5. den Te Araroa: Nejbahnitější cesta našeho života – zatím… Mud in Tastes Forest (154 km)

Ráno jsme vyšli až v půl osmé. Nechtělo se nám vůbec vstávat a balit. Po šesté se přehnala ještě prudká dešťová přeháňka, byla jsem vděčná, že jsem se probudila do suchého spacáčku a že jsme měli i ostatní věci suché. Venku je vysoká vlhkost.

Navzdory krásnému prostředí chaty jsem špatně spala a ráno mě bolela hlava, takže jsem měla hóóódně pomalý rozjezd. Pan domácí nám dal včera dvě veliké jahody, vzali jsme si je na cestu. Chutnaly fantasticky.Na Cosmic cabin nikdy nezapomenu. Bylo to kouzelné místo, které vždy bude v mém srdci.

(Oficiální kempoviště 500 metrů za chatou. Možnost spát zde za dobrovolný příspěvek.)

Dneska jsme chodili většinu času do kopce a v bahně. Tento úsek je bahnem vyhlášený. Trail vede džunglí, cesta je často úzká, proplítáte se mezi lianami a boříte se v bahně.

Na začátku se asi každý snaží neušpinit, ale po čase to vzdáte. Já jsem navíc spadla, takže jsem měla bahno na batohu, zadku a o botách ani nemluvě. Prales jako takový byl krásný, ale člověk se musel 100% soustředit, kam šlape, a tak jsme se přírodou ani nenechali.

Zvířata nepotkáváme žádná. Za celou cestu jsme viděli lasičku a pár ptáčků. A Tomáš měl za tričkem trochu děsivě vypadajícího pavouka.

Ke svačině jsme měli bagety, sýr, hořčici a avokádo. Vynikající kombinace.

17 kilometrů jsme šli skoro 9 hodin. (Délka trailu v hodinách, která se uvádí na ukazatelích u cest, tu opravdu odpovídá a rozhodně není dobré podceňovat traily v lese jako je tento.) Cesta byla vyčerpávající a náročná. Už bych si to nechtěla nikdy zopakovat, bahno bylo všude!

Navečer jsme na štěstí vyšli z lesa na pastviny a těmi došli na cestu až k místu, kde nechávají stahovat hikery za dobrovolný příspěvek.

Trail se značí oranžovým trojúhelníkem.

Tady už nám bylo hej 🙂

Došli jsme akorát včas, abychom si vyprali věci a ODBAHNILI se. Bylo po šesté hodině a my jsme se chtěli natáhnout na zem na sluníčko a ležet si JEN TAK. Aspoň pár minut… v ten okamžik se bohužel objevily mouchy, kterým se říká písečné mušky. Jsou to asi 2 mm maličký černí broučkové, kteří na vás začnou dělat nálety, po nichž vám na kůži zbyde mnoho krvácejících ranek. Kromě nich tu jsou komáři, kteří vás sežerou i přes síťku stanu – stačí si položit nešikovně ruku. A také jsme našli už dvě klíšťata! Podle Googlu jsou zdejší klíšťáci nakažení nemocemi jen zřídka…

Když nás začaly žrát písečné mouchy, postavili jsme jako obranu před nimi stan a chvíli se natáhli. K večeři jsme si uvařili nudle. Dnes jsme potkali jen jednoho člověka. Máme stejné tempo jako Francouz, který se k nám první den připojil na pláži a i dnes s námi spí na kempovišti. Zítra jdeme celou cestu po silnici. Po tom dnešku mi to snad už ani nevadí. My si chceme všechno poctivě odmakat a odejít, ale chápu i ty, co části po silnici odstopují – hlavně, když se vám i řidiči sami nabídnou, že vás svezou.

Dnes jsme ušli 18 km. Jsme na kilometru 154.

4. den Te Araroa: Trail magic útočí a šílená cesta s dobrým koncem. Raetea Forest, Space Cabin (136. Km)
6. den Te Araroa: Zapeklitý den. Omata & Puketi Forest (187 km).

Napsat komentář