Na Pacific Crest Trail – Pacifické hřebenovce jsem si vychytala vlastní systém týkající se stravování na trailu. Systém vychází jak z mého 5měsíčního pobytu v americké divočině (4 měsíce v roce 2017 a 1 měsíc v roce 2018), tak je výsledkem mých mnohaletých cestovatelských zkušeností. A je nejlepší. Teda pro MĚ 🙂 Chápu, že ostatní mohou mít jiné návyky pramenící z jiných potřeb, než jaké mám já a můj manžel. Proto prosím berte informace níže jako mé tipy – nepopírám, že váš systém je lepší a nechci se o tom ani přít v diskusi. Ráda však přijmu pozitivně mířené rady – člověk se přece učí celý život 🙂 Co fungovalo na Pacific Crest Trail – Pacifické hřebenovce by mělo fungovat v USA obecně (na CDT, AT, …).
Dobré jídlo je pro mě podmínkou toho, abychom si pobyt v přírodě užili. Tři dny se může člověk „ošidit“, ale 4 měsíce to už nevydrží 🙂 A ani není důvod se omezovat, pokud například nemáte hodně omezený rozpočet. Dobré jídlo je nejen podmínkou pro dobrou fyzickou kondici, ale má i lví podíl na našem psychickém rozpoložení.
Máte nabalené chutné a kvalitní jídlo a těšíte se do přírody? To všechno si neužijete s těžkým batohem.
Jaké vybavení máme my, se můžete podívat ve videu v odkazu níže. Video je z roku 2017. V roce 2018 jsem vybavení ještě vylepšili a hlavně odlehčili. Začali používat lehčí batoh, změnili čelovky atd. V USA jsme se naučili, že vědomosti se mají sdílet – a to i když vás cesta za vytouženým ideálem stála mnoho času a peněz. My pro tento okamžik náš ideál máme – a v odkazu sdílíme. Budeme rádi, pokud vám to POMŮŽE. Seznam vybavení na Pacific Crest Trail – Pacifickou hřebenovku z roku 2017 – ZDE. Seznam vybavení z roku 2018 – ZDE.
Lehký batoh vám také umožní vzít si více jídla z hiker boxu – viz text níže. Jsem zastáncem ultra lehkého stylu (UL), avšak u jídla to beru trochu s rezervou v tom smyslu, že pokud mám možnost, koupím si raději chléb a sýr, než abych si k večeři dala instantní nudle (jsou sice lehčí, ale nemají tolik energie a neudělají mi takovou radost).
Omezení dovozu potravin do USA
Pozor, pro dovoz potravin do USA platí poměrně přísné restrikce. S sebou nesmíte vozit např. podomácku připravované potraviny, čímž odpadá možnost si jídlo nasušit doma. (Ano, znám hikery, kteří to riskli a jídlo z Evropy provezli, ale jsem proti tomu porušovat zákony země, jejíž chci být hostem). Více informací o dovozu potravin do USA najdete ZDE a ZDE. V Americe koupíte opravdu všechno, proto si myslím, že je zbytečné si s sebou potraviny vozit. A my objevili i značku instantních potravin, která chutná opravdu jako domácí jídlo, a tak bych neměla obavy, že se jí člověk přejí třeba jako se nám to časem stalo u výrobků zn. Knor.
Vitamíny si s sebou neberte
My jsme si s sebou vezli vitamíny a mineráli (např. železo, vitamín C, B12), což se ukázalo jako zbytečné, neboť téměř všechno jídlo je v USA obohaceno o vitamíny a minerály. I jídlo jako sušenky a další sladkosti má v sobě tyto prvky přidáno, aby se výrobci mohli na obalu chlubit jeho prospěšností pro vaše zdraví 🙂 Z našeho spektra doplňků jsme si díky absenci čerstvé zeleniny ponechali jen kyselinu listovou. A Tomášovy doplňky stravy na bolavá kolena.
