Navzdory předpovědi, kterou jsme kontrolovali včera v šest večer, ráno mohutně pršelo. Mojí chybou nám trochu napršelo do stanu a Tomáš dal zase špatně boty, takže vycházel s návleky. Já si návleky na nohy nebrala a byla to chyba. Do 30 minut po vyjití jsem od kapek na trávě a keřích měla úplně mokré ponožky.
Déšť na štěstí ustal do šesti, a tak jsme v 6:20 vstávali. Kromě volného dne na Štědrý den tu vstáváme „na sílu“. Chce to hodně disciplíny 😅
Došli jsme na silnici a dostopovali si pro nákup jídla na dnešní den. Bohužel jsme jídlo museli koupit na benzínové pumpě, kde nás vyšlo na 30 dolarů 😡😱
Tomáš má ještě tendence kupovat hodně jídla, ale znám ho a vím, že toho pak stejně moc nesní…
Dalším stopem jsme se dostali ke kempu, kde jsme večera začínali, a odtud se konečně napojili na trail.
Do zítra se musíme vrátit na místo, kde si pronajímáme lodě. Nadšeni z včerejšího dne jsme dnešek pojali tak, že si v oblasti, kde teď jsme, ujdeme ještě 42 km z Te Araroa trailu – 5 km na silnici + 37 km do místa, odkud budeme stopovat k lodím.
Cesta byla nejdříve hezky upravená. Po asi 2 kilometrech jsme se ale dostali na zarostlou stezku, a pak jsme se další kilometry plácali mezi vysokou trávou a neostříhanými keři. Bylo to absolutně příšerný.
Když jsme překonali toto roští a mysleli si, že se blýská na lepší časy, začal být trail plný kaluží a bahna. Byl totálně zničený od čtyřkolek a aut… asi lovců?
Když byl chvíli klid od kaluží, přišel na řadu jíl. Cesta, která vedla často hodně prudce dolů, se smekala, velice nás to zpomalovalo. Pak nastalo brodění řeky, které bylo na štěstí v pohodě díky opravdu nízké hladině.
A po té zase jíl, roští, zarostlá neupravená cesta. Bylo to tragické a cítili jsme se jako blbci. Měli jsme všeho plné zuby a znovu zvažovali, jaký má toto všechno smysl… místo chození zeleným tunelem jsem si mohla v domě na pláži číst a Tomáš by se konečně naučil na surfu.
Řekli jsme si, že znovu zvážíme pojmout trail jinak v případě, že by se toto mělo opakovat. Včera jsme se namlsali hezkého trailu a mysleli si, že nás dnes bude čekat podobná nádhera. Místo toho jdeme cestou, kterou můžu jít i u nás v Česku.
Pocity naštvaní zvyšuje i to, že zde za 95% ubytování musíme opravdu platit – takže každý den „se počítá“ a abychom šli tuto hnusnou část, musíme si koupit jídlo na benzínce o 25% dražší než jinde… Nedává nám to prostě příliš smysl.
Věříme, že je tu mnoho krásných míst, ale než se rozhodnete jít tento trail, pečlivě zvažte, zda si raději „nevyzobat“ jen to opravdu hezké – pláže, jít si jeden les… A pak navštívit pecky jako Tongariro Crossing.
My bychom se dnes – po zkušenostech, co máme – rozhodli Severní ostrov nejít celý a soustředit se jen na části, co z našeho pohledu za to stojí 👍 A eventuálně k nim přidali hezká místa, která trail dokonce opomíjí – pokud by to šlo logisticky skloubit.
Pemza v půdě…
Celý den jsme šli navíc sami, a tak jsme pojali podezření, že tuto část každý přeskakuje. Nevěřím moc statistikám, že by trail šly třeba 2000 lidí. Podle nás hodně lidí nudné části přeskakuje – není to opravdový thru hike. Vždyť s Tomášem věčně jdeme sami.
