45. den Te Araroa: Vydáváme se do hor; Tararua Day 3, Te Matawai Hut (1350 km)

Ráno mě probudila siréna. Okamžitě se mi do těla vyplavil adrenalin, takže jsem byla probuzená jako bych si dala 5 kafí 😂😂

Musíme si zjistit, jestli se tu pro každou událost používá jiný druh sirény, protože takhle narychlo člověk neví, jestli hoří, je zemětřesení (to bych si asi všimla 😂) nebo přišla Tsunami… a je to dost nepříjemný pocit. Další věc, co si možná ne každý v Česku uvědomuje – tento druh hrozeb se nás téměř netýká – supervulkán v Německu má ještě určitě dost času k nějaké reakci 😅. (Pozn. dodatečně jsme si zjistili zvuk sirény pro požár a zemětřesení a každá zní skutečně jinak. Ve Wellington bylo zemětřesení o síle 7,8 v roce 2016 – takže je to zde opravdu aktuální… info o menších „průběžných“ zemětřesení jsme tu četli již několikrát.)

Chvilku jsme vyčkávali a dívali se na mobil, jestli se něco nestalo, ale nic jsme nenašli. Pak siréna přestala a znovu se zapla už jen na chvíli – šlo asi „jen“ o požár. UF.

Z kempu jsme vycházeli v sedm s cílem dostat se co nejdříve zpátky na trail – 6 km. Nejdříve jsme šli po silnici, a pak zkoušeli stopovat. Na štěstí nám hned zastavila jedna starší paní a po ní nám zastavil mladý pár, který k našemu velkému ŠTĚSTÍ jel dnes do hor hikovat, a tak nás vzal přesně tam, kam jsme potřebovali. Ušetřili nám skoro hodinu a půl cesty… silnicí navíc nikdo nejezdil, měli jsme obrovské štěstí.

V 8:20 jsme vystartovali. Sekce, kterou jdeme teď, je specifická tím, že je hodně hornatá a strmá, takže se tu fakt blbě hledá místo na stan. Po trailu jsou rozeseté chaty a člověk musí doufat, že se do jedné vejde. U té dnešní by to neměl být problém, ale zítra jsou v rozumné vzdálenosti jen chaty pro 6 + 2 lidí, takže se dá čekat „boj“ o místa na spaní. (Asi by se to „nějak“ vyřešilo, kdyby místo nebylo, ale máme před sebou těžší úsek a je lepší se v noci vyspat 😅)

Škoda, že u chat neexistuje rezervační systém, aby měl člověk jisté místo a celý den nemusel přemýšlet, co bude dělat, když tam bude plno. Navíc i podvědomě spěcháte, dáváte si méně pauz a ženete, abyste měli kde spát…

Značení zde není vychytané jako v Česku. Dvě odlišné trasy značí 1 barva. Na křižovatce pak máte problém 🤣😅🙈

My jsme šli dneska svižně, i když jsme šli většinu času do kopce a dlouhou dobu jsme strávili v bahně. Po včerejšku už nás ale bahno tak netrápilo. Cítili jsme vděk, že neprší. Čím dřív přestanete bahno řešit, tím dřív se vaše chůze stane plynulejší a rychlejší. Na druhou stranu to neznamená, že bychom v bahně chodili bez rozmyslu – díry jsou často hluboké tak, že bychom tam zájeli nad kotníky – už jen hůlky se špatně vytahují. Úplně je to vcucne 😐

Z diskusí, které tu s „Kiwáky“ vedeme, vyplývá, že je pro ně bahno jako pro Španěli siesta nebo pro Italy pasta. Prostě to k nim neodmyslitelně patří a vůbec nedokáží pochopit, co se nám na tom nelíbí… jakmile si na bahno mezi „domorodci“ trochu zaláteříme, často trochu ochladnou vztahy 😅 Mít tu mokré nohy nebo boty od bláta, je prostě na denním pořádku…

(Mimochodem tu místňáci často chodí v holinkách nebo naboso – i třeba do obchodů… I jsem v supermarketu viděla člověka v županu nebo děti v pyžamech, ale to beru jako výjimku 😂😂)

Dnes to byl opravdový TRAIL. Cestička nás vedla lesem – bushí, která v závěru vypadala jako z pohádky. Pána prstenů si sice nepamatuju, ale někdo v komentáři v naší aplikaci napsal, že je to tu jako hobitín 👍

Na chatu jsme dnes přišli už okolo druhé. Další dvě hodiny jsme tu byli sami a náležitě si to užili. Připravili jsme spaní, najedli jsme se a vysušili boty a ponožky. Tomáš si přelepil tejpy, a pak jsme odpočívali…

A jedli 😋 Dělala jsem veganské burgery z řepy z polotovaru, stačilo osmažit.