Z čeho se skládá naše vaření
Co s sebou ale asi určitě budete mít, je vaření. Na Pacific Crest Trail – Pacifické hřebenovce jsem vypozorovala velký trend „nevaření“. Hodně hikerů si jídlo neohřívalo a i potraviny, kde se předpokládá, že použijete např. alespoň teplou vodu, nevařili. Např. bramborovou kaši v prášku. Nevaření je rychlejší způsob stravování, zbaví vás gramů za vařič a starostí s obstaráváním plynu. Hodně jsme o této cestě s Tomášem přemýšleli, ale nakonec jsme se u vaření rozhodli zůstat – teplé jídlo vás v zimě opravdu zahřeje, nezúží se vám výběr potravin (např. řadu vážně chutných jídel od Knoru bez vaření připravíte jen s obtížemi – rýže mi ve studené vodě dostatečně nezměkla ani po několika hodinách – a také byly situace, kdy jsme si potřebovali udělat vodu ze sněhu).
Moje vařící sada se skládá z:
- Titanových hrnečků
- Titanové lžíce
- Pokliček
- Vařiče
- Závětří
- Plynové bomby
- Houbičky na mytí nádobí
- Malého zapalovače (i tady se dají ušetřit gramy)
- Sáčku z cubenu, do kterého to všechno dám
I na plynové bombě se dá ušetřit váha! Když víte, že vám zbývá jen kratší úsek cesty, vezměte si z hiker boxu bombu s menším množstvím plynu. Množství plynu se dá změřit tak, že bombu položíte do vody – většina bomb má na sobě rysky, které vám napoví, jak jste na tom s obsahem plynu.
K vaření potřebují nůž – používám nůž Leatherman PS4. Přestože se jedná jen o kapesní nůž, dají se čepelí dělat docela zázraky – porcovala jsem s ním i velkého melouna 🙂 Čepel nože na trailu nemyji, aby ji voda nepoškodila, jen ji otírám dosucha.
Čištění vody a lahve na vodu
Pro čištění vody používám Steripen Freedom, který se nabíjí přes USB (i z tohoto důvodu s sebou nosíme solární nabíječku a akumulátor). Steripen používáme roky a nedáme na něj dopustit. UV světlem bezpečně vyčistíte jen vodu, která není kalná, a proto jsem používala ještě Prefiltr, který jsme si doma z části vyrobili. Na nabírání vody jsme si ještě pořídili uříznuté dno plastové láhve. Když voda stéká například po skále nebo je v místech, kde se špatně manipuluje s celou lahví vody, kalíšek na nabrání využijete. Také ho využijete v místech, kde je voda znečištěná a vy se snažíte nabrat vodu jen z části vodního zdroje a nechcete tam vkládat celou lahev. Prefiltr jsme vytvořili z vnitřní částí Steripenu Prefiltr a pevného igelitového sáčku. V případě velkého znečištění vody jsme jednou na filtrování použili ještě odličovací tampón.
Pro přenášení vody používám půllitrové plastové lahve Nalgena, které neobsahují škodlivý BPA. Ty kombinuji ještě s lahvi zn. Platypus, do které se vejde cca 2, 5 litru vody a pokud ji nepotřebujete, dá se pěkně složit do batohu. Z Platypusu nikdy nepiji přímo a nikdy ji nenechávám na světle, aby se mi do ní nedostaly nečistoty a nemnožily se mi tam. Když mám možnost, obě lahve vypláchnu nezávadnou vodou, abych prodloužila jejich životnost. Například pokaždé, když jsme spali v hotelu, jsme Nalgenu a hlavně Platypus vypláchli nezávadnou pitnou vodou.
Na PCT jsme se nejčastěji setkali s použitím filtru Sawyer. Kromě nepohodlné manipulace je problém v tom, že vám filtr nesmí zmrznout – na horách vás v noci nebo k ránu mráz může překvapit a o filtr přijdete. Jako druhý způsob čištění vody jsem viděla Gravity sytem a už se u některých hikerů objevila i novinka – láhev Katadyn BeFree. S Katadyn se dobře manipuluje, avšak i u ní je riziko zmrznutí, které vede ke zničení filtru. Pokud bych jela do oblastí, kde v noci ani ráno nemrzne (pozor – na PCT v červnu mrzlo až do mínus deseti), asi bych po ní sáhla 🙂
Také do Nalgen nelijeme nikdy nic jiného než vodu, aby se nám v lahvi neobjevila plíseň. Z tohoto důvodu máme jednu pevnější plastovou lahev – např. od limonády, do které si dělám kávu a sladká pití. Láhev jsme např. po 2 – 3 týdnech měnili. Doporučuji koupit láhev s co nejširším hrdlem, aby se do ní dobře sypaly směsi na limonádu a kafe. Zdá se to jako maličkost, ale představte si, že do ní za celý trail nasypete limonádu třeba 3x117x a pokaždé se zbytečně upatláte díky úzkému hrdlu.
