U vodopádů se spalo skvěle. Poslední dobou se nám díky veliké únavě spí výtečně vlastně pořád. Spíme jako zabití.
Dnes jsem se těšila na část Oregonské padesátky a říkala jsem si, že by to mohl být takový ten den za odměnu 🙂 Tomáš včera dokonce zmínil, že by se nám zbývajících 44 mil mohlo podařit ujít najednou celých!
Ráno začalo slibně. Několik mil jsme šli totiž z kopce 🙂 Pak jsme se sice chvíli zdrželi přelézáním řeky přes kládu, ale trail pokračoval docela po rovině v nenáročném terénu.
Po té jsme museli přelézt ještě jednu řeku – lezení přes klády ve výšce, kdy pod vámi hučí řeka, zrovna nemiluji – a od té chvíle se sen o Dnu za odměnu rychle rozplynul…
Několikrát jsme šli dlouhým stoupákem nahoru, cesta byla technicky náročná. Oregonská padesátka se chodí po úzkých cestičkách po hřebenech hor, a tak jsme se docela zapotili. Rozhodně to není „chodníček“ po rovince – to by mělo být až posledních 11 mil, které nás čekají zítra.
Cestou nás potěšily alespoň borůvky 🙂 Je jich tady několik druhů.
Našli jsme i oranžové maliny 🙂
Navečer jsme se přiblížili oblasti, kde byl také požár – tentokrát ho měli ale pod kontrolou…
Letící helikoptéra v dálce hasí zbytky ohně.
Večer jsme se myli a nabírali vodu u jezera, u kterého se díky požáru nemohlo bohužel stahovat, ačkoliv tam byly úžasné spoty, žádní komáři a voda byla chuťově výtečná a teplá jako kafe. Myslím, že se hasiči báli, aby se v jezeru někdo nekoupal zrovna, když s helikoptérou nabírali vodu.
Značení a informace o ohni je jako vždy perfektní.
Nevím, jestli to bylo tím zklamáním, ale dneska se nám dobře nešlo. Míle neutíkaly a ještě ve dvě jsem si říkala, jestli dáme alespoň těch našich standardních třicet. Taky mi díky únavě začal trochu stávkovat Tomáš. Poslední dobou nás oba hodně moc bolí paty, v našich botech na ně jsou silné dopady. Naštěstí jsme se vyburcovali a ušli alespoň 34 mil. Do Cascade Locks nám jich zbývá ještě 11.
Spíme na míli 2 133 a ušli jsme 53 km.