6. den Te Araroa: Zapeklitý den. Omata & Puketi Forest (187 km).

Ráno bylo docela teplo a spacáky a ostatní věci jsme měli méně vlhké, než jsem čekala. I tak se nám oběma vstává těžko. Stojí nás to hodně sil vykopat se ze specáků před šestou. Chceme ale vstávat dřív, protože přes poledne panuje často hic a v největších vedrech si chceme dávat přestávky.

O dnešní cestě nevíme skoro nic. Aplikace Guthook, kterou používáme, je tragická. S úrovní Hikerbotu, který jsme používali na PCT, se nedá vůbec srovnat. Víme jen výškové převýšení a že oficiální kempoviště je zhruba za 45 kilometrů. Co taky víme, že za 6 kilometrů má být Deli market. To znamená café a snídani.

Cesta vedla po silnici mezi pastvinami. Někteří farmáři umí být skutečně vtipní.

Cafe Mamgamuka store bylo na místě! Tomáš si dal vegetariánský burger s grilovaným ananasem a vajíčkem a já Flat white. Jestli mají takhle dobré kafe v takové díře, co teprv v kavárnách ve městě. S sebou jsme si koupili rýžové chlebíčky (pečivo neměli) a limonádu v prášku. Všude mají tu samou a jedinou…

Smutná realita našich cest. Většinu divokých zvířat vidíme mrtvou.

Na Zélandu je zvláštní kombinace exotických kytek a kytiček, co znám z Čech – Růže z Jericha, kopretiny, pampelišky, svlačec, jitrocel a další.

Nekonečné pastviny…

Upozornění na pasti a nástrahy s jedem v lese.

Pak jsme si vyšlápli 600 výškových metrů a v poledne došli na kempoviště. Okolo nás je džungle, najít rovný plac pro stany navíc i se zdrojem vody je umění. Takže díky za kemp! Doteď jsme ušli 19 kilometrů a je pro nás těžké se rozhodnout, zda věnovat půl dne „odpočinku“ = pro nás to znamená stříhání videí a psaní blogu, nebo půjdeme dalších 25 kilometrů k další vodě.

Nakonec jsme se rozhodli, že to zkusíme ujít. V tu chvíli jsme neměli VŮBEC tušení, jak se to všechno do večera zamotá…

Cesta vedla nejdříve po udržované prašné silnici. Pak jsme odbočili na sešup dolů. Procházeli jsme trávou i bahnem, až jsme sešli asi 300 výškových metrů a došli k řece.

Stanice na dezinfekci obuvy a hůlek před tím, než vejdete do oblasti, kde rostou vzácné Kauri stromy.

Kousek před řekou jsme viděli ceduli, že je trail zavřený. Nebylo tam ani datum, ani důvod a hlavně byla umístěna tak nešťastně, že se nám nechtělo vracet tolik výškových metrů zase zpátky. Díky absenci data jsme nevěděli, zda je to aktuální. Aplikace, kterou používáme, žádnou uzavírku nehlásila… řekli jsme si, že je to možná kvůli hrozbě přivalových dešťú, co měly následující dny přijít.

Navíc třeba v USA byly uzavírky trailu spojené s nějakou informací na místě včetně informace, jak to ubejít a tak dále. Celé nám to přišlo dost divné. Rozhodli jsme se jít dál. V našem rozhodnutí nás podpořilo i mnoho stop, které jsme na tomto místě míjeli. Lidé zde očividně nedávno chodili.

U řeky mi došlo, že nastala část, kdy se asi 3 kilometry trailu chodí vodou. Asi pět minut jsme se z toho vzpamatovávali… Na štěstí teklo vody tak akorát, abychom v ní mohli chodit. Obloha byla trochu zatažená, ale pršet nemělo, aby se během hodiny zvedla hladina. Šli jsme do toho.

Cesta byla docela zábavná. Navíc jsme využívali i suché ostrůvky z kamenů. Cesta řekou docela ubíhala. Mé nadšení z konce mokrého přechodu zkazilo zjištění, že se řeka vlévá do ještě větší řeky a tu musíme přebrodit. Na začátku to vypadalo, že snad budeme muset plavat… pak jsme objevili stesku, která nám pomohla slést k části řeky, kde šla jednoduše přelézt.

Uf, mám to za sebou, říkala jsem si. To jsem ale nevěděla, že to nejhorší nás čeká. Steska kolem řeky byla hodně špatně schůdná… úzká, jílovitá, hodně se smekala, vedla přes hustý prales.

Tak těžký terén byl pro mě snad horší než bahno včera. Přiznávám chybu, že jsme se měli víc s terénem seznámit dopředu…

V této oblasti byly desítky pastí… hlavně na ně nesahat!

Po šesté večer jsme vyčerpaní došli k ceduli, která ukazovala, že do našeho dnešního cíle musíme ujít 5 hodin. No ty bláho… řekli jsme si, že zkusíme jít do osmi a někde to zakempujeme.

Na štěstí krátce po té jsme narazili na místo, kde se dalo parádně spát.

Když jsme si před spaním četli poznámky k trailu na další dny, abychom byli co nejvíce informování, dozvěděli jsme se, že je tato část trailu momentálně opravdu uzavřená. A to z důvodu ochrany Kauri stromů, aby se nerozšiřovala jejich nemoc.

Připadali jsme si jako blbci 🙁 Fotek procházení touto oblastí z poslední doby je přitom plný Instagram… takže nejsme jediní.

Dnes jsme ušli 34 km. Jsme na kilometru 187.

5. den Te Araroa: Nejbahnitější cesta našeho života - zatím... Mud in Tastes Forest (154 km)
7. den Te Araroa: Kouzelné místo - Kerikeri (221 km)

Napsat komentář