69. den Te Araroa: Úspěšné přechody vody & balíme to dřív…; Taramakau/Otehake River Ford, Otira River, Flood Damage, Morrison Footbridge (2148 km)

Ráno mě z postele tahal Tomáš. V noci by se spalo docela dobře, ale nejdřív jsme větrali kvůli kouři z otevřeného ohniště – hodně moc načichla od kouře nafukovací matrace Tomáše, co spal nahoře, a pak jsem se celou noc průběžně budila, abych zkontrolovala, jestli mi po hlavě neleze myš 🤣

Myši jsme slyšeli večer. Běhaly a pískaly na trámu nad námi, ale k našim pelechům se nepřiblížily. Opět zbytečná hysterie díky Guthooku. Jak jsem už psala, člověk se musí mít na pozoru, čemu v poznámkách pro hikery veřit a čemu ne. Chata měla i na dveřích napsáno slovo „rat“… na druhou stranu myší známky jsou tu opravdu všude, ale není to tak, že by na nás myši útočily 🤣🤣🤣🙈. Jak můžou Kiwáci myši a potkany vyhubit v přírodě, když je nedokáží vychytat ani v chatách? Protože to prostě nejde…

Po 7 hodině jsme už brodili první řeku. Proud byl silný, a tak jsme šli ve formaci ve třech. Vepředu Tomáš, za ním já a za mnou Američan. Většinu dalších přechodů řek jsme již chodili samostatně. Tomáš nabral v USA s řekami mnoho zkušeností a teď se nám to hodí ve výběru nejvhodnějšího = nejbezpečnějšího místa pro přechod vody. Opravdu platí, že co tě nezabije, to tě posílí… Dnes jsme šli proti proudu řeky i 500 m, abychom vybrali nejvhodnější místo, ale vyplatilo se – vodu jsme relativně v klidu přešli. I když řeka na první pohled vypadala „mírumilovně“, byla ve skutečnosti hluboká a jakmile jsme ji měli pod pupík, už jsem sílu jejího proudu cítila intenzivně.

Byli jsme rádi, že jsme mohli pomoci Američanovi s přechodem vody, ze kterého měl veliké obavy. V aplikaci lidé varovali před tím, aby se ramena řeky přecházela za jiného než jasného počasí a také psali, že zde při „crossingu“ vody v roce 2016 zemřel běžec. Teď v lednu minimálně dva lidi, kteří zůstali „uvěznění“ mezi rameny řeky, evakuovali helikoptérou.

Wau.

Ráno se údolím valila mlha. Za ní už prosvítala blankytně modrá obloha a páru postupně rozpouštělo sluníčko. Voda měla krásnou kovově modrou barvu. Nevybavuji si, že bych takovou barvu vody někdy viděla. Opravdový vizuální zážitek. (Fotky na blogu – PCT a NZ – neupravuji a fotím za běhu, ani to není můj koníček a ani nebude, fotím jen „dokumentačně“, mám to za vteřinu vyfocený a musím běžet a fotky nemají žádný úpravy jako filtry apod. Max jsem si dřív retušovala bradavky 🤣🤣🤣🙈🙈🙈🙈 – bohužel je tu i 37 C a je mi trapný, že nemám spodní prádlo, ale v tom vedru bych chcípla s další vrstvou. Takže pardon 🙈🙈🙈🙈, je mi to samotné opravdu hloupé, ale potřebuji se v pohybu cítit naprosto volně… aneb od barev ke spodnímu prádlu 😇😅)

Celý den jsme šli sami jen s Američanem (ano, na jména jsem marná 🙈,) , který se od nás podruhé hodině odpojil. Byl z Kalifornie a vystudoval extrémně prestižní vysokou školu. Byl neuvěřitelně milý a zajímavý, ale bohužel extrémně politicky korektní – díky tomu, co se teď v Kalifornii děje 🙈 Prosím, zachovejme si naši otevřenou držkatou českou povahu 🙏🙏🙏 Nadávání po hospodách je tutově lepší než pokrytecká korektnost 🤔 Každý den jsem pyšná na moji zemi a na můj původ.

Údolí, kde tekla voda, bylo několik kilometrů široké. Řeku tvořilo pár ramen, která tekla mezi bílým kamením.

