V noci se spalo dobře, bylo teplo a sucho. Vyhecovali jsme se a vstali brzy, kempoviště jsme opouštěli jako první v 5:45. Už po šesté ráno svítilo sluníčko a bylo to na tričko.
Trail nás sice popotáhnul i po kopcích, ale poprvé po několika dnech se nám šlo dobře a lehce a celý den jsme si opravdu užili!
Příroda zase ožila, měnila se pásma, kochali jsme se z nádherných vyhledů, které rozptýlily i dopolední stesk po domově a rodině.
A také jsme se vyhýbali jedovatým kytkám, kterých byly desítky – za dva dny jsme jich míjeli určitě přes sto. Dotek s nimi prý způsobuje bolestivé puchýře. Nezkoušeli jsme to ale 😉
Přes den jsme potkali tři lidi, celou přírodu jsme tak měli jen pro sebe až do 17 h. Bylo to jako v pohádce. Všechno kvetlo, vonělo, potkávali jsme ještěrky, veverky, nabírali si vodu z pramenů…
Fotky výhledy bohužel nezachytily, ale byly úchvatné. (A taky už víte, že po výhledech bude aspoň chvíli cesta dolů, což přidává na euforii :-))
Vzkaz od paní, která je trail angel – pokud bychom potřebovali z této neobydlené oblasti někam dovést – např. z důvodu zranění, stačí vytočit její telefon…
Ptáci i motýli jsou úplně jiní než v Česku.
V pět jsme se dali do řeči s novou dvojicí, šli už CDT (další z dlouhých amerických treků), a pak došel další pár opravdu moc prima lidí. S nimi jsme nakonec sdíleli místo na spaní asi 3 míle od hasičárny.
V ten den jsme měli s Tomášem oba poprvé pocit, že v křoví slyšíme chrastit chřestýše.
Dnes jsme ušli 27 mil (43 km).
Ti trail angels, to je fakt neskutečné, klobouk dolů jak pomáhají!
Přesně… A dnes 4! To jsme trhli rekord 🙂