Myslím, že je moudré mít s sebou i dvě tři rezervní čistící tablety do vody. Kdyby se vše pokazilo, ať máte jistotu.
Užitečná aplikace Hikerbot
Pro informace ohledně vody jsme používali aplikaci Hikerbot, díky níž mj. víte, kdy je další zdroj vody a zda je vyschlý nebo ne. Pokud chybí informace z aktuálního roku, můžete se orientovat podle informací z předešlých let – pokud není extrémní výkyv počasí, dá se usuzovat, že by vody mohlo být stejně jako vloni tou dobou. Informace o vodě jsou důležité, abyste s sebou nenosili více vody, než potřebujete. Více vody – více váhy – kila navíc. Potkávala jsem řadu hikerů, kteří byli ověšeni plnými lahvemi na vodu, ačkoliv se nacházeli v oblasti, kde byla voda co tři míle. Nám vyhovuje systém, že na tři míle máme každý 0,5 litru vody a jednu limonádu 0,6 litru. Pokud bylo vody málo, brali jsme si Platypus do zad. V jižní Kalifornii jsme každý měli Platypusy dva, později už jsme si nechali lahev jen jednu – vody bylo díky zasněženému roku dost.
Voda v přírodě NECHUTNÁ
Možná by někdo mohl mít romantickou představu, že voda v přírodě chutná pokaždé dobře, ale to je veliký omyl 🙂 Byli jsme v situaci, kdy bylo třeba získat vodu uvařením ze sněhu. Tato voda byla chuťově odporná – jako by se v ní vyvařily součástky z motoru auta (je možné, že voda z čerstvě napadeného sněhu by chutnala lépe. My museli pít vodu ze „starého“ sněhu). Hned za ní byla voda získaná táním sněhu (zastudena – vodu si nabíráte z potůčku z tajícího sněhu), druhá nejméně oblíbená chuť. Následovala voda z barelů, které se nechávaly u cesty v místech, kde žádná voda nebyla. Za vodu jsme byli neskutečně vděční, ale chutnala trochu plastově. Pak byla voda z ledovců – ta je díky sedimentům mléčná a pít se dlouhodobě nemá, protože neobsahuje dost minerálů, ale byly situace, že jsme neměli na výběr. Následuje voda z jezer, z velkých řek a potůčků. Nejlahodnější je voda z podzemních pramenů. Vodu z podzemních nádrží, které se na PCT také nachází a mohou být hodně znečištěné, jsme naštěstí pít nikdy nemuseli – nevěřte všem videům na YouTube, kde se někdy zdá, jakoby vás čekala jen voda z nádrží.
Často nevábná chuť vody je důvodem, proč je dobré mít s sebou limonády. Ty koupíte buď jako koncentráty v plastu a odstříkáváte je nebo sypané. My jsme vyzkoušeli opravdu mnoho druhů a nad vším značně převyšuje Lipton Ice Tea (sypaná limonáda) a MIO (koncentát v malé plastové nádobě).
Lipton Ice Tea (sypaná limonáda) jsme si kupovali přes Amazon doslova po kilech. Zhruba od druhé poloviny trailu nebyl problém zkonzumovat půl kila čaje denně. Čaj obsahoval jen třtinový cukr, kyselinu citrónovu, čajový prášek. Pro doplnění energie byl ultimátní a navíc naprosto božsky chutnal a ve vedrech parádně osvěžil. Z čaje jsme byli tak urvaní a každému o něm vyprávěli, že si Tomáš vysloužil trail name „Lipton“ :). Myslím, že hlavně pro muže, kteří na trailu ztrácejí váhu mnohem více než ženy, je čaj naprosto ideální doplněk. Dokonce si troufám tvrdit, že muže snadno ochrání před ztrátou váhy, která může být pro další pokračování na trailu fatální.
