52. den Te Araroa: Jižní ostrov nás vítá delfíny, slunečným počasím a dechberoucími výhledy; Queen Charlotte Trail (1771 km)

V osm jsme nasedli na katamarán, který nás za 90 minut odvezl na začátek trailu. Jsme sice již na Jižním ostrovu Nového Zélandu, abychom se ale dostali na začátek trailu Te Araroa, potřebujeme jet lodí ještě další hodinu a půl. Je to paradox, protože se jakoby vracíme, odkud jsme včera přijeli, ale jinak to udělat nejde – trajekt staví jen v přístavu Picton – my bychom byli bývali potřebovali, aby nám zastavil dříve a my se teď nemuseli vracet. To ale nebylo pochopitelně možné.

Dle výkladu, který jsme při cestě na katamaránu měli, by toto měla být jedna z největších lodí na světě – vejdou se na ní 4000 lidí.

Cestou jsme viděli čtyřmetrové delfíny! Delfíny jsem naživo v přírodě viděla poprvé. V tu chvíli jsem si pomyslela: „Sakryš, tak za ten pohled mi to všechno stálo!“ Bylo úžasné vidět, jak si před námi dobrovolně hrají naprosto svobodná zvířata.

Track Queen Charllote začíná na místě, kde se poprvé vylodil Cook. Už když jsme vystoupili z lodě, cítili jsme se jinak. Moře bylo blankytně modré, pláž oblázková, okolí pomníku působilo velice upraveně a maorské sochy mu dodávaly na exotičnosti. Hlavní dominantou místa byl bílý monument.

Slunce pálilo a hlasitě cvrkaly cikády. Opravdu jsme si připadali jako bychom přistáli v jiné zemi.

… radost nám zhatila polomrtvá slepička, která ležela u památníku a na první pohled bylo vidět, že se cítí hodně špatně. My ji ale pomoci nemohli. Napadlo nás, že se mohla přiotrávit, protože jsme nezaznamenali žádné zranění ani krev, ale nemáme pro to žádné důkazy. Jedna paní ji odnesla do křoví…

Památník – a od té chvíle začaly problémy s Maory

Celý den jsme šli po velice pěkném upraveném trailu. Každou chvíli se nám naskytly dechberoucí výhledy na oceán.

90% času jsme trávili sami. Výjimečně jsme potkali jiné turisty – po většinu starší lidi (v důchodovém věku) nebo děti, kteří zde trávily prázdniny. Podél trailu stálo mnoho „prázdninových“ domů.

Trail byl perfektně zajištěný z hlediska toalet a sezení, které jsme potkávali téměř na každém kroku. Informační desky poskytovaly podrobné informace o historii i současném životě zdejší fauny a flóry.

K dispozici bylo několik kempovišť – buď státních nebo soukromých. I na státním kempovišti byl vyžadován poplatek 6 dolarů / noc / osobu – a to navzdory tomu, že jsme si již koupili pasy na to, abychom zde mohli na státních kempovištích a chatách být 😨 Tzn. platí se za převoz na začátek trailu (50 dolarů/os.), za „vstup“ na trail (25 dolarů/os.) a 1 – 2 noci v kempu (6 dolarů/os., eventuálně soukromý kemp od 15 dolarů/os. a noc)

Na dnešek jsem dělala chleba se sýrem a marmeládou, ale trochu se nám od marmelády „rozmočil“ 🙈, takže jsme si dvakrát nepochutnali. Přesto jsme ho z 90% snědli, abychom neplýtvali – zítra už si dáme něco dobrého 😋

Trail jsme si dnes opravdu UŽILI. Stále bylo se na co dívat a letní počasí bylo naprosto exkluzivní. Ohromně si vážíme toho, že máme tak báječné počasí!

Tomáš se dneska konečně i vykoupal. Krásná průzračná voda k tomu přímo vybízela.

Je léto a vše tu kvete. Kocháme se. Hlavně dnes – pohodová cesta nám dávala dost prostoru koukat se více kolem sebe a užít si den.

Soukromý kemp – došli jsme sem moc brzy, a tak jsme zde nezůstali na noc.

Úhlavním nepřítelem jsou zde tyto borovice, které usilovně likvidují, protože ničí původní panoramata a „děti by jim vyčítaly, kdyby se borovic nezbavili“.

No hlavně, aby jim budoucí generace nevyčetla spíš použití jedu 1080, který otravuje vodu a dle PETA může přispívat ke vzniku rakovinotvorných onemocnění.

Dnes jsme si pro spaní vybrali státní kempoviště. Je zde přístřešek s lavicemi, venkovní stůl a sezení, místa na spaní a voda – takže perfektní zázemí pro hikery 😊

Večer jsme se s Tomášem shodli, že se už oba těšíme na noc ve stanu 🙂 Venku je teplo i večer, a tak by se nám mělo spát dobře.

Když jsem šla večer na záchod, viděla jsem kromě myši a slepic i tři posumáky. Vůbec se nebojí. Seděli a čuměli na mě – kousek od našeho pověšeného jídla. Tak ho šel Tomáš ještě raději pověsit trochu jinak – aby odolalo jak slepicím, tak posumákům 😅

Zítra se těším, ze budu zase celý den s Tomášem – i když jsme spolu denně již 51 dní 😍

51. den Te Araroa: Cesta trajektem na Jižní ostrov 🛳; ZERO DAY to Picton
53. den Te Araroa: Nejlepší burger na Zélandu (zatím) a nevydařené spaní; Queen Charlotte Trail 2, Black Rock, Anakiwa, Queen Charlotte Tavern (1771 km)

3 Replies to “52. den Te Araroa: Jižní ostrov nás vítá delfíny, slunečným počasím a dechberoucími výhledy; Queen Charlotte Trail (1771 km)”

  1. Jana Macinauerova says: Odpovědět

    Ta posledni veta je TOP!

    1. ❤❤ Tomáš je světec. Minule jsem mu říkala, že je fakt divnej a on mi odpovedel: “ Ty jsi zase každý den do 15h nasraná“ 😂😂😊 a měl recht 😂😂😂

  2. Jižňák zatím vypadá idylicky, určitě příjemná změna – víkend u nás pomalu končí, tak hurá příští týden doma i na trailu 🏝🏜

Napsat komentář