28. den na trailu Te Araroa: Krásu přírody ubíjí nelogické vedení trailu; Morning Nero in Te Kuiti, Mangaokewa Reserve (891 km)

Dnes jsme si řekli, že nebudeme hrotit vstávání. I tak jsem ale vstala už po půl sedmé, abych stihla publikovat alespoň jeden díl blogu 😉 K tomu jsem si uvařila kafíčko, takže ráno na jedničku 😊

Kolem páté ráno pršelo. Vstávali jsme do studeného větru, ale počasí se začalo postupně vybírat. Za každý den bez deště děkujeme Bohu a moc si ho vážíme. Přátelé, ne, Zéland NENÍ z hlediska počasí Karibik 😂

Ještě jsme hodinu čekali na vysušení věcí (v sušičce), které jsme prali večer, a když se probudil Tomáš, dobalili jsme jídlo a věci a po půl desáté vyrazili na trail. Výjimečně nás tam nevzali hostitelé, protože na několik hodin potřebovali odjet mimo farmu, takže ranní várku hikerů vezli již v 7:30. Ušli jsme navíc 2 kilometry, nebylo to nic hrozného.

V pytlích je tříděný odpad…

Trail dnes vedl celou dobu přírodou a mimo města bychom měli zůstat 160 kilometrů. Naše batohy jsou proto plné jídla a celkem se pronesly. Na štěstí jsme šli skoro stále podél vody, a tak jsme s sebou každý nesl jen kolem litru vody a méně.

Trail nás vedl převážně kolem řeky a po pastvinách. Kolem řeky byla cesta často obtížná. Trail byl místy tak úzký, že jsem měla problém trefit se do něj jednou nohou. Také se hodně svažoval, museli jsme se vyhýbat bahnu a dát si pozor na nerovnosti. Na druhou stranu jsme šli i „mírumilovnými“ pěknými částmi. A to hlavně na začátku.

Dělali jsme si naděje, že budeme na kempovišti dnes již v 16 hodin a že si nadělíme jen symbolických 20 odpočinkových kilometrů. Ale to by nebyla Te Araroa … Když jsme si vymalovali pěkné odpoledne, začal se trail rapidně zhoršovat. Fotky z těchto částí nemám, soustředím se na chůzi 😅

Kromě pasáží, kdy jsme lezli do kopce a prolézali jsme různým „bordelem“ jako třeba ostružinami vysokými tak, že se mi šlahouny trny šmodrchaly do vlasů, takže jsem byla zároveň lapena za vlasy a zároveň za kůži na ruce, jsme šli přes pastviny, kde se trail ztrácel mezi cestami, které ve vysoké trávě vyšlapaly ovce. Občas jsme se cítili jako v labyrintu a dvakrát se úplně pitomě ztratili.

Trail nás vedl jednou k řece, jednou po pasivně, a tak jsme stoupali a klesali a kličkovali jako králíci. Vůbec nám to nedávalo smysl a vytáčelo nás to doběla.

Občas milé překvapení – židle ve lese ❤

Co jsme dnes naopak ocenili, bylo, že nám les poskytnul dokonalou ochranu před sluníčkem a příjemný stín.

Dopoledne jsme potkali mladou rodinu, která se vyptávala, kam jdeme a moc nám fandila. Pán říkal, že také dřív cestoval na kole po Zélandu a často, když si ustal někde na zemi u zastávky, mu lidé nabídli pomoc a vzali ho k sobě domů. A to se teď snaží oplácet. Takže nás pozvali k nim domů do Aucklandu 😀! Že tam můžeme kdykoliv spát. Jak milé. Paní navíc říkala, že žila tři měsíce v Brně a ohromně se jí tam líbilo. Hlavně, jak už se tam pilo pivo v deset ráno…

Nakonec jsme šli až do sedmi. Takže jsme se trochu přepočítali 😂 Poslední tři kilometry jsme se už cítili dost unavení. V batohu neseme jídlo na 5 dnů a je těžký. Vlivem únavy a těžkého terénu jsme ani přes den neměli moc náladu jíst. Tomáše navíc bolela hlava, takže jsme si moc od jídla neulehčili.

Tomáš v trní…

Některé pohledy dnes ale byly opravdu krásné. Od setkání s rodinou jsme šli celý den úplně sami. Potkali jsme jen jednoho rybáře a stovky ovcí. Lidi žádné.

Posledních pár set metrů jsme museli přes ohradu s býky. Bylo jich tam snad 200. Včera nám majitel farmy vyprávěl, jak se u něj léčil Čech, co ho napadl býk a on si při útěku rozřízl nohu o ostnatý drát. Tenhle příběh mi moc nepřidal 😅

Tady zatím rozlišujeme 5 druhů býků. Menší telata se bojí. Větší ale stále relativně mladé býky – okolo nich jsme šli dnes. Velké dospělé býky – okolo nich jsme šli párkrát a vždy ne v ohradě – k nim bych pravděpodobně do ohrady nešla, resp. jen v nejvyšší nutnosti. A pak jsou super býci – obrovští svalnatí býci – ti jsou z 95 % tady sami v ohradě – a ještě býci, co jsou s krávami ve stádu – když je tam třeba jeden, je pro nás ok projít stádem.

Dnes jsme museli do ohrady s mladšími býky a měli jsme trochu nahnáno. Hlavně teda já 🤣 Většina ze stáda se na vás otočí, stojí, čumí a vy nevíte. Jeden byl kousek od nás na cestě a utekl. Druhý nás pečlivě pozoroval a nejdřív šel před námi, ale měl tendence se zastavovat. V jeden okamžik se zdálo, že si měříme síly a že je potřeba si ukázat, že my se VŮBEC nebojíme. Takže v žádném případě NEZASTAVOVAT. Tím jsme se řídili a úspěšně prošli ke konci ohrady.

Kousek za ohradou už bylo naše kempoviště. Napravo býci, nalevo ovce a na našem kempovišti jsou prý myši. My zatím žádnou neviděli. Je tu plechový přístřeší se sezením, teče tu voda, v dálce je záchod. Oheň, pár špalků na sezení a pár míst na stany a šňůra na prádlo. V téhle pustině jsme vděční za cokoliv. Požadovaná cena je 10 dolarů za oba. Peníze se tu nechají v kasičce.

Dnes tu spíme se 3 dalšími hikery, co šli před námi. Jakmile zapadne slunce, začne být zima. Vzali jsme si kukly od Zpacks a teplotní komfort se nám zlepšil do dvou minut. Nemůžeme si je vynachválit.

V deset utichl zpěv ptáků a všechno bečení, mečení, bučení i bzučení a i my šli spát…

… o pár minut později nastala akce MYŠÁK / KRYSÁK. V naší aplikaci psali, že je na kempovišti myš. A Tomáš opravdu slyšel v přístřeší divné zvuky. Vzal si čelovku a šel se tam podívat. Jedna holka si nechala v přístřešku jídlo a myš jí opravdu prokousala vak a snědla tyčinku. Dle velikosti díry si myslíme, že musela být nějaká větší „myš“ jako potkan nebo krysa. Vzali jsme raději i naše jídlo ze stanu a také ho pověsili.

27. den na trailu Te Araroa: Den plný zážitků a přírody; Waitamo, Te Kuiti (871 km)
29. den na trailu Te Araroa: Rozporuplný den; Whaipa Valley, Puerora Field Base / 928 km

Napsat komentář