Včera jsme si řekli, že se dnes vyspíme, a tak jsme vstávali až před sedmou. Do stanu už nám svítilo sluníčko… Spalo se dobře, v teple.
Dokonce jsme se před cestou i nasnídali a přidala se k nám prťavá veverka, která si přišla také pro něco na zub 🙂 Byla kouzelná. Veverek je tady hodně a občas potkáme sviště a srnky, jinak ještě kromě ptáčků žádná zvířata nevidíme. Nejsou tady ani kytky. Není tady nic, jen sníh, sníh a sníh… Krajina se už pro nás stává monotónní.
Dnes jsme chtěli překonat Dicks Pass, což se nám podařilo. Cesta je hodně náročná. KAŽDÝ náš krok se propadá. Každých deset minut kontrolujeme na mapě směr trailu. Je to EXTRÉMNĚ vyčerpávající a ubíjející. Nemáte radost z ničeho nového nebo pěkného, před očima máte jen bílo. Sněhu je tu stále třeba až 4 (!) metry. Taje, a tak si musíme dávat pozor, abychom se nepropadli u kamenů nebo třeba spadlých stromů. Tomáš chodí první, hledá cestu, vysekává mi stopy do sněhu a také se propadá do sněhových děr, chudák. Jsem mu za to opravdu moc vděčná…
Tomáš nabírá vodu 🙂
Za celý den jsme potkali jednoho člověka. Kalifornii po extrémní nadílce sněhu, ze které mají skoro všichni Američani, se kterými jsme se bavili, radost, teď sužují obrovská vedra nad 40 C. Tady jsme výš a tak je přes den asi třicet, což na lezení do kopců moc výhodné počasí není… S průměrnými 13 mílemi za den se s naším snem dojít PCT až do Kanady pomalu loučíme. Nemrzí mě ani to, že trail nedokončíme, více mě trápí, že toho díky sněhu moc nevidíme…
Jsme oba unavení a ani jeden v sobě nemůžeme najít energii, kterou jsme měli dřív. Já jsem se navíc dostala do nějakého permanentního stresu, lezení s cepínem a přelézání klád nad rozbouřenou řvoucí řekou zrovna není moje disciplína, a tak mám stažený žaludek a problém vůbec jíst… Tomáš se chová naprosto fantasticky a pomáhá mi, co to jde.
Dnes jsem zjistila, že mi prasklo lanko na obou nesmekách. Zřejmě díky tomu, že v nich chodíme občas i po kamenech a hlíně. Úseky se někdy střídají a bylo by časové dost náročné nesmeky navlékat a svlékat, proto to neděláme.
Navečer, když už jsme hledali místo na spaní, se udělaly bouřkové mraky a začalo hřmít, a tak jsme museli ještě sestoupat níže. Jentaktak jsme stihli postavit stan a rozpršelo se. Teď už je bouřka za námi a výrazně se ochladilo.
Snad bude zítra lépe…
Spíme na míli 1108 a ušli jsme 19 km.
Drž se kytičko a mysli na víno a jak půjdem na pivo a na koktejl a budeme řvát nadšením jak se máme, že se máme a pojedeme do sklípku a bude dobře 🙂