67. den Te Araroa: Celý den mokré nohy & chata splněných přání; Windy Point, Hope River, Lake Sumner, Hunurui Hut (2102 km)

Vstáváme do zamračeného dne. Ze dne na den se ochladilo asi o 10 C – přesně, jak nám hlásila předpověď. Venku mrholí a trail má být deštivý ještě několik dní, ale nechceme už déle čekat, když nejsou přívalové deště a bouřky. V hostelu jsme strávili jen dva dny, ale cítíme, jako by to byla VĚČNOST!

V hostelu Kakadu to bylo fajn z hlediska zázemí, ale těšíme se, až budeme zase v rámci možností sami a ujdeme další kilometry. Nechceme na Zélandu skejsnout víc, než bude třeba.

Měli jsme veliké štěstí, že jsme před 2 dny potkali jednoho staršího hikera s manželkou, která mu dělá na cestě support. Vlastně je oba známe již od St Arnaud, kde jsme si poprvé povídali.

Nabídli nám, že nás dnes odvezou na trail! Jinak bychom museli stopovat, což se nám minule moc neosvědčilo 😅 Navíc je dnes vyloženě hnusně – pochybuji, že by naším směrem vůbec někdo jel. Mrholí a je zima. V 7:45 nás naložili do jejich obytného auta a skoro hodinu jsme jeli na začátek trailu. Skvělé bylo, že navrhli, že nás odvezou až za řeku, která by se v rámci trailu musela brodit a vzhledem k aktuální vysoké hladině vod se to vůbec nedoporučuje… Shodli jsme se, že nebudeme riskovat a tuto část obejdeme.

Kathrin svého muže po dobu trailu podporuje. Bydlí na Severním ostrově a dřív měli farmu. Tu prodali a teď cestují. Rogerovi zemřela maminka a z peněz za byt koupili obytňáček. Cestují v úctyhodném věku cca 55 a 65 let. Kathrin vozí jídlo a čisté prádlo, dělá si krátké výlety a vždy pak dojede na místo, které protíná Te Araroa, a tam se se svým mužem setká. Oba by mohli být vzorem, jak aktivně trávit čas v důchodu.

Když jsme vyšli, mrholilo a vršky kopců zakrývala mlha. Bylo ošklivo, že by psa nevyhnal… na začátku bylo frišno, ale brzy jsme se zahřáli chůzí.

Postupně přestalo pršet, přesto bylo všechno až do pozdního odpoledne mokré. Tráva, která lemovala trail, byla posetá TISÍCI kapkami vody, které mi zaručeně spadly na botu, když jsem procházela. Nikdo před námi nám vlhkost nesesbíral.

Ptáček milášek – objeví se skoro vždy, když se zastavíme. Nebojí se a je děsně zvědavý.

Do toho jsme o této části trailu četli, že je to místo „přecházení stovky potoků“. Potoky jsme nepočítali, ale je jsou jich tu mraky, a tak jsme si včera večer řekli, že je budeme přecházet/ brodit v botech, abychom se nezdržovali sundáváním Salomonů. Už je potřeba do toho šlápnout a začít si na vodu víc zvykat. Po třech dnech deště hladina navíc opravdu stoupla a já vodu jen po kamenech vážně nedokázála projít – ke všemu se hlavně na začátku mokré kameny dost smekaly. Potoky jsme proto chodili v botech – dělá se to tu běžně. Nejdřív mi to přišlo jako dobrá sranda, po pár hodinách chůze v mokrých botech mi do zpěvu nebylo a večer jsem měla dojem, že mám rozedřená chodidla. Většinu času jsme se nedostali na slunce a nohy jsem měla mokré až do 16 h, než jsem se rozhodla, že obětuji suché ponožky v naději, že si věci na chatě večer vysuším…

Měli jsme batohy plné jídla, a tak se šlo těžce, i když to objektivně byla pěkná cesta. Komplikovaly ji ještě mokré a kluzké kořeny stromů, za sucha by to zde bylo ještě lepší. Počasí se drželo až do večera, drobně začlo mrholit až okolo 18 h.

Suché nohy vzdávám brzy…

Celý den jsme šli sami – míjeli jsme se jen s hikerem, který nás sem se ženou odvezl. V 65 letech má tolik energie jako my 🙈

A také jsme potkali lovce. Pušky s tlumičem v nás moc jistoty nevyvolávají. V Česku je zakázané, aby měli lovci tlumič… někdo vedle vás střílí a nemáte šanci si toho všimnout 🙈🙈🙈 Než jsme potkali lovce, našli jsme kus od něho nůž. Prý ho ztratil jeho známý, tak jsme mu jej dali. Bůh ví, jak to bylo 😉

Dnes jsme míjeli tři chaty. První bylo přístřeší, kde to vevnitř strašně smrdělo, ale přemohli jsme se a najedli se tam – abychom najedli venku v mokru… ale ten smrad byl na poblinkání se. Další chata byla obrovská jako barák. A luxusní.

Měla velikou kuchyň a obývák, chodbu a 2 ložnice. Sakra, zase nám to nevychází tu být přes noc… Po šesté jsme vešli do 3. chaty. Cítili jsme ji už z dáli v lese – směs kouře a vůně materiálů, že kterých byla postavená.

Když jsme vešli dovnitř, potkali jsme mladý pár z Německa. Byli tu již třetí den, rozdělali oheň v kamnech, a tak jsme si užili parádní teplíčko! Dnes jsem si přála hezké místo na spaní s ohněm a fakt to vyšlo! Měli jsme toho dost na usušení… Celý den jsme strávili v mokru a teď byl oheň jako za odměnu 😍😍😍

Vysušili jsme věci a v teplíčku a v klidu se navečeřeli.

Před devátou jsme šli všichni spát. Chtěla jsem dopsat blog, ale ve 21:10 jsem byla totálně tuhá 😂😂😂

Je tu teplo a absolutní ticho a krásný výhled. Takové trampování mě baví.

65. + 66. den Te Araroa: 2 ZERO Days in Hamner Springs
68. den Te Araroa: Těžší úsek, než jsem doufala & povodněmi zničený trail; Cameron Hut, Harper Pass, Locke Stream Hut (2126 km)

Napsat komentář