37. den Te Araroa: Most, který vede nikam; Wanganui River Day 2, Bridge to Nowhere, Tieke Kainga Hut (1250 km)

Vstávali jsme až v půl sedmé. Na obloze prosvítalo sluníčko a když jsme vyplouvali, bylo už relativně teplo. Asi i díky vytrvalému poprchávání šli včera všichni brzy spát, takže jsme se navzdory plnému kempu docela vyspali 😀😅

Pršelo asi do půlnoci, ale hladina vody se nezvedla. Na řadě míst voda skoro stála i dnes 😅 Dopoledne jsme projížděli pěknými skalními scenériemi. Počasí bylo jako na houpačce, ale když náhodou vysvitlo sluníčko a paprsky se opřely do skal a do vody, zobrazily se před námi krásné výhledy.

Snažila jsem se vyladit styl pádlování, ale i když jsem teď zabírala celým tělem, měla jsem pocit, že mi po dvou hodinách UPADNOU RUCE. Moje snažení dnes navíc komplikoval silný protivítr, který s přestávkami foukal již dopoledne.

Po desáté jsme dorazili k místu, kde se kotvily loďě, aby si mohl člověk uďělat čtyřkilometrovou procházku k mostu, který „nevede nikam“ (2 km tam a 2 km zpátky). Trail byl perfektně upravený, takže jsme návstěvu mostu stihli asi za hodinku.

Zbytky nářadí… Dříve zde žili farmáři. Ti vybudovali most, protože jim byla slíbena silnice. K její realizaci však nikdy nedošlo, lidé odešli a příroda si vzala vše nazpět.

Upravený trail – takové pěkné cesty by nás bavily 👍

Odpoledne jsme dopádlovali do kempu Tieke Kainga Hut. Jednalo se o státní kemp, o který se starali dva pohostinní, slušní a opravdu milí Maoři. Když jsme dorazili, spustila se akorát průtrž mračen. Paní mi sama od sebe nabídla kávu připravovanou ve French pressu. Byla jsem v sedmém nebi. Kempoviště je moc pěkně upravené, rostou tu banánovníky a kapradiny a zpívají tu ptáci. Je tu suchý záchod, několik sezení, voda, nejsou tu sprchy ani elektřina, ale i tak se tu cítíme úžasně. V kuchyni je plyn a i pitná voda. Ostatní voda se musí převařit.

Kotviště u Mostu, který nikam nevede.

Díky tomu, že jsme dnes skončili tak brzy – už okolo druhé – jsme měli hodně času se v klidu najíst a trochu nedělat NIC.

Dnes jsme se chvíli cítili jako na dovolené a byl to bezva pocit 😎 Jak má člověk moře času, může se válet, nic nedělat, někam nesmyslně jít… všechno mu trvá dlouho a nic neřeší 👍

Místo na sezení a přípravu jídla 👍

Když vozíme jídlo v barelech, koupili jsme si věci, co bychom s sebou jinak v batohu netáhli – jako předvařenou rýži a plechovky s fazolemi. K večeři jsme si proto dali tortilu – tady prodávají skvělé tortily, které jsou vláčné a nelámou se, pastu z fazolí, rýži se zeleninou, salsu a sýr. I když jsme to snědli studené, bylo to fajn 😉

Zítra nás čeká těžší úsek s více peřejemi, tak jsem zvědavá. Doufám, že bude svítit sluníčko, abychom dobře schli, kdybychom se vyklopili 😅 Myslím, že je to Tomášův tajný sen se vyklopit, ale já udělám všechno proto, mu tohle přání nesplnit 🙈😉

… večer jsme se šli ještě projít k vodě a Tomáš našel skameněliny mušliček!

36. den Te Araroa trail Nový Zéland: Vyplouváme, ahóóój! Wanganui River Day 1, John Coull Campsite (1 233 km)
38. den Te Araroa trail Nový Zéland: 52 kilometrů pádlování / 11 hodin na lodi; Pipiriki a kemp Flying Fox

Napsat komentář