Navíc jsme si oblíbili ještě energetický nápoj MIO, který koupíte běžně v supermarketu. A jestli Redbull dává křídla, pak MIO dává letecké motory. MIO se prodává v malé plastové nádobě v mnoha příchutích. Asi nejoblíbenější byla vanilkovo – kávová příchuť, která chutná jako ledové kafe – Iced Vanilla Java. Hlavní složkou je káva a vitamíny B6 a B12. Myslím, že na množství vitamínů nešetří, protože se vám po požití vystřelí dobrá nálada až na Mars. Jen pozor – uměle vyvolaný pocit energie může vést k tomu, že budete jíst méně, než vaše tělo potřebuje. Na to si dejte u MIO opravdu pozor.
Hygiena je základ
Součástí našeho vybavení jsou i hygienické brousky. Používali jsme ty, které (prý) zabíjí 99% bakterií. TEN pocit, když po delší době cítíte pěknou svěží vůni, byl prostě parádní 🙂
Možnosti nákupu potravin na Pacific Crest Trail – Pacifické hřebenovce
Jídlo na můžete nakupovat:
- On-line – třeba na Amazonu + dalších specializovaných e-shopech, v USA jsou e-shopy vyloženě s jídlem pro hikery. Ty vám doručí potraviny na některé z vybraných míst na trailu – například Sonora Pass Resuply
- V „kamenných“ obchodech / chatách / na benzínkách
- Doplňovat přes Hiker boxy
- Posílat si předem poštou na vámi vybraná místa
- Jídlo dostanete i v rámci trail magic – překvapení, která se objeví na trailu od lidí, kteří chtějí podpořit hikery (často se i oni sami věnují nebo věnovali chození)
- Jídlo vám mohou nabídnout i tzv. denní hikeři, které na cestě potkáte a kteří vám chtějí udělat radost a podpořit vás
- Restaurace
K doplňování základních potravin jsme využívali on-line nákup přes Amazon Prime a Amazon Pantry. Balíky chodily spolehlivě, se službou jsme byli spokojení. Amazon jsme využívali hlavně pro nákup instantního čaje Lipton Ice Tea (v obchodě jsme na něho narazili jen jednou), instantních směsí kávy od Starbucks, veganských jerky, vloček, slaných krekrů, Jif – čokokrému, proteinových tyčinek… Možností však máte stovky 🙂
Ceny napříč kamennými obchody se diametrálně liší. Ten samý produkt koupíte v rozmezí 1,5 až 12 dolarů. Cenu obrovsky ovlivňuje místo, kde si například sýr kupujete (potraviny, které jsou součástí malého krámku s prodejem suvenýrů vs. supermarket ve městě), množství nakoupených potravin (akce typu 3 ks za ceny 2 ks apod.), výška daní v tom kterém státě (daně se neplatí např. v Oregonu) a celková ekonomická situace daného státu. Kalifornie patří mezi ekonomicky nejlépe situované státy světa, a tak jsou tam ceny potravin logicky vyšší.
Kde nakoupíte levně:
- velké supermarkety ve městech
- Dollar Store (sušenky, čokoláda, oříšky,…)
- Outlety s jídlem (my potkali jen jeden mimo trail)
- Costco – něco jako naše makro – potkali jsme ho jen jednou úplně mimo trail
V Americe nakoupíte levně v obrovských supermarketech – v kombinaci s akčními slevami a množstevními slevami (na takové supermarkety ale narazíte jen párkrát). Levné potraviny seženete v Dollar Store – všechno za dolar (cena odpovídá kvalitě). Jednou jsme také narazili na outlet potravin a na síť prodejen typu Makro, kde je jídlo skutečně levné, ale nakupujete ve velkém a je potřeba zvláštní členství.
