2017: PCT – 14. den na trailu, kaňon plný života, směr Big Bear, San Bernardino Forest


V noci se nám spalo parádně. Rovný flek a dobrá teplota vytvořily skvělé podmínky k tomu si odpočinout. Už dlouho jsme se tak dobře nevyspali. Přesto se nám v šest ráno nechtělo vstávat. Než vyleze sluníčko, je brzy ráno třeba jen 7 stupňů, a tak než sbalíme věci a stan, „mrzneme“. Trvá to pak asi hodinu, než je nám zase teplo a sluníčko (nás) se rozpálí.

Ráno nám zpříjemnil alespoň pohled na kolibříky. Za celé dopoledne – do 11:15 hodin jsme ušli 9 mil. Trail vedl v moc pěkném kaňonu, kde dokonce tekla voda. Tolik vody jsme už neviděli dlouho. Byla zde bujná vegetace a spoustu života. Všechno ze zelenalo.

Fotky řeknou určitě více než slova 😉

I když to byla „cesta za odměnu“, vůbec mi to nešlapalo a poprvé jsem cítila strašný úbytek energie. Ani na rovince mi to nešlo zabrat, jako bych měla na nohou kouli.

V 11:15 jsme došli ke skvělému místu na stanování, kde jsme si udělali oběd – rýži a těstoviny. Už máme skoro všechno snědené a zbyly jen věci na vaření. Zítra bychom se měli dostat do města. Už se moc těšíme… Na zítra nám zbyde jedna (!) tyčinka.

V jednu jsme se zase vrátili na trail. Cesta vedla přes shořelé vrcholky hor, míjeli jsme obrovské ohořelé černé stromy, potkali hodně ještěrek, veverek a vyhýbali se obávané Poodle – dog (název má podle chlupatého ocasu pudla, který její stvoly připomínají).

Ještěrky jsou našimi věrnými společníky 🙂

V některých místech rostla zajímavá červená tráva a tvořila s ohořelými kmeny fantastické vizuální kompozice.

Je neuvěřitelné, kolik se za jeden den vystřídá tak odlišných rázů krajiny…

Cestou jsme narazili na několik potůčků a taky jeden pramen. Na něj odkazoval nápis u trailu, ale věděli jsme o něm už díky aplikaci, kterou používáme, kde jsou značená místa na kempování, voda, trail magic atd.

Trail je zatím viditelný opravdu moc pěkně. Za jeho značením, ale i upravenou cestou stojí práce mnoha dobrovolníků. Děkujeme!

Pak se trail změnil v písčitou cestu mezi vápencovými skalami a nakonec jsme šli po úbočí hor až k místu, kde se dalo kempovat. Tři čtvrtě cesty vedlo do kopce. 

Už zase do kopce…

Konečně jsme nahoře na hoře 🙂 a čeká nás poslední míle z kopce.

Nejdříve jsme čerpali energii z oběda, ale po dvou hodinách jsme měli už strašný hlad. Celou cestu jsem myslela jen na jídlo, přírodu jsem vůbec nevnímala… Tomáš měl taky OBROVSKÝ hlad. Kromě jedné sušenky jsme měli už jen tři instantní jídla. Během cesty jsme ještě v batohu našli mini balíček s olivami, strouhaný parmazán a hrst slaných krekrů. Rychle jsme to do sebe hodili a trpěli dál. Hikers hunger nás už dohnal. Když jsme po deseti mílích přišli  ke kempovišti, udělali jsme si fazole a rýží a bramborovou kaši. Už nám to ani nechutnalo, ale byly to jediné tři jídla, co jsme ještě měli. Na zítřejších 5 mil máme jedinou sušenku. 

Naše dnešní kempoviště se skládá z placu, na kterém je udělané sezení, velká „chata“ a dvě malé „chatky“.  Všechno to jsou prostory bez oken, vevnitř je místo podlahy písek nebo cihly. Z trámů trčí hřebíky. V hlavní budově je krb, my jsme si postavili stan v jedné z těch chatrčí. Tomáš ji vytunil ještě plechem kvůli větru. Spíme ve výšce 2 500 m n.m. Je tu večer a v noci strašná zima. Jen půl hodiny trvá, než si na sebe ve stanu dáme všechno oblečení před spaním. Zase si beru čepici a rukavice.

Jsme na míli 246,5.

2017: PCT - 13. den na trailu, trail angels - 4 cizí lidé (!) nám dnes nabídli jídlo
2017: PCT - 15. den na trailu; návštěva města Big Bear 

One Reply to “2017: PCT – 14. den na trailu, kaňon plný života, směr Big Bear, San Bernardino Forest”

  1. Ta zima mě dostává, já si fakt myslela, že půjdete spíš ve vedrech než že budeš spát v rukavicích. Ale zase máte azuro a žádný déšť. Peťa tě pozdravuje, vzpomínal jak jsme jeden den měli na 24 hodin jednu Snickers. Jsme ji jedli po kousíčkách :-)))) Jste náš Večerníček 🙂 Ahooooooj 🙂

Napsat komentář