Část dnešního trailu sebrala v minulosti povodeň. Sesunuly se celé kusy půdy, vyvrátily se stromy. I proto patřil dnešní trail k těm nejhůře značeným. Hledání cesty nám dávalo zabrat. Musíte se koukat pod nohy a zároveň odhadovat, kudy to nejlépe půjde jít. To dělá všechno Tomáš. Těžko se to popisuje, ale je to fakt těžký hledat půl dne cestu a část dne hledat místa na bezpečné přechody řek.

V jednu chvíli jsme se ocitli na místě, kde trail voda vykousla a kus země – trail – se úplně sesunul – zmizel. Museli jsme se prodrat bushí, abychom se dostali dál. Řeka v této části byla azurově modrá a kapradiny, které do ní rostly, působily exotickým dojmem. Přišla jsem si jako při objevování nového ostrova. Zní to romanticky, ale byl to pěkný vopruz lézt přes pavučiny a popadané stromy a trní 😆

Na kamenech jsme super pomalí.

Když jsme se po obědě dostali na cestu, která vedla po pastvině, věřili jsme, že máme vyhráno. Sice jsme přecházeli několik potoků zrovna, když jsem si vyždímala ponožky 🙈, ale šlo se konečně svižně. Bohužel jsme se mýlili. Trail nás brzy zavedl do lesa na cestu – necestu. Plácali jsme se přes popadané stromy, prudce do kopce a z kopce, strmými cestičkami, bahnem… po náročném dni jsme toho měli už docela po krk.

Některé cesty jsou v tak katastrofickém stavu, že si myslíme, že tudy nikdo nechodí. Tady se šlo dostat na silnici a věřím, že si hodně hikerů vybere cestu stopa nebo chůze po dálnici a tudy nikdo nechodí. Byl to naprosto příšerný trail.

Od 7:10 do pěti jsme ke všemu měli mokré ponožky a boty. Těšili jsme se, že nám boty vysuší sluníčko, ale po obědě se zatáhlo a na obloze se tvořily tmavé mraky…

Když jsme došli další náročnou sekci a viděli jsme, že je to k chatě ještě 12 kilometrů náročným terénem, kde pravděpodobně nebude možnost postavit stan, rozhodli jsme se to zakotvit blízko řeky a celkově si odpočinout. Dnes už toho na nás bylo dost.

Postavili jsme stan a schovali se v něm před muškami. Člověk si tady nemůže ani sednout nebo lehnout do trávy, aniž by do minuty nebyly na něm. Kazí nám to radost z oblíbených letních aktivit jako se někde chvíli vyhřát na sluníčku, usušit si nohy, najíst se… všechny pauzy zkracujeme na minimum.

Kromě jedné slepice a pár krav jsme ani dnes neviděli žádná zvířata. A dneska ani žádné ptáky… doma na balkoně mám krmítko a za den toho teda vidím víc 😂😂😂🙈🙈🙈

Zítra nás čeká posledních 24 km před Pasem St Arthur. Kéž se nám tato sekce podaří dojít již zítra.

68. den Te Araroa: Těžší úsek, než jsem doufala & povodněmi zničený trail; Cameron Hut, Harper Pass, Locke Stream Hut (2126 km)
70. den Te Araroa: Coasttocoast & Co tě nezabije...; Coast to Coast 2020 Race Running Part, Deception River, Goat Pass, Bealey River, Arthur's Pass (2172 km)

One Reply to “69. den Te Araroa: Úspěšné přechody vody & balíme to dřív…; Taramakau/Otehake River Ford, Otira River, Flood Damage, Morrison Footbridge (2148 km)”

  1. Po přečtení nadpisu jsem se lekl, že balíte celý výlet 🙂
    Dopolední fotky mají super atmosféru. Úplně jako bych tam byl. Docela by mě zajímalo, jestli je to skutečně výrazně víc poničené, než jak to bylo před 2 lety. Ale jisté je, že vody máte víc a tím je to celé náročnější. A jestli to chápu správně, tak vy jste šli přes Flood Track, že? Ten my jsme obešli po silnici (asi 3 km, až k pěšímu mostu), protože Kanaďani říkali, že je to tam nějaký hrozný. Tak možná to byl ten nejhorší úsek?

Napsat komentář