.

Jako přídavek jsme si objednali ještě vafle se šlehačkou a ostružinami, které nám oběma chutnali. Momentálně máme oba velký apetit a nešidíme se. Kromě dobrého jídla, které jsme si už vychytali, o čemž později sepíši samostatnou kapitolu, nosíme zásoby kávy a limonády, a tak nám po této stránce nic nechybí.

Ráno jsme šli 6 mil po silnici, ale vůbec mi to nevadilo, brala jsem to jako odpočinek.

Z Cafe jsme vycházeli po půl jedné. Panoval veliký hic. Dobře se jde až od šesti hodin večer.

Roste tu fíkus!

Po odchodu z města jsem se nemohla nahodit na dobrou náladu, nerozveselily mě ani kytky, ale pak jsem se docela uklidnila 🙂

Krásným kempovištím, potůčkům a sluncem zalitým skálám se nedalo odolat :-)…

Nádhera 🙂

Večer jsme si připravili vynikající nudle a vločky jako desert.

Po cestě kvetly rododendrony!

A tady dneska spíme 🙂

Čistím si zuby a za mnou srnka 🙂

Spát jsme šli v deset. I když jsme ušli jen 19 mil, byli jsme mrtví únavou.

Večer nás navštívila srnka. Pro tyhle okamžiky stojí za to žít 🙂

Spíme pod velkými jedlemi na míli 1 668 a ušli jsme 34 km.

PCT - 76. den na trailu; Paradise Lake, velký den - dostali jsme vlastní trail names, rozkvetlé horské louky a sněhová pole
PCT - 78. den na trailu; první noc v Oregonu

Napsat komentář