Spalo se dobře, ale chtělo by to přidat více hodin spánku. Odpočinek máme naplánovaný na pozítří, až budeme ve městě 🙂
Na kempovišti nás bylo celkem osm a do devíti do večera, často mnohem dříve, už jsou všichni ve stanu a spí. Žádné party se nekonají :-), únava a pobyt na čerstvém vzduchu člověka unaví.
Dnes jsme potkali relativně hodně lidí, na což nejsme zvyklí. Vlastně jsme se pořádně rozmazlili tím, jak jsme přes měsíc na trailu téměř sami 🙂 Jak jsem už jednou psala, otravné je hlavně neustálé předbíhání hikerů, kteří již v této fázi mají stejné tempo jako vy a když se na chvíli zdržíte třeba děláním fotky, už vás doženou. Tím se spouští kolotoč neustálého předbíhání, dokola omlouvání se, že vás zase musí pustit a ještě se u toho opakovaně zdravíte. Kromě Strawbery Pie jsme ale nakonec všechny do oběda předběhli a šli zase sami. Jupiii!
Zdravení je tady v Americe stejně zapeklitá věc a to díky jejich otázce: Jak se máš?, která je součástí každého pozdravu a která ale ne vždy znamená vážný zájem o vaši odpověď. Standardně je to jen fráze. Američan se zeptá: „Jak se máš?“ s peckama v uších a jde dál. Někoho vaše odpověď ale opravdu zajímá – je to tak polovina lidí na trailu – vlci samotáři, kteří rádi prohodí pár slov 🙂 Američani jsou obecně hodně kontaktní a skoro každý, koho potkáme, s námi ztratí pár slov. Lidé ve frontě u kasy, pán v parku, paní před obchodem… Každý se ptá a zajímá se 🙂
Tak jako včera byla i dnes příroda nádherná. I když jsme nastoupali okolo 2 000 metrů, byl trail dobře schůdný a kromě posledních 3 mil, které byly prudce do kopce, působil až rovným dojmem. Často jsme se pohybovali po vrstevnicích a šlo se parádně.
Když jsme dnes kolem čtvrté přecházeli silnici, říkala jsem si, že bychom mohli narazit na trail magic, protože se nám zmenšují zásoby jídla a Tomášek není nikdy protivný vyjma toho, když má hlad! A jak se říká… Však vy už víte CO :-)… Trail ti dá, co potřebuješ, za minutu se přede mnou objevil pohled na trail angela Jeremyho (vezl nás z města Mt. Shasta), jeho tři mobilní ledničky s jídlem a s pitím a čtyři křesílka na sezení. Trail magic!
Měli jsme limonády, zmrzlinu a sladké pečivo. Jeremy přesně věděl, co hladový hiker po celém dni potřebuje 🙂
Vidíte správně, jeden hiker (Strawberry Pie) tu ve volných chvílích opravdu vyšívá 🙂
Pohodička a dobrá nálada 🙂
Večer jsme se umyli v potoce a našli moc pěkné místo na spaní na vrcholku hory. Uvařila jsem nudle v zeleninovém vývaru a přidala dýňová semínka. Chutnalo to moc dobře 🙂
Dnes jsme ušli 51, 2 kilometrů. Během dne jsem únavu nebo bolest necítila, ale večer to na mě padlo. Nohy mě bolí často těsně před usnutím a hned ráno po probuzení. Přes den šlapou jako hodinky 🙂
Byl to krásný večer. Obloha je tady každý den posetá mnoha hvězdami 🙂
Spíme na míli 1 566 a ušli jsme 51 km.
Priroda fakt nadherna. Uvazuju nad tim, ze co jste vyrazili, tak mate azuro. Zadne deste, bourky, mraky… Ty nohy musi bolet silene a to vstavani je desive, mate disciplinu, klobouk dolu 🙂