26. den na trailu Te Araroa: BLÁTO; Hikiwiki Summit (830 km)

V noci jsme se probudili a všechno bylo mokré. Hlavně spacáky a stan. Zavřeli jsme „dveře“ od stanu s nadějí, že to pomůže. Do rána se spacáky trochu vysušily, ale i tak byly jako mokrá deka – na štěstí stále hřály. Jsou hydrofobní, takže většinu vody peří nepřijme.

Po vnitřních i vnějších stěnách stanu sjížděly ráno kapky vody. Na obloze byly šedé mraky. V šest ráno se nám do takového počasí nechtělo VŮBEC vstávat. Po šesté jsme se přinutili, ale je to za trest. Stan je mokrý, věci navlhlé, už druhý den smrdíme a smrdí i naše batohy, venku je rosa. Brrr…

Po 10 minutách jsme se dokopali vstát a před sedmou už šli na trail. Vycházel i mladý Ital. Je mu 24 let, takže fyzicky v nejlepších letech. Nechali jsme ho jít před námi, zdál se rychlejší. A hlavně nám posbírá rosu, pavučiny a pavouky 🤣 O to se postaraly i mladé Němky, které se náš ranní kopec rozhodly vyběhnout (bez batohů).

Z louky, kde jsme spali, jsme brzy zamířili do lesa a cesta byla první dvě hodiny perfektní. Překvapil nás suchý les a upravený trail. Pak jsme šli ale 5 hodin v bahně.

Na začátku bylo bahno jen párkrát. Prodírali jsme se kapradím a lezli přes mokré kameny, ale ušlo to. Cesta dolů ale byla příšerná – slušnější výraz než rozjebaná mě nenapadá. Šlo se pomalu, protože jsme přes bahno museli hledat cestu. Ta byla chvílemi tak špatná, že naše hůlka zajela 20 centimetrů do bahenní lázně… myslíme, že trail není vůbec připravený na tolik lidí. Mimo cestu se zdál les relativně suchý… část, kde trail vedl, byla úplně rozmlácená, asi by potřebovala zpevnit.

Bahno…

Ještě před tím, než jsme se vydali do bahna, jsme poprvé viděli a navštívili na vrcholu hory chatu, která je přístupná všem, kdo mají speciální průkaz – jak jsme již psali. Byli jsme překvapení, jak byla pěkná, praktická a útulně zařízená… a vedle chaty nechyběla ani vytvořená místa pro stany!

Interiér chaty…

Cestou na horu jsme také potkali SANTA CLAUSE! Na kus řeči se s námi zastavila Němka a starší Novozélanďan. Oba se potkali před lety právě na této chatě a když sem slečna letěla z Německa dokončit trail na severním ostrově, domluvili se, že na chatě stráví Vánoce a vezmou s sebou ovoce a čokolády i pro hikery. Opravdoví trail angeli. Dostali jsme od nich jablíčko a banán.

Když jsme vyšli z bahnitého lesa, čekala nás pěkná cesta – nejdříve po klasické silnici, pak jsme se napojili na prašnou cestu, kde nebyl žádný provoz.

Cesta byla pěkná, jen občas nás rušil smrad z uhynulých zvířat.

Cestou jsme potkali odpadkový koš, což je takový malý zázrak pro hikery.

Večer jsme si našli flek na spaní v ovčí ohradě. Uvařili jsme si večeři a šli brzy spát.

25. den na trailu Te Araroa: Po 700 kilometrech konečně v přírodě. Whatawhata (797 km)
27. den na trailu Te Araroa: Den plný zážitků a přírody; Waitamo, Te Kuiti (871 km)

Napsat komentář