Dneska je náš poslední den na Pacific Crest Trail (Pacifické hřebenovce). Den „D“ dojití k americko – kanadské hranici nastal právě dnes 27. srpna. Když jsem na začátku trailu uvažovala, jaké asi budu mít u hranice pocity, jeden tam chyběl – obrovská úleva, že už to bude za mnou. A máme větší radost z toho, že už nikam nemusíme chodit než ze samotného cíle. Myslíme hlavně na sprchu, postel a hromady jídla… Ale také děkujeme všem, kteří nám pomohli náš sen zrealizovat.
Sever Washingtonu teď zasáhla vlna veder, a tak je teplo už v šest hodin ráno, když vstáváme. Za počasí nestačíme děkovat. Z videí znám Washington často zamračený, se sněhem a deštěm. My máme azuro 🙂
K hranici nám zbývá 11 mil. Musíme vyšplhat menší kopec, a pak už jsme šli hlavně z kopce – asi 750 výškových metrů dolů. Cesta byla v místech zarostlá borůvčím, ale po většinu času byla pěkně vyšlapaná – žádný „temný hluboký les“ jako v mých představách se nekonal.
Naopak jsme měli překrásné výhledy na okolní hory, které byly z části ještě zasněžené. Navečer už hory zahalil kouř z požáru z přilehlého údolí, a nebylo nic vidět. Měli jsme zase štěstí 🙂
K monumentu jsme přišli okolo půl jedenácté. Velké emoce s námi necloumaly, myslím, že potřebujeme více času to všechno vstřebat. A taky jsme věděli, že nás čeká 30 mil cesty zpátky – tzn. vyšplhat nahoru těch 750 výškových metrů…
Za společnost, která se u památníku sešla, jsem byla ráda. Neměla jsem náladu na bujaré oslavy nebo dlouhé vykecávání. Sešlost se nesla v poklidném přátelském duchu. Potkali jsme zde dokonce Čecha – důchodce Honzu a pak kluka, kterému se podařilo jít Pacific Crest Trail celé včetně Sierry.
Týpek napravo s kloboukem přešel Pacific Crest Trail (Pacifickou hřebenovku) letos úplně celé. Respekt. Úplně napravo na kládě sedí Čech Honza.
Zpáteční výšlap byl masakr… V půl druhé jsme konečně vyšplhali na první krpál a já padla únavou. Byla jsem šťastná za pauzu na oběd, ke kterému jsme měli nudle. Jako desert jsem si dala ibalgin, protože mě bohužel už druhým dnem bolí hlava. Myslím, že z přetížení.
Ještě pár záběrů z pár mil zpáteční cesty – zarostlá borůvčím byla jen chvíli…
… jinak vás čekají nádherné hory, kde jsme odpoledne byli téměř sami…
Výhledy a počasí byly DOKONALÉ…
Po pozdním obědě jsme si při zpáteční cestě dali pořádně do těla (celkově jsme dnes ušli 33 mil) a vyšli další dva velké kopce, abychom se dostali na místo vysoko na hoře, kde jsem chtěla spát. Zároveň jsme si našli mnoho mil, a tak jsme se hodně přiblížili k Harts Pass – na zítřek nám zbyla jen asi desítka mil 🙂
Tomáš večer protestoval, že ženeme, ale místo, které jsem vybrala, se mu nakonec líbilo 🙂
Cestou jsme viděli hodně svišťů a přišla se na nás podívat i srnka. Najednou se objevila 3 metry za námi a v klidu si žrala borůvky. V údolí jsme z dálky viděli medvěda 🙂
To nejlepší na konec?
Před několika dny mi v komentáři pod příspěvkem na blogu přišla nabídka odvozu z trailu od Čecha Karla, který se svojí manželkou Helenou žije poblíž Seattle. Narychlo jsme se tedy domluvili na odvozu z Harts Pass dne 28.8. a k tomuto datu jsme s Tomášem směřovali všechny naše aktivity. Cestu se nám podařilo dokončit včas a 28.8. jsme se v Harts Pass skutečně se sympaťákem Karlem a jeho úžasnou ženou Helenkou potkali. Nejen, že nás odvezli do 5 hodin cesty vzdáleného Seattlu, a o dva dny později další 3 hodiny autem do Portlandu, ale poskytli nám i ubytování na 2 noci. A k tomu nám do Harts Pass dovezli mnoho dobrot, které jsme mohli cestou konzumovat = hikerův sen, byli jsme strašně moc hladoví 🙂
Z našeho setkání navíc vzniklo krásné přátelství 🙂
Zdá se vám to neuvěřitelné? To je Amerika 🙂
Spíme v Seattle a nachodili jsme v nádherné přírodě 4 000 km:-)
Úžasné, nádherné, wonderfull! Ale nakonec také dojemné!
Děkujme Bohu, že jste to zvládli, veliká poklona!
A veliká pokora před nádhernou přírodou okolo Vás a také lidmi, kteří Vám pomáhali!