V menších obchodech podél trailu jsou ceny vyšší. Některé potraviny navíc mohou být v akci, na jejíž uplatnění se váže použití věrnostní kartičky. Nebojte se proto zeptat prodavače nebo toho, kdo platí před vámi, jestli můžete využít jejich kartičky. Nikdy se nám nestalo, aby naše prosba byla odmítnuta.
Nejvyšší ceny jsou v obchodech např. v kempech. Pokud ale máte zásobu základních potravin – stačí dokoupit pečivo a hořčici. Např. zásobování v Mazama Village bylo tragické. My si tam poslali veganské jerky a na místě koupili jen pečivo, kečup a hořčici. A naše hamburgery byly na světě 🙂
Potraviny lze za vyšší ceny doplnit i na pumpách, které byly všude velice dobře zásobené. V situacích, kdy stál kus sýra přes 250 Kč, jsme hledali potraviny s nejvyšším počtem kalorií na gram. Abychom toho nakoupili co nejméně (tzn. utratili co nejméně peněz) s co největším obsahem energie (kalorií). V Sierra City, kde měl obchod vysoké ceny, jsme kupovali sýr, buchty, sušenky Oreo, kilo mandlí, pečivo.
Posílání si balíků s jídlem je hojně využívanou možností zásobování. Potraviny a další věci, které hikeři ze svých balíků nevyužijí (už se jich např. přejedli, nabrali si více, než potřebují, na trase vypukl požár, a tak půjdou kratší úsek a nepotřebují tolik jídla atd.), odkládají pro ostatní do hiker boxů – beden s jídlem.
Veliká výhoda posílání balíků je ta, že můžete opravdu hodně moc ušetřit. Pokud si potraviny koupíte v obchodech typu „One Dollar Store“ – vše za dolar, v obchodech s výprodejem jídla atd. viz výše, dostanete se i na třetinové náklady. Také si můžete předem nasušit vlastní směsi jídel – tato možnost platí jen pro domorodce, protože jak jsem psala, home made potraviny se do USA vozit nesmí.
Nevýhodou naopak je, že systém tvorby balíků dopředu nereflektuje změnu vašich chutí a nepřizpůsobuje se vašim momentálním potřebám. A pokud máte rádi jídlo tak jako my dva s Tomášem, nebo hlavně já :-), zabrání vám v poznávání nových chutí. Také se s úbytkem váhy rapidně zvyšuje vaše spotřeba jídla, a tak se nám stalo, že jsme si do balíku dali mnohem méně jídla, než jsme opravdu později potřebovali.
My jsme si poslali pár balíků s jídlem, a pak už jsme si jídlo objednávali hlavně na Amazonu, brali si ho v Hiker boxech a doplňovali v supermarketech.
Hiker boxy najdete u obchodů, na poště, v hostelech, hotelech – prostě tam, kde se koncentrují hikeři, a jsou různě bohaté, co se týče nabídky – také záleží na čase, kdy tam přijdete. Pokud by se zvýšil trend objednávání jídla on-line, zásoby hiker boxů by logicky ustupovaly – nedokáži odhadnout, kolik potravin v nich bude další roky, ale my měli zásoby slušné. Za největší výhodu jsme považovali ušetření peněz, ochutnání nových druhů potravin – že nás inspirují k nákupu potravin, o kterých jsme ani nevěděli, že existují.
V Hiker boxes jsme často našli i opravdu drahé kvalitní potraviny, které bychom jinak neměli šanci ochutnat – raw tyčinky, sušenou kokosovou vodu, různé druhy limonád, vitamíny s kofeinem, kokosový olej, ořechy, sušené fazole apod.
Pokračování příště…
V dalším díle se budu věnovat přebalování potravin, uchovávání a konkrétním značkám potravin, které jsme kupovali.
Seriál potraviny na Pacific Crest Trail – Pacifické hřebenovce
- Strategie zásobování na PCT – jaká jídla vám dají radost i energii a tipy, jak neplatit víc, než musíte
- Přebalování a uchovávání potravin
- Co jsme na trailu jedli a pili aneb co jíst na PCT a přežít to:)
- Konkrétní potraviny, které jsme na Pacific Crest Trail objednávali z Amazonu