PCT – 98. den na trailu; Most Bohů (Bridge of the Gods), první den ve státě Washington – TADY začíná opravdová divočina

Hlavní hrdinka filmu Wild (Divočina), který spustil enormní zájem o PCT, končí svůj příběh u Mostu Bohů – alespoň jestli si dobře vzpomínám 🙂 Z prvního dne na trailu ve státě Washington mám ale pocit, že opravdová divočina začíná teprve až tady.

Ráno jsme si pospali až do sedmi. Jednak jsme šli spát po půlnoci a také jsme čekali, až v 8:30 otevře pošta.

Sbalili jsme věci a šli na snídani. Kromě muffinů s borůvkami neměli nic sladkého, a tak jsem objednala slaný muffin (vypadá jako houska od McDonalds) s volským okem a chedarem a kávu.

Po snídani jsme šli na poštu, abychom si poslali balíky s věcmi, co nevyužijeme do hotelu v Portlandu, kde bychom rádi bydleli posledních pár dnů před odletem. Na poště na nás byli moc milí. Pošťák tvrdil, že tu práci vykonává přes 30 let a že ho baví, když se každý rok sjedou hikeři z celého světa a on s nimi může mluvit. Letos je zde zastoupení hikerů z kontinentů mimo Ameriky asi větší, jelikož mohli Američani svoji účast díky sněhu odvolat, ale pokud máte takovou cestu předem naplánovanou a jste třeba z Austrálie, pravděpodobně ji již nezrušíte…

Dopoledne jsme řešili ještě hotel v Portlandu, odkud odlétáme. Představovala jsem si něco „fajnového“, ale taková ubytování zde začínají od 155 dolarů za noc a tak nakonec bydlíme v hotelu se špatným hodnocením. I tak je cena 2 200 Kč za noc – je to jedno z nejlevnějších ubytování, co jsme sehnali…

Když jsme všechno zařídili, vstoupili jsme konečně na legendární Most Bohů. Řeka pod ním je obrovská.

Krajina na druhé straně řeky působila nejdříve úplně obyčejně – chvílemi mi evokovala i obyčejné lesy v Česku, pak se ale proměnila v pohádkový les.

Dnes jsme šli převážnou část trailu do kopce, hodně jsme si mákli 🙂 Dokonce mě před spaním bolí i nohy, což se mi nestalo ani předevčírem, kdy jsme ušli o třetinu více mil.

Tomášek mi dnes trochu stávkoval, protože se necítil dobře. Říká mi, že jsem horší než dozorce v táboře 🙂 Je těžké přemluvit k výkonu mě a ještě nutit jeho…

Odpolední část trailu byla zavřená, a tak nás čekala obcházka. Značení mají Američani ale perfektně zmáknuté.

Jdeme kolem místa, kde se těžilo dřevo.

Kempovali jsme u řeky na prvotřídním spotu – rovné místo obklopené stromy obalenými lišejníky.

Je to paradox, protože spot, na který jsme měli zálusk, už byl zabraný, další též, avšak na nás zbyl ten nejhezčí. Rozdělili jsme se o něj ještě s jednou paní. V tomhle jsem na Tomáše opravdu pyšná. Každému pomáhá…

První den ve Washington mě příjemně překvapil, tak velkou změnu rázu krajiny jsme nečekali. Navíc je tu spoustu zralých borůvek a ostružin!

Přes den je obrovské vlhko a doslova z nás leje, ale nevadí mi to, hlavně, že tu není tolik komárů 🙂

Naše trička dostávají pořádně zabrat, ale k hranicím Kanady to snad s námi ještě doklepou 🙂

Spíme na míli 2 164 a ušli jsme 32 km.

PCT - 97. den na trailu, NERO v Cascade Locks, Shrek's Swamp
PCT - 99. den na trailu, motivační KRIZE

Napsat komentář