K našemu překvapení jsme ponoření do černých myšlenek kolem šesté večer potkali našeho známého Paula ze Sardinie (aka Ital) se 3 hikery a asi o dvě hodiny později Američana Joa! Do konce dne jsme potkali další 3 hikery – z Kanady a Británie. Tolik hikerů za den jsme neviděli asi 1000 km 😀 Tak teď si připadáme jako menší blbci, když tenhle nesmysl šlape i někdo jiný 😂😅 Hodně nás všechna tři setkání nabila! Člověk je rád, že v tom není sám 😅😅
Nejsem nějaká citlivka nebo extrémně přemýšlivý typ (nebo myslící 🤣🤣🤣), ale tuhle zkušenost s trailem si v sobě potřebuju srovnat. Nechci se vyloženě rouhat, protože třeba počasí nám vyšlo krásné, ale jinak to člověku přijde dost líto, kolik úsilí dal do vydělání peněz a kolik času do přípravy a nakonec to naše očekávání zatím spíše nesplnilo. Asi se ukáže až časem, co nám to mělo dát? … například jsme zde potkali mnoho inspirativních lidí nebo nám více krystalizuje, jak (ne)chceme trávit volný čas – a tak až si sednou emoce, budeme o naší zkušenosti přemýšlet s odstupem jinak 😊
… no, minimálně vím, že mám toho nejlepšího manžela na světě ❤, což se prokáže na každém takovém trailu, jak je Tomáš schopný všechno zařídit a mě uřídit 🤣❤🦄 a taky, jak mám báječnou rodinu a přátele a kolegy, díky kterým tady můžeme být.
Na dnešní noc jsme neměli vyřešené spaní. Doufali jsme, že dnešní úsek dojdeme třeba do města a chytneme stopa do jiného města, kde je půjčovna lodí a může se tam zdarma stanovat. K silnici jsme nakonec došli, ale bylo pozdě a my byli po 42 kilometrech solidně hotoví, a tak jsme si řekli, že zkusíme sehnat ubytování na místě.
Tomáš volal někomu z Airnb a ten mu dal číslo na jiného člověka. Volali jsme mu a řekl, ať přijdeme na jedno místo. Když jsme tam došli, byla to maorská půjčovna kanoí. Vypadalo to tam trochu jako „u Cikánů“, ale byli moc milí. Zjistili jsme, že je ve dvoře hospoda, kde nám dali pití na účet podniku, což bylo opravdu pozorné! Pán, se kterým jsme volali, tam ale nebyl 🙈🙈🙈 … pomyslela jsem si, že jsme si raději měli koupit hotel, než být tady… V hospodě se ale moc snažili a dali nám adresu na jiné místo 🙈🙈🙈
Vydali jsme se o pár ulic jinam a doufali, že to tam bude vypadat normálně. Přišli jsme k rodinnému domku se zahradou, kde nás přivítali dva manželé a nabídli nám buď místo na stan za 25 dolarů za stan – což je super cena, protože jinde se platí za osobu, takže neušetříme, i když máme jeden stan, nebo pokoj za 80 dolarů – zatím jsme platili 70 – 110 dolarů za pokoj. Pokoj nám přišel zbytečný, a tak jsme si vzali jen místo na stan. Když nám paní ukázala zázemí – kuchyň a toalety, byli jsme nadšení. Protože jsme u nich byli sami a bylo už devět večer, napadlo nás, že se zeptáme, zda bychom mohli spát ve společných prostorech. Šli jsme znovu za paní a nabídli jim 10 dolarů výměnou za spaní vevnitř. Chvíli váhali, ale nakonec souhlasili. Tento večer máme luxusní spaní! … a abychom se odměnili, pomohli jsme majitelům s propagací jejich pěkného místa 😊
PS: večer jsem třídila fotky a bylo by nevděčné psát, že zážitek NULA 😉 Možná se následující dny pokusíme trochu upozadit naše ego – ve smyslu našich představ a očekávání a necháme k sobě víc proudit té novozélandské energie 😀😅 A třeba bude lépe 👍