Postupně se dotrousilo ještě 11 lidí devíti národností. Jak už se mezi sebou částečně znali, bylo tu první dvě hodiny docela rušno, ale v devět už část z nich spala. Lidé jsou tu vážně disciplinovaní! Překvapilo mě mile, že si všichni venku nechali boty… 👍Na chatě teď spí tyto národnosti – my 😀, Německo, Belgie, Holandsko, Francie, Británie, JAR, Austrálie a paní z Nového Zélandu. Oproti venku je tu opravdu veliké teplo, a tak jestli nebude někdo chrápat nebo tu otravovat myš, mohlo by se spát dobře. Část hikerů chce vstávat již v 5:30, tak se k nim asi přidáme.

Zítra nás čeká výstup na nejvyšší kopec – v rámci tohoto místa, doufáme, že bude hezké počasí 😊 Večer bychom měli spát v chatě, kde je ale místo jen pro šest lidí… a tak se možná pokusíme dojít k další chatě. Uvidíme 😊

… připadáme si tu s Tomášem jako na lyžáku, i když vzhledem k našemu věku bychom pro ostatní byli spíš jejich učitelé 🙈😅😂😂😂

A ještě jedna romantická 😍 – náš zítřejší první cíl.

44. den Te Araroa: DÉŠŤ & bahno - novozélandské kombo; Tararua Day 2, Mud…, Makahira Center, Levin (1536 km)
46. den Te Araroa: Jedna z nejhezčích scenérií trailu & zvykáme si na chaty; Tararua Day 4, Dracophyllum Hut, Nychols Hut, Mt Crawford, Waitewaewae Hut (1570 km)

2 Replies to “45. den Te Araroa: Vydáváme se do hor; Tararua Day 3, Te Matawai Hut (1350 km)”

  1. Ahoj Lenko a Tomáši, díky za inspirativní blog a videa. Díky Vašim radám jsme se vyvarovali spoustě chyb. Např. boty Salomon Speedcross 4 se nám velice osvědčily. Zvažujeme zakoupení stanu vyrobeného z Cuben fiber – Dyneema. Rozhodujeme se mezi Zpacs Duplex a Tarptent Stratospire Li. V návaznosti na Vaše video, kde poukazujete na nízkou životnost Cuben fiberu, respektive pytle z tohoto materiálu, máme obavy, zda se podobné opotřebení neprojeví i na stanu. Protože sami používáte Zpacs Duplex, můžete nám tento stan doporučit? Děkujeme předem za odpověď a těsíme se na další příspěvky. Dušan a Janina

  2. Ahoj Janino a Dušane,

    pokud chcete stan o cca 500 gramů lehčí, tak je to právě Cuben, nic lehčího není. Za nižší váhu je však nutné zaplatit – je dražší a také citlivější (horší proti oděru, ale zase lepší v tahu). Cuben stan tedy doporučuji pro případy, že chcete co nejlehčí a k vybavení se chováte rozumně (tedy žádné trní, oheň… jo, a nemazat se DEET – ten žere některé plasty…a nejsem si jist, zda mezi ně nepatří i tento… a zkoušet to nechci:-)
    ).

    Zda Duplex, nebo Stratospire? To je asi individuální volba. Osobně jsme měli právě Stratospire 2 ze silnylonu, tak snad mohu porovnat. Kromě hmotnosti (i u cuben verze) je tu rozdíl v tom, že Stratospire je plný 2-stejný stan, zabírá více místa na stavění (užitných prostor je však stejný)… My bychom volili stále Duplex, jelikož s větším stanem se pak hledá hůře místo na spaní… a váha je váha:-)

    Ten stan vydrží minimálně 200 nocí, ale dle péče si myslím že 350 by dal také… výhodou totiž je, že případné dírky se dají jednoduše zalepit cuben páskou.. Máme jeden stan právě 200 nocí a stále drží, pro NZ jsme si však pro jistotu nový (silný vítr, hodně deště).

    Kdy budete stan kupovat? Klidně mohu oba dva stany převést pro srovnání.

    PS: Mám takové tušení, že na pytle používá Packs horší kvalitu Cubenu.

Napsat komentář