2017: PCT – 33. den na trailu; jsme na míli 600

V noci se spalo dobře, i když byla ráno taková zvláštní vlhkost, a tak jsme se cítili „ulepení“.

Budík zazvonil v pět, avšak donutili jsme se vstát až v 5:15. Před šestou jsme už pádili po trailu. A hned do kopců. Dotlačit se k výkonu pár minut po probuzení, kdy jste navíc nevyspalí, je peklo. 

Vstáváme, abychom se vyhli teplu a ne proto, že by se nám už nechtělo spát. V hlavě se dokola ptáte sami sebe, proč to vlastně dělám? Mám zapotřebí žít ve špíně a celé dny jen funět do kopce? 

Už po sedmé začalo být opravdu teplo. Trail začal na štěstí vést lesem a chvílemi jsme šli i po rovině. Probouzející se les byl kouzelný, připomínal nám domov. Voněl po smůle a po jehličí. Byl plný života, zalitý sluncem, zpívali ptáci a znovu se objevily veverky. Po snad stovkách mil jsme zase byli v opravdovém lese 🙂

Ještě dopoledne jsme přišli na míli 600, kde akorát tři hikeři řešili, že nás čeká úsek kolem 70 Km BEZ VODY. Dali jsme se s nimi do řeči, která se stočila i na Sieru a psaní blogu. Když už jsme chtěli pokračovat dál, došel mladý kluk a ptal se, jestli někdo z nás nepostrádá pláštěnku na batoh!!!  Tomás ji včera stratil… A má ji zpátky 🙂

Pak jsme šli k prameni, kde jsme si dali svačinu – vločky a nápoj, který jsme našli v hiker boxu. 

Další část trasy vedla lesem a šlo se krásně. Trail vedl dokonce kolem potoka. Viděli jsme zase zelenou trávu, na trail se vrátily ještěrky. Stromům rostly nové lístky, všechno bylo plné života. Jak Tomáš poznamenal: Bylo to místo, kde všechno bylo v míru…

Kochali jsme se novými místy na spaní, která jsme potkávali. Cestu jsme si užívali, šli jsme sami.

Míli před zastávkou na oběd jsme narazili na trail magic. Naše radost byla o to větší, že jsme ho vůbec NEČEKALI! Na zemi před námi se z čistajasna objevili iontové nápoje a balík ledu, a tak byly parádně vychlazené 🙂 A ještě jsme našli hrušky. Děkujeme!

Oběd jsme si dali u místa, kde tekla voda. Také jsme vyprali ručníky, které používáme na mytí, a dvoje ponožky. První půl hodinu jsme měli kempoviště jen sami pro sebe 🙂

Odpoledne se nám šlo docela dobře, trochu jsme si pomohli energetickým nápojem Mio.

Mysleli jsme, že nás před odpoledním žárem ochrání les tak, jak dopoledne, ale byl shořelý. Kombinace ohořelých stříbrných kmenů, bílých kamenů, zlatého písku a několika variant kytek – třeba žlutých nebo jemně fialových byla překrásná.

V podvečer se šlo dobře po úbočí hor a díky péči o hikery jsme narazili na kešku s vodou. Jsme zachráněni. Voda z těchto „kešek“ – barely s vodou pro hikery – je občas cítit hodně plastem, což bude tím, že v barelu dlouho stojí na sluníčku, ale jsme za ni samozřejmě strašně moc vděční 🙂 Pokud není voda v úplně nové lahvi, kterou otevřete jako první, tak ji vždy čistíme. V té včerejší z plastových barelů plavalo mnoho částeček neznámého původu…

Celý den jsme obdivovali parádní spoty, na které jsme naráželi během dne, a tak jsme si i jeden pěkný na večer vybrali. Tomášovi se líbila jeho fotka v aplikaci Hikerbot, co používáme, a byl volný. Pro nás 🙂 Zakempili jsme to už po šesté, udělali večeři a po deváté usli.

Spíme na míli 617 a ušli jsme 38 km.

2017: PCT - 32. den na trailu; 70 Km s jedním zdrojem vody
PCT - 34. den na trailu; 1 000 kilometrů za námi!

2 Replies to “2017: PCT – 33. den na trailu; jsme na míli 600”

  1. To je zajimave jak ta krajina je vysusena a najednou takova krasna kytka 🙂 Nebo jak to chvili vypada jak poust a chvili jak borovicovy haj u Machace 🙂 Fotky jsou super!

  2. Super věc na pití je Emergen-C, to jsou malý sáčky se šumivým multivitamínem. Přírodní zdroje, minerály, k tomu občas Beta-glukany. Při tý chudý stravě co člověk má je to bezva doplněk. A skvěle to chutná! Mívají to docela často a stačí se na to zeptat. Ať vám to šlape!

Napsat komentář