PCT – 45. den; dva pasy v jeden den – Kearsarge Pass, Glen Pass

Ráno jsme vstali před pátou, abych se znovu setkala tváří v tvář s Kearsage Pass, kvůli kterému jsem se už nechtěla do High Sierry nikdy vrátit. Vstávat tak brzo do mrazivého rána s takovou vyhlídkou člověku na dobré náladě nepřidá. Tytam jsou dny, kdy mě trail bavil. Kdy mě hlavně neděsil každodenními zkouškami. Sierra je pro mě za trest.

Snažím se naučit lépe dýchat, abych se vypořádala s menším množstvím kyslíku, ale nedokážu ovládnout psychiku, aby mě nesvazovala panickým strachem z toho, že třeba spadnu. Cítím, jak mi kvůli tomu chybí energie.

A ani pohled na velkolepý východ slunce to nezachránil.

Ještě kousek a budeme nahoře. Pas ze z opačné strany nezdá tak prudký jako predevčírem. Jakoby se za tři dny scvrkl.

Pas jsme přešli až nečekaně hladce. Uf. Pak nás čekaly asi tři míle na rozcestí, kde jsme byli domluvení, že se setkáme se Shonem a Kristinou, abychom Sieru mohli jít spolu a zajistili si tak větší bezpečí. Vsadili jsme na špatnou cestu, která byla hodně prudká, i tak jsme ale na místě byli o dvacet minut dříve, a tak jsme si stihli vysušit spacáky a stan. Pokud máme věci z rána navlhlé, Tomáš natáhne mezi stromy šňůru a sušíme všechno automaticky.

Když Shon s Kristinou přišli, vydali jsme se přejít další pas. Glen Pass byl opravdu HODNĚ moc prudký z obou stran. Jak na cestu nahoru, tak na cestu dolu nevedly ŽÁDNÉ stopy. Všechny jsme si je museli ve sněhu „vysekat“. Shon měl mačky, které mají vyšší zuby než naše nesmeky, a tak šel první a dělal cestu. Za ním šel Tomáš, který schody ve sněhu ještě dopilovaval, a pak jsme šly já s Kristinou. Sníh byl měkký, a tak se do něj díry dělaly dobře. Šli jsme na krok vzdálení od sebe. V jedné ruce hůlku a ve druhé cepín, který jsme zabodávali do sněhu a pomocí kterého jsme se tak jistili v prudkém svahu. Svah byl tak prudký, že když jsem se podívala nahoru, měla jsem pocit, že se dívám na zeď. Raději jsem se moc ne rozhlížel a okolo a soustředila se na stopy. Čekání na další krok pro mě bylo nekonečné. Cesta nahoru nám zabrala asi hodinu, to samé cesta dolů.

Už budeme skoro dole. Odpočíváme před poslední fází, kterou jsme se rozhodli sjet na zadku po levé straně svahu. Já jsem jela na tyveku s Tomášem a brzdili jsme při tom cepínem.

Svah, který jsme scházeli – takhle prudká byla jeho předposlední část… Pohled nahoru na horu.

A ještě celkový pohled na Glen pass, který jsme slézali.

Nabíráme pramen vody, který teče po skále. V údolí jsme kromě dalších tří hikerů sami. Do Siera se nikdo nežene…

Všude je sníh. Snažíme se ujít ještě alespoň kousek, ale sníh je měkký a propadáme se po něm – špatně se po něm jde.

Večer jsme byli všichni unavení, ale museli jsme ještě brodit jezero. Jako bychom toho za den neměli už dost… Tomáš mi přenesl batoh, a tak šel do vody celkem třikrát! Kolem jezera bylo zvláštní intenzivně zapáchající bahno.

Sušíme věci. Okolo nás to hodně smrdí…

Ušli jsme ještě asi půl míle, než jsme našli dvě malá suchá místa pro stany. Na sluncem vyhřáté skále jsme si udělali večeři a sušili boty. Všude byly výkaly od nějakých malých zvířat, ale bylo to jediné teplé a suché místo v okolí. Jakmile zapadlo sluníčko, výrazně se ochladilo.

Před usnutím jsem ve stanu přemýšlela, jak mě mrzí, že je výsledkem našich několikaletých příprav a práce dovolená ve sněhu, která vám nedá žádný hezký pocit. Celé dny chodíte pro mě „mrtvou“ spící krajinou, která vám brzy zevšední. Moc jsem si přála, aby se to alespoň na chvíli změnilo a PCT pro mě nebylo zklamáním…

Spíme na míli 794 a ušli jsme 16 km.

PCT - 44. den na trailu; zpátky na trail před Kearsarge pass
PCT - 46. den na trailu; míle 800 a neúspěšné brodění White Creek

3 Replies to “PCT – 45. den; dva pasy v jeden den – Kearsarge Pass, Glen Pass”

  1. MaXXova Lucka says: Odpovědět

    Tyhle pocity jsou jen docasne a jakmile prejdete Sierru,tak budes zase stastna a spokojena. Moc vas oba obdivuju,vase vule je uzasna. Drzim pesti!!

  2. Eva Švanda says: Odpovědět

    Leni,jste neskutecne statecni a vase vytrvatost je podle me nekonecna…Az bude doma a kolem vas vse co je jiz soucasti naseho zivota a neseho pohodli,uvedomite si co jste vlastne na tak tezke ceste dokazali!
    Neskutecne si vas vazim,drzte se!Vy to date!

  3. Ahoj, dobre bojujete! Neboj, za chvíli se prestanes tolik bat a budes si to uzivat! zasnezene kopce maji svoje kouzlo. A to zadostiucineni, kdyz vybojujes dalsi etapu! A hlavne se Leni muzes tesit na to, ze jak bude snih odtavat, tak vsechno pokvete a vy pujdete cely Oregon a zacatek Washingtonu v nekonecnem jaru! Nam to vsechno kvetlo az do pulky srpna. Vydrzte a uzivejte si to, Petr+Oli+Terka PS: Kdyz koukam na ty vase obliceje, tak si myslim, ze trail uz vas prijal a jste regulerni HIKERTRASH! 🙂

Napsat komentář