Na našem fajnovém privátním spotu se nám spalo krásně. Proti hučení větru jsem si vzala špunty do uší, ale šlo by to i bez nich. Budík jsme si dali na 5:30 a bylo to utrpení vstávat z pelíšku, nicméně v 6:15 jsme už byli na trailu, abychom se vyhli tomu největšímu vedru. Tomáš je tak moc hodný, že mi včera koupil zásobu kávy od Starbucks, a tak se mi hned lépe začínal den 🙂
Dnes jsme hodně klesali i stoupali, proto se šlo docela pomalu a ušli jsme jen 21 mil. Přes den bylo navíc opravdu horko, a tak jsme dvě hodiny leželi ve stínu. V první polovině trailu byly tři zdroje vody, ale na druhou část jsme si vodu asi na 12 mil museli táhnout s sebou, což našemu tempu nepřidalo.
Odhozené boty….
Dnes jsme potkali jen 8 lidí za celý den. Samotu na trailu si užíváme 🙂 Dopoledne jsme při vylézání hory narazili na Stewarta, jehož videa z PCT Tomáš sleduje! A on nám říkal, že se zase dívá na to, co točíme my. Bylo to opravdu moc milé setkání.
Jedny z posledních kaktusů?
Cesta do nebe 🙂
Polední pauza odhalila špatný stav vybavení 🙂
Pohled za všechny prachy – vleže 🙂
A zase nová kytička 🙂
Dochází nám voda, cesta alespoň v malém stínu potěší.
Desítky mušek útočí… Už je jich několik na brýlích a další přilétá.
Navečer jsme potkali ukrajinského fotografa, který už řadu let žije v Americe. Fotí převedevším děti a svatby, ale poslední roky vozí plnou výbavu i do přírody. Byl to chlapík veliký jen asi jako já a jeho základní váha batohu bez jídla a pití byla 13 kilo. K tomu jídlo a na některé úseky třeba 3 litry vody… Bylo mu 62 let a vyloženě si s námi chtěl povídat, když asi tráví celé dny sám, a tak jsme s ním nějaký čas strávili.
Po dlouhé době krásná čistá voda…
Parádní spot skoro na samotě 🙂
Odpoledne jsme potkali kluka, který Tomášovi donesl na 600. míli ztracenou pláštěnku na batoh, a protože jsme měli navíc chleba ze včerejšího nákupu (Tomáš koupil 3! chleby pro nás dva :-)), dali jsme mu ho. A teď večer jsme potkali úplně jiného člověka, který řekl, že ten chleba od nás měl a že to bylo super.
Když si dáte dobrou večeři (tortily, veganské párky, tabasco, rajčata, fazole a toastový sýr – ten sýr není vůbec zdravý, ale jako jediný kromě parmazánu vydrží vysoké teploty v batohu, aniž by se úplně roztavil, umyjete si nohy v potoce (je studený a voda je jen po kotníky – ale čistá VODA po tolika kilometrech je zázrak), projdete se pískem, díváte se na hory a na stromy a na keře, které jsou zase zelené, vnímáte červánky na nebi, když slyšíte zpívat ptáky, prohodíte pár slov s člověkem, který právě přišel z trailu, a také když víte, že už máte za dnešek „odšlapáno“, znovu si uvědomíte, s jak málo věcmi může být člověk opravdu šťastný 🙂
Zítra bychom se s boží pomocí měli dostat do Kennedy Meadows. Vzhledem k tomu, v jak špatném stavu má Tomáš dlouhodobě kolena, je pro něj meta už jen dojít sem 🙂
Jak jsem už psala, je to důležitý milník mezi „pouští“ a horami. Siera je momentálně pokrytá ze 60% sněhem a hodně lidí ji proto chce přeskočit. Včera jsme se dívali na aktuální informace, sníh od této chvíle pokrývá velké území, kudy vede PCT – je v různé míře na všech vyšších místech, a tak si myslíme, že si tím člověk nepomůže…
Spíme na míli 681 a ušli jsme 34 km.