Vyšli jsme až před sedmou, protože jsme za pár minut museli sundat ponožky a vložky z bot a začít brodit řeku. V USA jsme se naučili brodit řeky v kvalitních botách – žádná obuv do moře apod., která vám znejistí krok.
(Večerní zachycení vačice – noc předem)
Řeka byla moc pěkná a dá se říct, že jsme si to i přes studenou vodu užili. Kromě jednoho hikera jsme nikoho jiného nepotkali. Společnost nám udělali jen dva velcí úhoři, které jsme v řece viděli.
Na štěstí se zdá, že je docela sucho, a tak bylo i tady relativně málo vody a šlo se pěkně.
Na konci bylo malé přístřeší, kde jsme se převlékli do suchého a vydali se na další část trailu, která vedla po hezké lesní pěšině.
Podél cesty se ozývaly zvuky, až z roští vyběhlo úplně maličké růžové prasátko. Bylo děsně legrační. Věděli jsme, že bude poblíž jeho máma, tak jsme se klidili z cesty 😉
Pak vedl trail kolem starých obydlí – farem… okolo se válelo dost bordelu „jako u Cikánů…“. Když jsme svačili, viděli jsme v ohradě honit se tři psy, tak jsme raději pokračovali dál. Také jsme viděli pána, který venčil psy tak, že jel autem a oni za tím autem běželi…
Kromě psů jsem konečně spatřila barevné papoušky, ale zatím jen jednou 😉
Po cestě jsme míjeli nabídky ubytování pro hikery. Návštěva ubytování ale nespadala do našeho časového rozvrhu.
Asi 15 kilometrů jsme šlapali po silnici. Jediné, co v tu chvíli vidíte, je nekonečný bordel v pangejtech. Přemýšlela jsem, jestli mám zapotřebí jít trail, kde koukám tolik hodin do příkopu na odpadky… To si doma můžu vysypat popelnici na chodník a mám ten samý zážitek.
Dnes jsme viděli hodně zdivočelých prasátek 😊
U cesty občas vidíme samoobslužné stránky se zeleninou nebo květinami.
Po obědě jsme přišli do menšího zálivu.
Na místě se s námi dal do řeči jeden pán a když viděl, že jíme na zemi pod stromem, pozval nás k němu domů na kafíčko.
Pak nám ukázal u jeho domu místo, kam chodí od mala krmit úhoře. Bylo jich tam snad 50 kusů. Tomáš se na ně šel podívat a bohužel ho trochu kousli 😂 Byl to zážitek vidět tak krásné ryby pohromadě. Některým muselo být víc jak 30 let.
Odpoledne se cesta změnila a konečně jsme šli pěknou přírodou. Jako na trailu!
Kvůli nemoci Kauri stromů si desinfikujeme boty a hůlky několikrát denně.
Odpoledne byla cesta moc hezká. Navečer nás dovedla na kempoviště, kde se dalo zdarma legálně spát. Nechyběla ani pitná voda.
I když bylo teprve po páté, zakotvili jsme to tady. Další úsek bez možnosti spaní byl přes 10 kilometrů dlouhý a to bychom už nezvládli.
Navečer jsme šli pěkným pralesem.
Nikdy nevíš, do jaké ohrady tě dovede cesta 😉
Když jsme si večer chystali vodu na další den, viděli jsme v lese nějaké zvíře. Zasvítili jsme na něj. Byla to pravděpodobně vačice, která se chtěla napít ze stejného kohoutku, kterým se natáčela i naše pitná voda. Když jsme jí to znemožnili, začala ve tmě u stanu vydávat dost strašidelné skřeky.
Dnes jsem velkou část dne na trail nadávala. Hlavně na chození po silnici, čumění na odpadky, dívání se na hromady bordelu na farmách. To je to, za čím jsem sem letěla 24 hodin?… později odpoledne jsem se dozvěděla o výbuchu sopky na asi 500 kilometrů vzdáleném ostrově a o tom, kolik lidí při této nešťastné události zemřelo. Zatímco já se během trailu dívám na odpadky, oni si užívali dovolenou a navštívili atraktivní místo. Bohužel je to stálo život. V to odpoledne jsem si znovu uvědomila, jak je všechno relativní.
Dnes jsme ušli 28 km. Jsme na kilometru 297.