Ráno jsme se probudili v půl sedmé. Sice jsem měla zálusk na snídani, ale oba by nás vyšla na dalších 20 dolarů, a tak jsem se tohohle potěšení vzdala. Když jsem cítila vůni čerstvě připravených vaflí, trochu jsem zalitovala :-)…
Místní obchůdek je otevřený 24 hodin denně. Můžete si vzít, co chcete. Nákup si zapíšete na papír a při odchodu z ranče vše najednou zaplatíte.
Náboženské symboly a citace z bible jsou všudypřítomné. Heslo na WiFi bylo „living for Jesus“ – žití pro Ježíše.
Bazén vypadal úžasně, ale neměli jsme bohužel čas ho využít.
Místní kočka právě ulovila ještěrku. Ta předstírá, že je mrtvá. Když majitelka ranče donutí kočku ještěrku pustit a šťouchne do ní, ještěrka začne utíkat pryč. Pro tentokrát je zachráněna.
Žije zde spousty srnek – chodí si po ranči jakoby to byly slepice 🙂 Už vidíme čtvrtou.
… Vynahradila jsem si to kávou, která byla jen za dobrovolný příspěvek. Měla jsem tři 🙂 🙂 a ohromně si ji užila, i když je tady v Americe překapávaná. Už jsem si zvykla. Potraviny jsou tu dražší, ale mango stálo jen 1, 5 dolaru.
Už v sedm jsem dala prádlo do pračky, aby nám stihlo uschnout, než odejdeme. Připravili jsme balíky na poštu, abychom se konečně zbavili věcí do sněhu. Nasnídali jsme se (skořicové ba gely, mandlové máslo a mango jsme měli z místního obchůdku, med si nosíme s sebou), vyklepali stan, přebalili věci, dělali videa a já jsem nahrávala fotky na blog – to přes telefon hodně dlouho trvá. Dopoledne uteklo rychle.
Tomáš si povídal s ostatními návštěvníky ranče. Díky jeho obrovskému přehledu a znalosti americké ekonomicko-politické situace a dobré znalosti angličtiny, která mu umožňuje mluvit i o složitějších tématech, mu všichni visí na rtech.
Z ranče se mi vůbec nechtělo, ale chtěli jsme se přesunout do 10 mil vzdáleného místa, kam jsme si nechali poslat balíky s jídlem.
Cestou jsme narazili na trail magic! Někdo nechal u cesty celou lavici, deštníky, limonády a kreky!!! A ještě malý foťák, do kterého jsme se vyfotili. Báječné překvapení 🙂
Opět jsme šli kousek cesty spálenou krajinou.
Deset mil bylo po rovince. Šlo se příjemně. Cesta byla písčitá, měkkoučká tak akorát 🙂
V kloboukách vypadáme trochu hloupě, ale jsou nejlepší na trhu. Chrání krk i uši. S jejich funkčností jsme moc spokojení 🙂
Už jsme v Burney Falls. Vodopády jsou místní turistická atrakce. Z fotky to nevyzní, ale jsou obrovské.
Místní obchod nabízí suvenýry, potraviny a jidlo a nápoje typu hot dog nebo zmrzlina za hodně přemrštěné ceny. K doplnění zásob jídla vhodný není, pokud za jeden sýr nechcete dát 170 Kč. My si zde koupili točenou Coca Colu a melounový a kokosový nanuk – nanuky chutnaly výborně. V tom vedru to bodlo 🙂 K večeři jsme si koupili sýr a toastový chleba za 11 dolarů.
Pak jsme si zde vyzvedli naše balíky. I za to se musí zaplatit. Ale je lepší utratit třeba 13 dolarů navíc, než si několik kila jídla nosit mnoho mil na zádech.
Během přebalování jídla nás zastavila dvojice, že viděla film Wild – o PCT a jak jsme úžasní a nabízela pomoc. Půl hodiny nám nabízeli jídlo, pití, odvezení odpadků…, ale my pro tu chvíli měli vše. Byli moc milí.
Dnes nám přišla dvě kila instantního citrónového čaje od Lipton. Chutná naprosto fantasticky.
A také veganské jerky – je to delikatesa 🙂
Večer jsme se přesunuli do místního kempu. Stojí 10 dolarů. Sprchy se platí zvlášť. Umyla jsem si jen nohy v umyvadle na toaletách 🙂
Nemohli jsme najít místo, kde mají stanovat PCT hikeři, a tak jsme si sedli na lavičku na jednom place, kde byla pověšená hamaka – síť, ve které se spí. Z vedlejšího spotu nám řekli, že zde spí nějaký motorkář a že nás určitě nevyhodí. Když večer přijel, šli to s ním tito lidé domluvit! Tomáš se pak přidal, motorkář šel za námi a vznikl z toho báječný večer…
Tomáš mi dnes našel nové botičky, no není úžasný?
… s naším novým známým jsme si povídali asi do 23 hodin. Ač cizí, měli jsme tolik společných témat a tak jsme se nasmáli, že bychom tam mohli sedět do dnes 🙂
Ráno jsme ve skříňce na jídlo, která je doučástí kempů kvůli medvědům, našli 40 dolarů a vzkaz od našeho nového přítele, že nám nemůže dát jídlo, ale ať si za peníze koupíme něco dobrého na zub!!!
NEUVĚŘITELNÉ!
Peníze jsme mu ve skříňce vrátili s odpovědí, že nás už podpořil hezkým rozhovorem během včerejšího večera.
Celé dopoledne jsme o jeho daru s Tomášem mluvili a nakoplo nás to do dalších dnů. Lidé jsou tu neuvěřitelně milí a mají obrovskou potřebu pomáhat a podporovat ostatní v dělání výjimečných věcí. Možná proto patří ekonomika Kalifornie k těm nejsilnějším na světě 🙂
Spíme na míli 1417 a ušli jsme 16 km.
Leni a Tome, je to všechno tak úžasné! Krajina, příroda, venkovská stavení, místní lidé, Vy dva, fotodokumentace a videa a báječný a vše vystihující popis Vašich zážitků a pocitů. Je vidět, že Vám psaní jde samo, protože máte ze všeho velikou inspiraci … A proto je také dojemné a neskutečné, co vše prožíváte a s námi se o to dělíte. Jsme z toho vždy unešeni. Moc a moc Vám fandí od počátku cesty také teta Ruďka, při této příležitosti jsme dnes vzpomínali na Vendu ….. Také zdraví Evelína a její rodina. Tak se i nadále opatrujte, Bůh s Vámi.