Ahoj tati, moc děkujeme, byla to teda „jízda“ 🙂 děkujeme i za vaše modlitby a podporu 🙂 velká města v Americe, kde teď jsme, nám ukazují i další (odvrácenou) tvář téhle nádherné země, ale jsem ráda i za tuto zkušenost, i když zde člověk doslova zakopává o mnoho lidí bez domova spících na ulici. Brzo na viděnou 🙂
Ahoj Leni a Tome, moc děkujeme a těšíme se na Vás!
Ahojte Lenka a Tomáš, plačem dojatím z toho ako super ste to zvládli, prežívala som s Vami každý jeden deň. Bolo to nádherné, dojímavé a stále som sa tešila na Vaše ďalšie zážitky a krásne fotky. Ste pre mňa inšpiráciou ako žiť svoje sny. Prajem Vám „Czech couple““ ešte moc moc splnených snov, krásnych zážitkov. Tak jdeme ….🙂
Milá Evi, děkuji za nádherný komentář, který mě moc potěšil 🙂 PCT byla opravdu „jízda“ se spoustou zážitků 🙂 Ještě si představ, že jak jsme asi 10 dní před koncem potkali znovu toho trail angela, kterého jsme viděli už v poušti, tak jsme se s ním a jeho rodinou sešli i v Portlandu – pozvali nás totiž na večeři. Pohostinnost Američanů je obrovská. Ať se ti daří a měj se moc krásně
PS: Náš další sen je jít další dlouhý trail CDT – ale to musí chvíli ještě počkat 🙂
Držím Vám palce, aby sa Vám splnil sen prejsť CDT – to je ešte väčšia výzva. Ale vy to dáte. Ste SUPER. Keby ste si niekedy chceli spraviť výlet na Slovensko, napíš mi Leni na mail (neviem ci sa zobrazuje ☹ )U nás doma ste vítaní. „Prežili“ sme s Vami štyri mesiace a budete mi určitým spôsobom chýbať.
Evi, dodatečně Ti moc děkuji, Slovensko navštívíme moc rádi 🙂 Ať se daří!
Pamatuju si na den, kdy jsi mi poprvé řekla, že tohle chcete uskutečnit. Přišlo mi to tenkrát úplně nereálné, abyste opustili práci na 4 měsíce. A ty jsi tenkrát zněla tak odhodlaně. A vy jste to fakt dokázali! Strašne moc se na vás těšíme! A hezky si zarezervuj na sedmého aspoň půlhodinu, nebudu vědět na co se zeptat dřív 🙂 Jste prostě SUPER 🙂
Haničko, určitě, vše si povíme! Už toho máme společného zase o velký kus více, že?
Takže velké emoce mávají jen se mnou? Jsem totálně dojatá,že to máte za sebou a z z pomoci,které se vám dostalo od Honzy. Doufám,že jste si ty dny odpočinku užili a že budete na PCT vzpomínat s láskou i navzdory komplikacím,které se po cestě vyskytly.
Ještě jednou moc gratuluju.Jste VÝBORNÍ!
P.S. Leni,po tvých článcích na blogu se mi bude fakt stýskat 🙁
Ahoj Luci, jsem rada, že jsi me články četla a moje úsilí nebylo zbytečné 🙂 Doufám, že se brzo uvidíme! Nevěřila bych tomu, ale už se mi po PCT stýská a hned bych se vrátila… Odpočinek ve městě je fajn, ale pár dni staci a stejně ta velká města mě moc nenadchla. Mějte se všichni krásne 🙂
Hezký den, obrovská gratulace, ráda a pravidelně jsem četla váš blog. Krásné fotky, výborně psán a hlavně plno cenných rád, ať v textu nebo videích. A za to vám také patří velký dík. Klobouk dolů před vaším výkonem!
PCT je i můj sen, který snad brzo promění v realitu? 😉
Přeji vám šťastný návrat domů a plno dalších zajímavých zážitků, Jarka
Milá Jarko, tohle je sen, který opravdu stojí za to si splnit! Já jsem na konci cesty hudrovala ale teď – víte, co bych si přála teď? Hned bych se vrátila a šla to celé znovu. Naprosto jsem se zamilovala, už opadla únava a PCT mi moc chybí. Kdybyste měla jakékoliv dotazy, tak Vám ráda pomohu Váš sen zrealizovat 🙂
Jsem na vás moc pyšná 😁. Je krasne si plnit sny. Když jim člověk věří. …splní se i ten co vypadá nesplnitelne. Těšila jsem se na kazdy nový den zde …nebo video. Opravdu lepší než serial 😂ale jsem moc ráda, že už jedete domu. .. ten strach tam byl. Moc se na vás těšíme 😘. Maty přijede v sobotu…já až budu mít volnicka. Jste nejlepsiiiiiii….😁😁😁
Děkujeme, Gábi, moc za vaši podporu a všechny poslané anděly 🙂
You are AWESOME!! Congratulations!!
Sincerely,
Katie & Oscar Villegas
met you at Donner Summit in June, 2017! 🙂
Thank you!:-) I’m very sorry for so late reply:-) We have been busy a lot..and after return from the PCT we had almost no time to check blog:/ Now we are busy too…but already preparing for your trip back to SIERRA this summer!:)