53. den Te Araroa: Nejlepší burger na Zélandu (zatím) a nevydařené spaní; Queen Charlotte Trail 2, Black Rock, Anakiwa, Queen Charlotte Tavern (1771 km)

Den dnes pokračoval v duchu upraveného a relativně pohodového trailu Queen Charlotte trail. Sice jsme až do odpoledne chodili po hřebenech nahoru a dolů, cesta však byla upravená a technicky zcela nenáročná.

Ráno si Tomáš všiml Strašilky 😍

I dnes jsme trávili dlouhé minuty obdivováním exotických výhledů.

Po většinu času bylo zataženo – tzn. ideální počasí na cestování. Jen okolo poledne a těsně po něm pálilo sluníčko tak moc, že jsem měla od potu mokré i popruhy na hůlkách. Potíme se tu jako 🐷🐖🐽

Kontrola rozmnožování borovic 🙈

Na cestě jsme dokonce našli i kohoutek s vodou 😊 Před použitím se však doporučuje převařit.

Dnes jsme už potkávali více lidí, kteří šli trail nebo spíše jen jeho části i v protisměru.

Další z výhledů, které stojí za to.

Chodit pěkně upravené traily nás baví. Že bychom se konečně dočkali?

Na cestě najdete mnoho informačních tabulí a také možností, kde si odpočinout.

My dnes jedli na zemi v prachu cesty – ve špíně, vedru, bordelu. Když jsme doobědvali a vyrazili pokračovat, objevili jsme asi po 5 minutách stůl 🙈 Škoda, že sezení není značené v naší aplikaci.

Je tu prostě krásně ❤

Odpoledne jsme se začali přibližovat k cíli naší cesty.

Okolo čtvrté jsme došli na první kempoviště – dokonce u vody a s pláží! My se ale rozhodli pokračovat, protože končit den už v 16h by byl hřích 😂

Po čtvrté jsme se dostali na silnici, kde trail oficiálně skončil.

U cesty bylo malé Café – ideální čas si dát něco dobrého.

Odpočinek! Chvíli si moci sednout! Oproti načančanému začátku Jižního ostrova tu prostředí působí sice více „obyčejně“, i tak na nás Jižní ostrov zatím dělá velice dobrý dojem 👍

Výborná káva se zmrzlinou. Co víc si po dvou dnech chůze v horkém počasí přát 👍

Další část jsme šli podél silnice – na štěstí však vedla většina trailu po cyklostezce. Kilometry odsýpaly rychle.

Viděli jsme hodně cedulí, které zakazovaly kempování u vody. Holt by se na tom nic nevydělalo… plus to může přinášet problémy s odpadky, s chybějícími toaletami, s hlukem atd. Na jednu stranu to CHÁPEME, na druhou si se stanem připadáme trochu nechtěně – nevítaně.

Další z kreativních SPZ. Tohle nás baví 😊

Vše tu kvete a originální schránky člověku vykouzlí úsměv na rtech. Jdeme sami a nepotkáváme moc aut ani lidí.

Výhledy jsou pěkné, smrad z ryb už méně. Místy je zápach až k nevydržení.

Směr Blaff!

Tak příště jedem obytňáčkem 😂😊

Upozornění na používání jedů 1080: Lidi, probuďte se, jste tráveni!

Večer jsme přišli do taverny – restaurace. Měli jsme info, že se zde dá spát za 10 dolarů venku za barákem.

Řekli jsme si, že na to půjdeme takticky – objednáme si večeři a budeme doufat, že už nebudeme muset platit za spaní. A vyšlo to!

V taverně jsme dostali naprosto vymazlený burger – nejlepší, co jsme zde zatím jedli. Byl plný zeleniny a dobře poskládaných chutí. Obsluha zde navíc byla velice milá.

Myslím, že jsme působili dost vyjukaně – někdo nám řekl, že vypadáme „ztraceně“. Fakt je, že se špinaví a unavení po celém dni necítíme v restauraci zrovna nejlíp 😂

Burger s hranolkami stál 18 dolarů – měli jsme ho napůl – a samostatná porce hranolek okolo 8 dolarů. Vychlazený Sprite a Cola s ledem byly v parném dnu úplným požehnáním 😋

Tomáš už potřebuje co nejvíc kalorií 😂 Zásoby špeku z minulých let mizí rychle 🤨

Unavení, ale šťastní.

