PCT – 49. den na trailu; Mindesten v Nevadě, Echo Lake, hledání cesty k cestě

Tomáš už od šesti od rána dělal videa. Vstávali jsme v sedm, balili a šli na snídani. Byla úplně obyčejná, ale alespoň něco 🙂
Pro naši další cestu jsme hledali místo, které bude v nadmořské výšce pod 8 000 stop a zároveň bude blízko nějakého města v Nevadě, kam jsme si potřebovali poslat steripen. Rozhodli jsme se, že se na trail vrátíme překročením Ebbetts Passu.

Při balení jsem zjistila, že mi chybí tričko s krátkým rukávem. V pračce ani v sušičce jsem ho včera nenechala. Muselo se ztratit před tím. Aktuální stav je, že z původních dvou triček nemám už ani jedno a nosím to, co mi Tomáš našel v hikerboxu. Myslím, že bude stačit 🙂

V jedenáct hodin jsme šli na stopa k blízké benzínové pumpě. Asi po deseti minutách nám zastavili dva hikeři, kteří se akorát vraceli po absolvování jiného trailu. Vzali nás asi sto mil. Hezky jsme si popovídali o cestování a muzice. Doporučili jsme jim, jaké traily mají jít v Evropě. V listopadu přijedou do Prahy, a tak jim udělám předvýběr dobrých pražských pivovarů.

Na další stovku nás nabral další hiker – Peter. Byl to takový týpek, který přijel ve starém autě, řídil bos, poslouchal starý Oasis a jel docela rychle. Auto mělo silný motor a řídil dobře. Až pak jsem si všimla, že má Subaru. PCT šel před několika lety a poradil nám, abychom trail začali na Echo Lake. Vyhodil nás ve městečku Mindesen v Nevadě u pošty. Bohužel jsme u něj v autě nechali tašku s lahví na pití a koláč, ale měly určitě nižší hodnotu než tak dlouhá jízda 🙂 a dobrá rada nad zlato 🙂

Na poště, kam jsme si nechali balík poslat, ho nejdříve nemohli najít, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Ve městě jsme si dali pozdní oběd v mexické restauraci a koktejl. Chtěli po nás občanku na důkaz plnoletosti 🙂

Když si Tomáš na poště vyzvedával balík, oslovila mě paní a ptala se, jestli jsme PCT hikeři. Řekla, že je trail angel a že u ní můžeme přespat nebo si vyprat věci. Poděkovali jsme s tím, že se ještě dnes potřebujeme dostat na trail. Odpověděla, že by nás tam mohla odvést až zítra a rozloučili jsme se. Když jsme šli stopovat, vidíme ji, že se vrací. Rozhodla se odvést nás alespoň na místo, odkud se nám bude lépe stopovat. Velká pomoc!

Poslední, kdo nás ten den vezl, byla sympatická Linda. Tvrdila, že stopaře nebere, ale bylo jí nás líto. Mířila se v parném dni vykoupat k jezeru, a tak to nejdříve vypadalo, že nás vezme jen tam, ale cestou změnila názor a odvezla nás mnoho mil navíc až k trailu. Vyprávěli jsme jí o našich peripetiích z posledních dnů a ona pak najednou řekla, že chce, abychom to, že nás veze takovou dálku nad plán, brali jako znamení od Boha, že je s námi a že se nám už zase bude dařit. Říkala, že nás Bůh má rád a má s námi ty nejlepší úmysly. Moc jsem si přála tomu opravdu věřit. V tu chvíli jsem cítila, že si Bůh vybral Lindu, aby k nám mohl promluvit jejími ústy.

Linda se s námi rozloučila slovy, že jí medvěd nedávno vyjedl věci v její kuchyni 🙂

Dnes nám pomohla ještě jedna paní, která nás zbavila odpadků, jenž u jezera, kde jsme začínali trail, nebylo kam vyhodit. Zdá se to jako drobnost, ale člověk by nevěřil, jak je těžké tady někdy vyhodit odpad…

Po odstopování více jak 200 mil jsme navečer ušli ještě šest. Trail začal kousek od jezera Echo Lake. Jezero lemovaly úžasné dřevěné chaty s velikými okny a balkóny. Představovala jsem si, jak v dřevěném podkroví vyhřátém od hořícího krbu večer usínám…

Místo toho jsme šli nejdříve hezkou pěšinou okolo skal, po dvou mílích byl už trail plný vody od roztávajícího sněhu a večer jsme šli už jen po sněhu. Na štěstí se nám podařilo najít malé suché místo, kde jsme si postavili stan.

V těchto dnech hledám ztracenou vnitřní cestu k mé cestě po Americe.

Spíme na míli 1096.

PCT - 48. den na trailu; odpočinek v městečku Bishop, které nabízí vše, co hiker potřebuje
PCT - 50. den na trailu; sníh, sníh, sníh, rozbité nesmeky, bouřka, Dicks Pass

One Reply to “PCT – 49. den na trailu; Mindesten v Nevadě, Echo Lake, hledání cesty k cestě”

  1. Myslim, ze to psychicky nahoru dolu se stane kazdymu cloveku na ceste-at je jakakoliv a kdekoliv. Proste nejsi doma ve svym okoli…ja jsem si tim prosla na svych pobytech taky. Takovyhle chvile ale urcite prejdou a cloveka hrozne posili…tak hodne sil na prekonani a at je brzy uz jen lip!

Napsat komentář