Po jídle jsem se zeptala na spaní a ano, není to problém. Do večera jsme seděli v budce na zahradě, kde však bylo hodně kousavých mušek.

Po deváté jsme se přesunuli stavět stan. Za restaurací jela dvě odvětrávání, která byla velice hlučná a dost zapáchala. Do toho jsme cítili smrad z oleje a když jsme si stavěli stan asi metr a půl od mastného kuchyňského nádobí, které tam nechal personál odmočit, cítila jsem na zemi – jak to napsat slušně?!… i když jsme celou noc měli přístup na toalety, bylo jasné, že lidi před námi čůrali přímo tam, kde my měli stan.

Tomáš začal chytat hysterák, že nás čeká nejtěžší etapa trailu a měli jsme se pořádně vyspat a koupit si ubytování. Bylo již ale pozdě a nedalo se moc jiného dělat. Kuchař nás zval na přespání k němu domů, ale dostali bychom se tam až pozdě a zítra bychom museli ujít kilometry navíc.

Rozhodli jsme se proto zůstat a vydržet to.

52. den Te Araroa: Jižní ostrov nás vítá delfíny, slunečným počasím a dechberoucími výhledy; Queen Charlotte Trail (1771 km)
54. den Te Araroa: Havelock, Pelorus River, Pelorus Bridge (1804 km)

6 Replies to “53. den Te Araroa: Nejlepší burger na Zélandu (zatím) a nevydařené spaní; Queen Charlotte Trail 2, Black Rock, Anakiwa, Queen Charlotte Tavern (1771 km)”

  1. Ahoj z Prahy, u nás vcera vichr, dnes okolo deváté ráno 3 stupne. Delfíni krásní a dnešní trail na skle – vypadal vymazleně, skoro jak PCT v exotickém stylu, krásné výhledy, příjemná cesta – paráda a před koncem na Vás čekal i malý trail Angel ( Green caffe) – sice placený, ale určo potěšil. Škoda jen toho závěru – spaní za rcí byl asi fuck ekl, jenže kdo to mohl tušit. Držím palce ať je trail stále tak hezký. Jinak hezké vyhodnocení, muškám se ale moc asi nelíbilo, že sever haníte, ten jejich útok byl vážně povedený 😀. Hezký den a ahoooj J.

  2. Ahoj Jirko! Moc děkujeme za komentář. Přesně, jak píšeš, takové PCT. A spaní fakt hrůza děs… no a mušky jsou prostě – žádný slušný výraz mě nenapadá 🙈

  3. Ahoj,

    je super, že jste konečně na jižním ostrově! Moc mě baví si číst vaše zápisky a prožít tak Te Ararou znovu s vámi. Šel jsem jižní ostrov před 2 lety.

    (Mimochodem, na svém blogu mám taky den po dni zápisky, kdyby se vám náhodou někdy hodily nějaké informace o nadcházející etapě.)

    Držím palce a zdravím!

    1. Ahoj Martine, na blog se už díváme 👍👌 díky za info. A jaký jsi měl ze Zélandu celkově pocit? Jak bys to shrnul? My máme dost smíšený pocity. Díky a ať se daří!

      1. Čau Lenko, viz vlákno u videa na youtube 🙂 Smíšené pocity, no… to je na dýl. Až se vrátíte, tak se s váma o tom rád pobavím. Pro mě byl asi největší zážitek v tom životním stylu – že člověk jde 50 dní v kuse každý den, nic nemusíš řešit, jen jídlo, nocleh a trasu. Byl to pro mě do té doby nejdelší trail (a pořád je). Když píšete různé kritické věci, tak s váma většinou souhlasím. Akorát jsem asi tolik neřešil ty jedy, ale i v tom máte pravdu.

  4. Jasně, rádi tě uvidíme. A děkuji za odpověď. Máš pravdu, je to hodně složité a mixuje se tu dost různých vlivů a věcí – kladné a i záporné. Uvidíme, jak to taky budeme hodnotit s odstupem času.

Napsat komentář